„To vypálení města a jeho zkázu i též hradu Dřevíče, který byl hned tu u kláštera, kde je nyní panský dvůr, bylo léta 1467. Město pak zůstávalo pusté sedm let, takže trním, kopřivami a travou zarostlo, neboť se i to vypravuje, že vlk chytil kozu na poli, kde je nyní nad městem nový kostel, a v kostele také pustém ji za oltářem zadávil a snědl.“
Takto popisoval nejtemnější třebíčské roky ve své kronice z let 1572 až 1574 městský písař Eliáš Střelka Náchodský. Dodejme, že se Střelka zmýlil v datu vypálení města: správně je 1468.
Udělat dějiny dostupnější
Střelkova kronika je jedním z historických textů, jejichž překlad i s dalším výkladem ve své poslední knize Třebíč – paměť kláštera a města místní historik Rudolf Fišer přinesl.
„Podnětem ke vzniku knihy pro mě byla skutečnost, že ty nejstarší písemné památky vážící se k Třebíči – kroniky, paměti – byly v některých případech naposledy vydány před 130 lety. Kromě archivů jsou dnes nedostupné a to je škoda,“ řekl Fišer.
V první kapitole pojednává o existenci či neexistenci tzv. Análů třebíčského kláštera.
„To je velký odborný problém, protože ty anály se nezachovaly, ale referuje o nich významný barokní kronikář Tomáš Pešina z Čechorodu ve svém monumentálním latinském díle Mars Moravicus. V podstatě to jsou válečné dějiny Moravy. Píše tam o hrůzách a příkořích, kterými trpěla moravská země. Asi v šedesáti případech se tam odvolává na znění třebíčských análů. Spadaly by svým počátkem do první poloviny 12. století. Byly vedeny až do roku 1468, kdy byla Třebíč skoro zničena vojsky uherského krále Matyáše Korvína,“ přiblížil Fišer.
Další kapitola pojednává o tzv. vsuvce do opisu Kosmovy kroniky, který byl pořízen v třebíčském klášteře. „Byla tam vložena zpráva v rozsahu asi dvou stránek o založení třebíčského kláštera a jeho bohatém obvěnění, jak se tehdy říkalo, pozemkovým a dalším majetkem. První dvě kapitoly jsou z celé knihy nejnáročnější – tam se logicky musí začít,“ míní Fišer.
Historik Rudolf Fišer
|
Tématu nejstarších písemných pramenů k založení třebíčského kláštera věnoval Fišer už předešlou knihu Klášter uprostřed lesa. Ta však byla určena převážně odborníkům. Nová Fišerova kniha končí se svými dobovými popisy třebíčských událostí v polovině 18. století.
„Snažil jsem se, aby dnešní čtenáři textu porozuměli, a proto jsem starší překlady přeformuloval do moderní češtiny. Laický čtenář by starším překladům rozuměl asi jako latinskému originálu. Jsou to těžká souvětí bez sloves,“ vysvětlil Fišer.
Zpočátku chtěl historik v knize otisknout původní text vedle českého překladu. „Pak jsem od toho upustil – kdo by četl originální latinský text? Těch, co rozumí starým latinským textům, už moc není ani mezi odborníky. Nemluvě o německých textech, které jsou obtížné i pro němčináře, kteří neznají dobové výrazivo a grafickou podobu písma. Je to psáno velmi komplikovaným kurentem,“ řekl Fišer.
Před inkviziční komisí se nekatolický archivář nebál
Po slohové stránce je z vybraných starých textů podle Fišera nejlépe napsána kronika městského písaře Jana Suchenia Novobydžovského z roku 1655, která je v podstatě kronikou třicetileté války v Třebíči.
„Jeho spis vznikl podobně jako další písemnosti proto, aby byl uložen do báně věže kostela sv. Martina při její opravě,“ podotkl Fišer.
Suchenius byl nekatolík, a tak místy jeho smýšlení proráží i zmíněným textem. „Suchenius kroniku psal na prahu rekatolizace. Když byl vyšetřován reformační komisí – která se sama mimochodem nazývala inkviziční komisí – choval se tam velice statečně. Dokonce vyhrožoval původcům vyšetřování – třebíčskému faráři a polenskému děkanovi – i když nakonec byl přece jen zlomen,“ popisuje Fišer.
Pro poznání nejstarší historie Třebíče jsou podle Fišera písemné podklady klíčové i proto, že Třebíči zatím chybí organizovanější archeologický průzkum.
„Poznatky, které máme, pochází jenom ze záchranných archeologických průzkumů nebo z víceméně náhodných nálezů. V kryptě baziliky se například dělaly dva průzkumy půdním radarem. Oba se poněkud liší, ale vyrýsovala se tam díky nim jakási základní podoba původního kostelíka sv. Benedikta. V kryptě baziliky samozřejmě archeologové kopat nemohou,“ zmínil Rudolf Fišer.
Benediktinský klášter v Třebíči je svým předpokládaným založením v roce 1101 nejstarším písemně doloženým osídlením v oblasti nynější Vysočiny.
Kniha má deset kapitol, doplňuje ji množství fotografií a reprintů.