Sedmatřicetiletý spisovatel z Jimramova na Žďársku má k dění pod vodou velmi blízko. Rybářství nejen vystudoval, ale je i jeho celoživotní vášní, byť teď nemá kvůli pracovním povinnostem na svůj koníček tolik času, kolik by si přál.
Poslední rok totiž Jan Opatřil věnoval tvorbě další knihy, jež se v sobotu v Jimramově dočkala už i slavnostního křtu. Její děj se točí – jak jinak – kolem šupinatého hlavního hrdiny. Tentokrát je jím lín Vendelín.
„Mám dvě série dětských knížek. Jedna je o kapříkovi Metlíkovi a zahrnuje pět na sebe navazujících dílů, a potom jsou to čtyři samostatné knihy. Ty na sebe už nenavazují a každá z nich má svého vlastního hrdinu,“ popisuje spisovatel.
Vedle Kapříka Metlíka pro nejmenší, který je zestručněním zmíněné pětidílné série, je to ještě publikace o štice Majdalence a dále o pstroužkovi Vikouškovi.
Příběh má být vtipný, čtivý a také poučný
Poslední, čtvrtý titul je právě novinka s názvem Lín Vendelín šéfkuchařem. Její děj je zasazen do Jimramovského rybníka ležícího mezi Jimramovem a Strachujovem, tedy hned poblíž autorova bydliště.
„V létě se tam konají dětské rybářské závody O pohár Kapříka Metlíka, které pořádají místní rybáři a já se na nich také podílím. A zrovna loni jsem si tam všiml klučíka, kterému se povedlo chytit lína. Tehdy se mi v hlavě zrodil nápad na hlavního hrdinu další knížky,“ líčí Opatřil.
Jan Opatřil (37)
|
Stejně jako u svých předchozích dětských knih se autor snaží, aby byl pohádkový příběh nejen vtipný a čtivý, ale také trochu poučný.
„Informace o světě ryb ale vkládám spíš mimoděk, aby to nebylo pro děti příliš náročné. Takže když píši o sumcích, jen zmíním, že jde o noční dravce, kteří mají dlouhé vousy. Hovořím-li o línech, doplním třeba, že je jejich tělo kryté slizem, mají rádi žížaly a také se jim líbí v bahně. Není to samozřejmě encyklopedie, ale čtenáři tam určitě různé zajímavé údaje najdou,“ přibližuje jimramovský autor.
Sumci, kteří v příběhu vystupují, žijí v místních rybnících i ve skutečnosti. Jsou to, stejně jako v knize, velcí nepřátelé línů. „Líni jsou pro ně vítaná pochoutka – jsou slizcí a hezky kloužou do krku,“ směje se Opatřil.
Ke specifikaci prostředí, v němž se děj odehrává, přistoupil tvůrce až v posledních dvou titulech. Předtím nechával spíše prostor pro představivost čtenářů. „Poprvé jsem zkusil udat lokaci v knize Pstroužek Vikoušek utíká z Kamenice, kde se příběh váže k řece Kamenici v národním parku České Švýcarsko. To je jediná naše řeka, kam se vracejí lososi, kteří v tom příběhu hrají podstatnou roli,“ říká spisovatel.
Oblíbil si techniku akvarelu
Všechny své knihy si Jan Opatřil také sám ilustroval a výjimkou není ani ta poslední, mapující příhody lína Vendelína. I tentokrát zvolil autor techniku akvarelu, již si za poslední roky hodně oblíbil.
„Jde o vodní techniku, takže spatřuji jistou symboliku a předurčení k tomu, že jsem si ji zvolil právě pro malování ryb. Ilustrace jsou opět celostránkové, hodně barevné a veselé,“ nastiňuje Opatřil, který zároveň dodává, že poutavé a barevné obrázky jsou zvláště v dětských knížkách často důležitější než samotný text.
Kniha je stejného formátu jako předchozí tři – A4, má 48 stránek a také větší písmena, takže je vhodná i pro začínající čtenáře. „Určitě ale zaujme i děti, které ještě číst neumějí a příběh jim budou předčítat třeba rodiče,“ míní autor. Věkovou kategorii, pro niž je knížka určena, specifikoval na zhruba 3 až 9 let.
„Každou novou knihu již několik let oslavuji speciálním nápojem – Piňa Coladou,“ říká dál spisovatel, který si tento drink již tradičně namíchá s přítelkyní, jakmile je knížka z tiskárny doma.
A nyní, když je novinka již na světě a brzy bude i v knihkupectvích, má konečně jimramovský spisovatel více času na své oblíbené besedy. Objíždí s nimi nejen základní školy, ale nově také mateřské školy. Na tento školní rok jich má nasmlouváno kolem šesti desítek. Kvůli tomu se paradoxně na ryby, kolem nichž se točí celý jeho pracovní život, dostane pouze svátečně. Přiznává, že za loňský rok si takto vyrazil jen dvakrát.
„Když jsem byl dítě a četl jsem v rybářském časopise rozhovor, že někdo kvůli práci musel rybaření omezit, nebo ho úplně odložit, a pak se k němu vrátil třeba až v důchodu, nechápal jsem to. Říkal jsem si, jak někdo může opustit, byť přechodně, tak úžasný koníček? A teď jsem přesně v téhle pozici,“ směje se vytížený autor. Dodává však, že letos bude v létě pracovat na tom, aby se k vodě dostal častěji, a třeba tam i našel inspiraci pro další knihu.
