„My jsme z Oulu a naši přátelé z Kontiolahti, kde se také jezdí Světový pohár. Byli jsme pár dní v Praze a pak jsme přijeli na páteční a sobotní závody, v neděli už letíme do Helsinek,“ prozradil Kari Korkiakoski.
Čtveřice Finů budila v modro-bílých kloboucích, s šálami a nezbytnými vlaječkami velkou pozornost. „Všichni jsou strašně přátelští a chtějí se s námi fotit,“ divil se Kari v obřím párty stanu na parkovišti pod sjezdovkou, kde se vždy po závodech rozjíždí nefalšovaná biatlonová pařba.
Atmosféra v Novém Městě postupně gradovala s tím, jak přibývalo fanoušků. Ve čtvrtek jich dorazilo 16 tisíc, v pátek už bezmála 20 tisíc, v sobotu dokonce 27 600 a včera na smíšené štafety 23 500.
Mezi nimi se odehrávaly tisíce malých příběhů. Tak třeba: po sobotním medailovém ceremoniálu získala kytičku, jakou je odměněna šestice nejlepších, i jedna dáma ve francouzských barvách. A vůbec nešlo o náhodu.
Zajímavosti ze Světového poháru100 novinářů se akreditovalo na sedmý podnik letošního Světového poháru v biatlonu. Zhruba 50 kamer nasadila v Novém Městě na Moravě Česká televize, která zajišťovala přímé přenosy. 35 stánků postavili prodejci v areálu. 80 mobilních toalet měli k dispozici návštěvníci. 1 500 je kapacita obřího party stanu na velkém záchytném parkovišti v sousedství arény. 86 tisíc diváků přišlo během čtyř dní na závody SP v biatlonu. 14 dní bude trvat mistrovství světa 2024, konkrétně od 5. do 18. února. |
„Kytičku mi hodil syn,“ vysvětlovala s úsměvem Pascale Guigonnatová, jejíž syn Antonin doběhl ve stíhačce šestý. „Jsme okouzleni atmosférou Nového Města na Moravě. Přivítání je tady vždy velmi příjemné,“ ocenila.
V sektoru F ve stoupání nad tunely fandil Milan Rýdel. „Jsem od Nového Jičína, z vesničky Rybí,“ prozradil muž s obličejem kompletně pomalovaným trikolorou a oblečený do overalu v českých barvách, rukou roztáčel řehtačku. „V Novém Městě jsem počtvrté. Když jsem tu byl naposledy, fandili jsme jen v bažině,“ připomněl březen 2020, kdy vláda těsně před termínem Světového poháru rozhodla nepustit kvůli covidu na obří akci diváky. Diváci se tehdy srocovali alespoň za plotem na podmáčené louce, aby v tom biatlonisty nenechali.
Zastřílel si i student z Fidži
Ve Vysočina Areně se objevili i fanoušci z exotických zemí. „Byl si tu zastřílet i člověk z Fidži. Komu na svěťáku fandil? No Česku, protože tady studuje,“ hlásil Leoš Škorpík, který provozuje exhibiční střelnici s názvem cross biathlon a za den a půl se u něj podle spotřeby diabolek vystřídalo zhruba 14 tisíc fanoušků. „Byli tu třeba i suproví Estonci či Václav Daněk,“ připomněl někdejšího kanonýra fotbalového Baníku.
Závodníci čelili zájmu jako popové hvězdy. Za cílem na ně čekal špalír diváků žadonících o podpisy nebo společnou fotku. Na střelnici jim ale nebylo co závidět. Přesto si mnozí bouřlivou atmosféru užívali. A to včetně toho největšího.
„Mám rád tyhle tratě, ten zvuk kolem, miluju tohle místo,“ glosoval pro Českou televizi nepřekonatelný Nor Johannes Thingnes Bö, který v dějišti příštího světového šampionátu ovládl sprint i stíhačku.
„Jonáš dělá postupné kroky, pracuje. Věříme mu“Jestli někomu patřil při Světovém poháru v biatlonu zaslouženě titul „domácí závodník“, byl to Jonáš Mareček. Právě jeho podporoval při čtvrtečním sprintu početný fanklub s vlajkami. Jonášovi rodiče to měli z domova v Petrovicích, novoměstské místní části, jen pár kilometrů. Tradičně nervózní maminka Alena trnula na tribuně s českou vlajkou v ruce, tatínek Josef byl o poznání klidnější. Naživo viděli svého syna závodit po dlouhé době. „Po světě za Jonášem nejezdíme, takže jsme dosud viděli hlavně ty české závody v Novém Městě nebo jinde v Česku,“ říká Josef Mareček. Loni byl Jonáš součástí české sestavy pro domácí béčkový IBU Cup, jenže onemocněl covidem a musel do karantény. Letos se dočkali. Juniorský mistr světa a Evropy z loňské sezony ale bohužel čtyřmi chybami na střelnici sprint pokazil a do sobotní stíhačky se ze 76. místa neprobojoval. „Jonáš dělá postupné kroky. Loni po sezoně byl vnitřně hrozně spokojený, uvědomil si, že dokázal mnohem víc, než si vůbec představoval,“ líčí otec. Šanci od trenérů pak dostal 22letý mladík ještě v neděli při smíšené štafetě dvojic, s Jessicou Jislovou vybojovali průměrné dvanácté místo. „Nominací jsme byli překvapeni a zároveň rádi, že si doma mohl zajet ještě jeden závod,“ reagoval Josef Mareček. Benjamínek mužské reprezentace věděl, že letošní sezona bude po přechodu z juniorů hodně náročná a bude potřeba se mezi elitou hlavně rozkoukat. „Syn z toho nedělá takovou vědu jako někteří okolo. Ale je smutný, že mu to na lyžích tolik nejde. My mu věříme, je to už velký chlap,“ dodává Josef Mareček. Jeho žena vyzdvihuje synovu píli. „Je to Jonášova práce, že se dostal tak daleko. Pamatuji si, že snad jen jednou vynechal trénink a ještě nám to pak půl roku vyčítal,“ vybavila si paní Marečková. Po nedávném šampionátu v Oberhofu, kde byl coby finišman štafety jednu ránu od medaile, se doma na pár dní zastavil. Že by si ale ve volnu dopřával vrchovatě domácí stravu, to se říci nedá. „Jonáš je na sebe přísný. Udělám mu k jídlu, co má rád, ale on jen ochutná. Hodně sleduje výživové trendy,“ prozradila maminka. „Nezabývá se jen fyzickým výkonem, hodně řeší spánek; když mě třeba bolí záda, přesně ví, z čeho to vychází, tělu rozumí. Umí prolnout víc věcí. A dneska ve sportu rozhodují detaily,“ dodala paní Alena. |
