Nekýchat, nefoukat, žádné prudké pohyby. Jinak bude z peří oblak nad stolem

  12:24
I dnes na tyto chvíle vzpomínají pamětníci, kteří je ještě mohli zažít jako děti. Byly to večery s trochu obřadní atmosférou. Děti se schovávaly pod stoly, aby jim neuniklo nic z toho, co si ženy skloněné nad jemnou prací u stolu při jemné práci prstů povídají. Tak vypadalo draní peří.

Tak to bylo i ve středu večer ve velké světnici v třebíčském Šmeralově statku. Prsty pracují, pápěří co chvíli víří a hovorem projde jedna historka za druhou. I děti tu jsou, ačkoli poslouchají vyprávění jen chvíli a pak se raději klouzají po podlaze. Na peprná vyprávění je přece jen ještě příliš časně.

A koneckonců - je to „jen“ workshop. První letošní dílna o starých řemeslech, jak je pořádá Centrum tradiční lidové kultury při zdejším Muzeu Vysočiny.

Jejím tématem je draní peří a výroba zaplétaných mašlovaček z husích per. „Hlavně prudce neotvírat dveře, nekýchat, nefoukat a žádné prudké pohyby! Okamžitě je z nadraného peří bílý oblak v místnosti,“ směje se lektorka Petra Burianová z Níhova u Velké Bíteše.

Účastnice si mohly půjčit i šátky na hlavy, protože i když ne příliš, peří víří všude. Z per se strhává jemné peří, v ruce zůstane pazdeří s trojúhelníčkem na konci. „Ale i ten zbytek se používal pod jménem kotejš při barvení velikonočních vajíček,“ rekapitulovala na závěr Eva Kolajová z muzea.

Jemné obrané peří, kterým se budou plnit sypkové peřiny, se dává do středu stolu pod obrácená sítka, kotejš se hází na zem a nakonec se zamete.

„Pamětníkům se vždy rozzáří oči, když si vzpomenou na draní peří, byla to společenská pozitivní událost, plná vyprávění. Mně utkvěla vzpomínka babičky, která coby čtyřletá hlídala husy ve Velké Bíteši a ty jí najednou po potoce uplavaly. Musela za nimi běžet čtyři kilometry, než se jí je povedlo zahnat zpět. Jak by se asi dnešní děti vyrovnaly s takovou událostí?“ uvažovala nahlas Burianová.