„Byl to srdečný, společenský člověk, vynikající muzikant, plný pozitivní energie. Bude chybět,“ řekl hejtman Kraje Vysočina Vítězslav Schrek, který byl v kapele Autobus po roce 1991 zpěvákem.
Milan Zerzánek byl vlastní profesí elektrotechnik, za socialismu pracoval například na bytové správě. Byl absolventem ZUŠ, zpíval a hrál na saxofon a hlavně na baskytaru. Na vojně byl členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého.
Už za socialismu měl renomé precizního hudebníka - stejně jako jeho bratři Michal a Martin (ten dodnes hraje v Autobusu na kytaru). V roce 1981 Milan Zerzánek spolu s klávesistou Ivanem Bauchnerem spoluzaložili kapelu Autobus. Ta si rychle získala obrovskou popularitu mezi rockovým respektive heavymetalovým publikem na Jihlavsku.
„Název Autobus vznikl jednoduše: kapela jezdila na koncerty a zábavy autobusem. Byl to neutrální název, aby ho komunisté nezakázali, protože kapelu pro její tvrdou hudbu nenáviděli,“ řekl tehdejší manažer kapely Aleš Kubišta.
Jeden z hitů vznikl v bufetu
Podle někdejších vzpomínek Milana Zerzánka dokonce skupina jezdila dvěma autobusy: v jednom měla světla, ve druhém aparaturu. Na štacích, zpravidla v beznadějně „natřískaných“ kulturních domech, pověstnou kapelu s divokou vizáží provázela stálá suita věrných fanoušků.
Autobus hrál převzaté věci třeba od Iron Maiden, ale i vlastní tvorbu. „Hit kapely Hoďte vznikl během cesty do Červené Lhoty. Zastavili jsme se v Brtnici v bufetu a tam Milan napsal text na kus papíru,“ vybavil si Kubišta. V roce 1984 se kapela „mihla“ v záběrech filmu Hele, on letí!
V mládí se Zerzánek věnoval řeckořímskému zápasu. To se mnohdy hodilo i na zábavách, kde nezřídka docházelo ke rvačkám. Plnil neoficiální roli bodyguarda kapely.
„Měl postavu zápasníka, jen tak někoho se nelekl. V Brtnici, která byla proslulá pravidelnými rvačkami, několikrát na našich zábavách sám zjednával pořádek,“ pravil Schrek.
Z krku kytary mu šlehaly plameny
Pověstný byl Zerzánkův pódiový efekt: z krku jeho baskytary šlehaly plameny. „Byl velice řemeslně zručný, sám si ty triky chystal,“ řekl Kubišta.
V polovině devadesátých let Zerzánek změnil působiště. S bubeníkem Autobusu Ludvíkem Králem a dalšími se roky živil v Německu a Rakousku jako barový hudebník. Podle časopisu Muzikus tehdy ale hráli i v Berlíně pro čtyři tisíce lidí.
Po návratu do Česka začal v Jihlavě Zerzánek úspěšně podnikat v prodeji kuchyňských zařízení. Založil a provozoval také nahrávací studio s názvem Autobus. A stále byl aktivním hudebníkem. Kromě Autobusu hrál v kapelách Last Way, Mercedes band a do loňska i v obnovené skupině Filtr, kde se setkal s dlouholetým kamarádem Jaroslavem „Hypochondrem“ Hrdličkou.
„Jako sportovec mě nesportovce donutil naučit se skoky plavmo, které jsme pak předváděli při koncertech. Říkal, že hrát umí kdekdo, ale dělat šou při koncertu jen někdo. Přinutil mě také jezdit na kole, najezdil jsem s ním v posledních letech na kole víc kilometrů než předtím za celý život,“ řekl Hrdlička.
Respekt měl i u vyznavačů jiných stylů
Další Zerzánkovou základnou byly Oponešice u Znojma, kde hrál se skupinou Jedeme dáll.
Měl respekt i u muzikantů z jiných ranků. „Uznával jsem ho. Na Vysočině zanechal nesmazatelnou stopu,“ vyjádřil se Pavel Štěpán, který v době největší slávy Autobusu byl bubeníkem legendárních punkových HNF. „Pro začínající generace hudebníků byl příkladem vyspělého instrumentalisty,“ ocenil jihlavský kytarista Petr Kružík.
Rozloučení s Milanem Zerzánkem bude 21. října od 13 hodin v jihlavském krematoriu.
