„Dostali jsme možnost od Kraje Vysočina v rámci projektu implementace dlouhodobého záměru pořídit nějakou pomůcku, která posílí polytechnické vzdělávání. První věcí, která nás napadala, byl zdicí robot,“ popisuje zástupce ředitele školy Ondřej Vojíř.
I stavebnictví se robotizuje, pronikají do něj nové technologie a zdicí robot se skutečně na stavbách začíná objevovat. Jenže, jak vedení školy záhy zjistilo, taková vymoženost je mimo jeho možnosti. „To je neprodejná pomůcka a pro nás příliš drahá na provoz,“ podotkl Vojíř.
Vedení školy si rychle vzpomnělo na simulátor rypadla, který jedna ze spolupracujících firem přivezla na oslavy kulatého výročí školy. „To by mohlo být ono,“ řekli si. A skutečně. Po měsících hledání našli dodavatele, který byl schopen simulátor vyráběný v cizině zajistit. Škola vyhlásila veřejnou zakázku a za tři a čtvrt milionu korun stroj zakoupila.
„Cílem bylo posílit zájem o stavební školy, protože je po absolventech velká poptávka. Chtěli jsme být výjimeční. Jsme jedinou střední školou v republice, která simulátor má,“ pochvaluje si výsledek projektu zástupce ředitele školy.
Zkušenost, která se v životě absolventů neztratí
Simulátor není součástí běžné výuky. „Stavebka“ ho však bude využívat pro kroužky i pro nejrůznější projekty nebo třeba při seznamování studentů se stavebními stroji. Využívat by ho mohly i školy základní, které se stavební školou spolupracují. A to při jejich projektových dnech. A kdoví, do budoucna by pro strojníky mohla škola pořádat i rekvalifikační kurzy.
Mezi studenty je o simulátor velký zájem. „Je to nová zkušenost, která se v životě neztratí. Když tu ta možnost něco se naučit je a nemůže se při tom nic stát, ráda jsem ji využila. Třeba se mi někdy v budoucnu naskytne příležitost usednout do opravdového bagru,“ říká třeba Andrea Maršíková. Je ve třetím ročníku, studuje obor stavebnictví se zaměřením na dopravní stavby. V simulátoru strávila už spoustu času.
Nejvyšší patro čekalo na využití dvacet let. Stavební škola má konečně jídelnu |
Ovládat pásové rypadlo, byť jen na simulátoru, není úplně snadné. Kabina je k nerozeznání od skutečného stroje Volvo. Student musí nastartovat, sleduje výkon motoru, pedály pojíždí po staveništi, přičemž každou nohou dopředu a dozadu ovládá jeden pás. Ruce pak má na joysticích, kterými manipuluje s ramenem, otáčí kabinu nebo zavírá a otevírá lžíci.
Kabina vozu se podle práce bagru i podle terénu naklání a pohybuje. Umožňuje to speciální hydraulický systém. Občas jsou studenti rádi za bezpečnostní pás. A když je nejhůř, po ruce je nouzové tlačítko, které veškerou práci zastaví. Vše student sleduje na velkém monitoru před sebou.
„Nejtěžší je zkoordinovat v hlavě pohyby rukou a nohou, aby se úkoly podařilo úspěšně dokončit,“ líčí Andrea Maršíková.
Od nakládání kamene po demoliční kouli
Simulátor nabízí nepřeberné množství různých scénářů a úkolů, které musejí studenti splnit. Od základního pojíždění v terénu přes nejrůznější nakládky, demolice a třeba i spolupráci s ostatními těžkými stroji na stavbě.
„Jeden ze základních úkolů je nakládání kamene do drtičky. Ale stroj umí třeba i simulovat nakládání dumperu, kdy se musí zatroubit, aby se rozjel a zastavil na správném místě. Těžší už je třeba výměna lžíce nebo nakládání palet. Pro žáky nejzábavnější je demoliční koule, která se dnes na stavbách už ale nepoužívá. Jedním z nejtěžších úkolů je najet s bagrem na přepravník,“ popisuje mistr odborného výcviku Vojtěch Novák.
Úspěšné splnění úkolu může ovlivnit třeba i počasí, jež se rovněž dá nasimulovat prakticky jakékoliv.
Trenažér dokáže sledovat, počítat a hodnotit efektivitu práce, a dokonce i zaznamenávat vývoj, jak se ten který student zlepšuje. „Můžeme sledovat křivku, jak se student posouvá. Je to důležité, mezi žáky se tím přirozeně vytváří soutěživost. Porovnávají se navzájem, radí si, vzniká u toho forma komunikace, podpory a spolupráce,“ dodává Ondřej Vojíř.
Moderní digitální technologie studenty táhnou
Pro studenty je simulátor jakousi hrou. Zábavnou formou se učí něco, co se jim může v budoucnu hodit. Kdoví, co je bude čekat třeba na reálné stavbě. „Jsou okamžiky, kdy i zedník nebo tesař musí skočit do malého stroje a vykonat určitou práci,“ říká zástupce ředitele. Pro studenty tak ovládání bagru po nástupu do práce nebude úplně cizí.
Stavební škola chtěla zakoupením simulátoru sledovat ještě jeden cíl. Ke studiu stavebních oborů chce přilákat více zájemců. A moderní digitální technologie jsou k tomu jedním z prostředků. Není tomu tak dávno, co škola pro výuku zedníků začala používat třeba virtuální realitu. Dnešní doba ukazuje, jak moc jsou stavební profese potřebné, a přitom nedostatkové.