„Ze začátku se mi zdálo studium docela těžké. Po těch letech to nebylo jednoduché. Ale nakonec jsem strašně ráda, že jsem to mohla absolvovat. Bylo to skvělé, jsem moc vděčná všem, kdo mi to umožnili a dokonce je mi líto, že to už končí,“ dojatě se svěřovala Jana.
Dnes studium úspěšně skončila. Dopoledne složila ústní zkoušku a odpoledne si přišla pro výuční list. Stala se jednou z deseti absolventek dvouletého učňovského oboru Provozní služby ve Školském vzdělávacím středisku věznice ve Světlé nad Sázavou.
V tomto ženském nápravném zařízení se nachází jedno z devíti vzdělávacích středisek v českých věznicích. Ženy odpykávající si trest se učí jednoduché věci jako je vaření, úklid či šití. Některé se tu dokonce učí úplným základům - číst a psát.
To Jana byla mnohem dál. Studovala už jako náctiletá. Jenže střední zdravotnické školy nechala těsně před maturitou. „Měsíc před maturitou jsem odešla, čekala jsem miminko,“ vysvětluje. Dnes ví, že to nebylo šťastné rozhodnutí.
Za mříže Janu poslalo tlumočení v obchodu s drogami
V minulosti si alespoň dodělala kurz pracovníka v sociálních službách. V tomto oboru pracovala roky. Starala se například o klienty domova s pečovatelskou službou nebo lázeňské hosty.
Před pár lety se však přimotala k drogám. Podílela se na mezinárodním obchodu s nimi. „Protože umím německy a španělsky, fungovala jsem u jejich předání jako překladatelka,“ vypráví.
„Nevím, co mě to tenkrát napadlo. Měla jsem rodinu a dostala jsem se mezi lidi obchodující s drogami,“ vyčítá si. Skončila v policejních poutech a brzy i ve vězení. „Celý obchod se uskutečnil prakticky jen díky mně, že jsem překládala,“ řekla.
Ve vězení je dva roky. V září by mohla být na podmínku na svobodě. Je si jistá, že jí výuční list hodně pomůže s restartem života. „Je to sice jen výuční list, ale je skvělé, že na začátek aspoň něco mám. Určitě ale mířím výš,“ říká rozhodně. Venku ji čeká rodina i příslib práce lepičky etiket ve stravovacích službách.
Obor dokončilo jen deset vězeňkyň z osmadvaceti
Ohromnou radost z dokončení učebního oboru mělo všech deset vězeňkyň. Svým učitelům vřele děkovaly a u mnoha se objevily slzy v očích. Svému třídnímu učiteli Pavlu Podeszwovi věnovaly tričko s nápisem The Best Učitel. Jedna dokonce na zkoušku a pro výuční list přišla už „z civilu“, z výkonu trestu už byla propuštěna.
Jak ale učitelé i samotné studentky přiznali, občas to byl boj. „Je pravda, že občas se nám do školy vůbec nechtělo,“ přikývla Jana.
„Do lavic jich před dvěma roky v září usedlo osmadvacet, až k výučnímu listu se dostalo jen deset z nich,“ konstatoval Podeszwa.
„Když ke studiu nastoupí, měly by ho i dokončit. Ale jsou to dospělí lidé, a když řeknou, že končí, nemůžeme s tím nic dělat,“ poznamenala vedoucí školského vzdělávacího střediska Jana Koukalová.
Kdo se ke studiu ve věznici přihlásí, dochází jako do klasické školy. Týdně mají ženy 25 hodin, každý den dopoledne. Ve svém osobním volném čase se musejí učit a připravovat na zkoušky. Ne každé se to chce podstupovat.
Zájem o studium je kolísavý a v posledních letech se nijak výrazně nezvyšuje. Spíš naopak. Vězeňkyně ve Světlé upřednostňují pracovní činnost a pracovních nabídek ve věznici přibývá. „Je to logické. Z práce mají alespoň malý výdělek a mnoho z nich musí třeba splácet dluhy z minulosti,“ vysvětluje Koukalová.