„Nechceme dělat komerční výzdobu, na kterou se lidé jen podívají, vyfotí se a jdou dál. Naším cílem je naučit veřejnost, aby přemýšlela o tom, na co se dívá, tvořila, rozvíjela fantazii, představivost,“ přiblížila Jitka Kadlčíková ze Zámku Žďár.
Nápadité instalace rozmístěné po celém areálu cílí svojí interaktivností hlavně na rodiny s dětmi, ale třeba i na skupiny přátel. „Naše vánoční pozvání je totiž také o setkávání a sdíleném prožitku. Chceme, aby návštěvníci mohli světlo doslova zažít – hrát si s ním, a také být spolu,“ vysvětlila za majitele zámku Marie Kinsky.
Za vznikem zářících instalací, které se nacházejí na třetím a čtvrtém nádvoří, v Santiniho konírnách a v sadu, stojí hlavně animátor a scénograf Zdeněk Durdil a audiovizuální tvůrce Jakub Deml. Se svým týmem připravovali projekt už od loňské zimy. Finální osazení výsledku těchto příprav pak zabralo zhruba týden.
Genius loci památky nyní podtrhuje fantazijní svět světel a stínů, barev a netradičních dekorací. „Vše je originál, který lidé jinde vidět nemohou, protože je dělaný přímo na míru tomuto místu,“ zdůraznila Kadlčíková.
Absolutní tma v konírnách
A kam tedy zamířit? Třeba do koníren, což je jediné vyloženě interiérové zastavení. „Uvnitř je absolutní tma, ucpali jsme kvůli tomu i okna. Návštěvníci si u nás vezmou baterku a jejím světlem mohou kreslit libovolné tvary nebo objevovat a rozzářit půdorysy Santiniho staveb,“ popsala Zuzana Demlová, vedoucí edukačního oddělení Zámku Žďár.
Pomocí svítících provazů lze vytvořit i svůj vlastní obrazec – například hvězdu.
Právě hvězdy, včetně té Santiniho, na kopci nad zámkem a „zářící“ na seznamu UNESCO, jsou jedním z ústředních motivů výzdoby. Na čtvrtém nádvoří, kde se nachází i objekt koníren, čekají na příchozí hned další zastávky, jasně vystupující ze tmy zámeckého areálu. Přehlédnout nelze Hvězdokupu – mohutnou lípu, ověnčenou nezvyklými svítícími objekty. Nejde ale o žádné komety, baňky či jiné typické vánoční motivy.
„I když trochu připomínají ozdoby, mají spíš v lidech probudit fantazii, provokovat jejich představivost,“ objasnil jeden z autorů, Zdeněk Durdil.
Předměty jsou vyrobeny ze speciálního materiálu, který je obsažen uvnitř LCD monitorů. „Nádherně vede světlo, dobře se s ním pracuje a vypadá jako sklo,“ zdůvodnil Durdil. Poblíž lípy se pak mohou zájemci zvěčnit i v netradičním zářícím fotokoutku s motivy souhvězdí.
Na třetím nádvoří se můžete dotknout světla
Také třetí nádvoří je plné světla. A i tam exponáty vybízejí k fyzickému zapojení návštěvníků. „Myšlenka a motto celého projektu je ‚Dotkni se světla‘. A my opravdu chceme, aby se těch věcí lidé dotýkali, hráli si s nimi, zkoumali je, tvořili,“ řekl Jakub Deml.
V případě třetího nádvoří se tedy příchozí mohou chopit velkých zrcadel ve tvaru hvězd a snažit se jimi polapit několik paprsků deroucích se z oken okolních budov. Díky tomu tak „rozběhají“ po fasádách světelná „prasátka“.
Poslední instalace pak oživují ovocný sad. V jeho temnotě a klidu, stranou od hlavního dění v zámku, vytvářejí nasvícené stínové figury Tří králů či pastevců ovcí opravdu mystickou atmosféru. Zeď zahrad coby promítací plátno jimi doslova ožívá.
Velkým lákadlem jsou také workshopy. Zájemci si na nich vyrobí funkční svítilnu z recyklovaných baterií, vlastní miniprojektor nebo mohou stvořit osobitý videomapping. „Není do klasický, okázalý videomapping, jak ho řada lidí zná, ale vyvažujeme to interaktivitou. K fasádě zámku přistupujeme jako k omalovánkám,“ popsal Durdil.
Počítač přenese omalovánky na budovu
Lidé si podle své fantazie vybarví omalovánkový list, na němž je načrtnuta budova zámku. Po přenosu ilustrace do počítače je pak motiv z okna promítán na protější budovu. Fasáda tak získá přesně takovou vizáž, jakou autor omalovánek zvolil.
Mezi zářící instalace se mohou návštěvníci vypravit až do 4. ledna 2026, a to vždy od čtvrtka do neděle mezi 16. a 19. hodinou. V sobotu a vybrané dny je otevřeno až do osmi večer; v tyto dni jsou k dispozici i workshopy.
V areálu budou také hořet ohně, hrát hudba a vonět punč, svařák a čaj. Vstup je hlavní branou ze Santiniho ulice a poté přes prelaturu, kde je i pokladna.