Svému koníčku se věnují v novoměstské Tančírně, která se už dlouhé roky těší velké přízni návštěvníků. Někteří z nich za výukou tance i následnou možností se volně prohánět po rozlehlém parketu neváhají vážit klidně několikahodinovou cestu.
Patří mezi ně třeba pravidelný účastník Martin Sedláček, jenž jezdí do Nového Města na Moravě až z daleké Břeclavi. „Na dnešní lekci jsem jel autem dvě a půl hodiny, tedy s tím, že jsem se ještě stavoval v Brně pro partnerku. A zrovna dnes byl provoz opravdu strašný. Ale i tak se mi ta cesta sem vyplatí,“ zdůrazňuje muž.
Souhlasně přikyvuje i jeho přítelkyně Jana Králová z Brna. „Je to náročné, hlavně když se pak večer po lekci vracíme unavení domů a ráno potom jde člověk zase hned do práce. Ale líbí se nám tady natolik, že nám to za to prostě stojí,“ říká žena.
Novoměstskou Tančírnu její partner objevil před zhruba rokem a půl, a to zcela náhodně na internetu, když hledal, kam by se dalo takto chodit tancovat. „Třeba v Brně jsou páteční tančírny, občas se konají různé akce v sobotu nebo jde o celé víkendové pobyty. Ale ve všední den, takhle navečer, to se moc často nevidí,“ popisuje Sedláček.
Poprvé se lekce v novoměstském kulturním domě zúčastnil na podzim roku 2022. Pouze na zkoušku, ale okouzlení dle jeho slov přišlo okamžitě. „Nadchl mě zdejší obrovský parket, nádherný sál, to prostě v žádné jiné tančírně nemáte, ani v Brně, což je nejspíš dané také cenou za takový prostor. Poklady tohoto druhu mají asi jenom v menších městech,“ pochvaluje si Sedláček, který se tanci věnuje dlouhodobě. Poznal ostatně díky němu i svoji partnerku, takže se svému koníčku mohou nyní věnovat společně.
Ačkoliv muž původně hledal jen akci, kde si může pravidelně zatančit mezi podobně naladěnými lidmi, nakonec se mu zalíbil i koncept novoměstské Tančírny, kde je součástí lekce rovněž výuka.
Tuto tančírnu s více než dvacetiletou historií vedou již od roku 2016 manželé Jan a Martina Němcovi. Ti se nejprve podniku účastnili jako běžní návštěvníci, když pak ale organizátoři hledali nové lektory, oslovili právě je. „Část konceptu jsme tehdy přebrali, výslednou podobu jsme si ale uzpůsobili tak, aby to vyhovovalo nám i lidem,“ přibližuje Martina Němcová.
Široká plejáda žáků
V současné době je lekce nastavena tak, že je zvolen jeden druh tance, jemuž se lektoři i návštěvníci jeden a půl hodiny věnují. „Účastníky nejprve učíme základní krok – pro někoho to může být jen připomenutí či opakování, pro jiného ale už výuka něčeho nového. Po tomto úvodu přidáváme jednu nebo dvě figury podle toho, jak jsou časově náročné na naučení,“ objasňují manželé.
Plejáda žáků je velmi široká; jsou mezi nimi zkušení a vášniví tanečníci, nebo i lidé, co mají pouze základy z běžných tanečních, a občas také úplní začátečníci. Systém tančírny ale umožňuje rozvoj všem skupinám. A pokud něco potřebují někteří účastníci dovysvětlit, jeden z lektorů se jim může třeba věnovat zvlášť.
Aktuální rozpis Tančírny 13. 5. – salsa Novoměstská tančírna Termíny Novoměstské tančírny pod vedením Jana a Martiny Němcových jsou pevné a vždy oficiálně vypsané předem, ale vstupné se platí vždy až na místě, v kulturním domě v Novém Městě na Moravě. To dává lidem svobodu výběru, které lekce se zúčastní. V průběhu akce si lze kdykoli odpočinout, občerstvit se nebo se vzdálit. Tančírna začíná vždy v 19 hodin, vstupné činí 100 korun za osobu. Prvních 90 minut je věnováno výuce nového tance a jeho figur, následuje volný tanec. Prostory poskytuje kulturní dům, jenž spadá pod příspěvkovou organizaci Novoměstská kulturní zařízení. |
V závěru výuky, která je dle potřeby přerušena i přestávkami, přichází na řadu i takzvaný „video-rekap“, kdy manželé Němcovi za silnějšího osvětlení pomalu a s odpočítáváním dob ukážou, co se v hodině probíralo, případně vysvětlí i některé detaily. Zájemci si při tom mohou figury natočit například na mobilní telefon a podle videí si je potom doma trénovat.
Na výukovou část následně navazuje samotná tančírna, kdy se lidé mohou volně prohánět parketem, a to na různé styly. Hudební playlist je sestaven tak, aby obsahoval většinu běžných druhů standardních a latinskoamerických tanců.
„Snažíme se to střídat, ať tam je od každého něco a všichni si přijdou na své. Tančí se potom tak dlouho, dokud je energie,“ popisuje Martina Němcová.
Velkým plus celého podniku je podle manželů skvělá atmosféra, která na akci vždy panuje. Kolem šedesáti procent lidí totiž dochází na lekce pravidelně, takže se už mezi sebou dobře znají.
„Je tu i místo na sezení, možnost dát si občerstvení. Takže část lidí může tančit, další sedí, dívají se na ostatní, povídají si, baví se. Je to opravdu uvolněná, až skoro rodinná atmosféra,“ vyzdvihuje lektorka i společenský aspekt akce. Povinný není ani stylový oděv, návštěvníci mohou přijít oblečeni neformálně v tom, v čem se cítí pohodlně.
Kromě pravidelných účastníků navštěvují novoměstskou Tančírnu i lidé, kteří tam sice míří dlouhodobě, ale jen nárazově – podle toho, jak se jim to hodí časově nebo jaký je třeba zrovna zaujme tanec.
„Jen zhruba deset až dvacet procent příchozích jsou úplní nováčci,“ dodává Jan Němec, který se tanci věnuje již od dob svých studií na vysoké škole v Brně, tedy zhruba 21 let. K tancování pak přivedl i svoji manželku.
Nejoblíbenější je waltz
Paradoxně většina žáků v tančírně není z Nového Města na Moravě. Příznivci přijíždějí z okolních vesnic, dále ze Žďáru nad Sázavou, Bystřice nad Pernštejnem, Sněžného nebo třeba z Poličky či Ústí nad Orlicí na Pardubicku. A nelze samozřejmě vynechat ani již zmíněného Martina Sedláčka mířícího na Vysočinu z Břeclavi na jihu Moravy.
Co se týče obliby tanců, vede waltz, který si chtějí žáci zopakovat nebo jej zdokonalit hlavně před začátkem plesové sezony. „To tady míváme klidně přes šedesát lidí. Kromě waltzu se těší velké oblibě také cha-cha, jive nebo tango. Jsou to takové čtyři nejklasičtější tance, co se často hrají na plesech,“ říká Jan Němec. Hodně žádaná je rovněž salsa.
Skladba vyučovaných tanců je dle lektorského dua stále podobná, obměňují se ale jeho figury. Občas však manželé zkoušejí v tančírně i nějaké novinky, ty ale obvykle zaujmou pouze užší okruh nadšenců.
„Zařazovali jsme třeba charleston nebo tanec Lindy Hop, jimž jsme věnovali také víkendové kurzy. Dále jsme měli třeba i jednu lekci akrobatického rokenrolu. Ale jsou to spíš výjimky,“ shodují se Němcovi.
Návštěvnost se odvíjí nejen od druhu tance, vliv na ni má také počasí. Zatímco na podzim, před startem plesové sezony, a poté i v zimě bývá poměrně vysoká, s nástupem hezkého jarního počasí, kdy mají lidé více možností venkovního vyžití, postupně klesá.
V „hlavní sezoně“ se tak konají vždy dvě tančírny měsíčně, na jaře se počet snižuje na jednu a v létě má pak tančírna pauzu. „Vždy na konci léta ale pořádáme Salsa párty na Borovince u Domanína, kde si společně za svitu slunce a ve společnosti skvělých lidí a míchaných nápojů společně zatančíme salsu pod širým nebem,“ zmiňuje oblíbenou akci Martina Němcová.
