Gastronomická soutěž se zkraje listopadu konala v Jihlavě. Oba vítězové budou Českou republiku reprezentovat 25. března na světovém finále ve francouzské Remeši.

Pro oba to znamená náročné měsíce příprav, jež budou muset navíc skloubit s učením na maturitu. Oba totiž navštěvují druhý ročník nástavbového studia gastronomie a nyní jej mají ukončit.

„Chtěli jsme, aby si Eliška i Tomáš, ještě než odmaturují, soutěž naposledy užili, nasbírali další cenné zkušenosti a samozřejmě i zkusili uspět – a to se nakonec podařilo,“ pochvaluje si učitel kuchařského oboru Petr Chalupa, který vítěznou dvojici společně s učitelkou oboru cukrář Terezou Zelenou na Trophée Mille vedl. Oba studenti na klání nebyli poprvé, účastnili se ho v minulosti již dvakrát.

14 fotografií

Zkušenosti z minulých ročníků se jim hodily hlavně při zvládání stresu. Vařit na čas na velké kuchařské show v rušném jihlavském Cityparku, a to nejen před zraky porotců – špiček v oboru, ale i mnoha diváků, není určitě pro každého.

„Pak ale zjistíte, že si prostě nesmíte připouštět, co se děje okolo. Já osobně si kolem sebe vytvořím takovou bublinu a ponořím se do práce. Vnímáme se jen s Tomášem navzájem, a pak ještě pana mistra, který nám může pomoci – ale pouze slovně. Zbytek už je mimo bublinu,“ popisuje Eliška Havlíková, která žije v Zubří u Nového Města na Moravě. Je vyučená cukrářka, potom se rozhodla právě pro maturitní nástavbu. O svém zaměření má jasno už léta a do budoucna zvažuje například založení vlastní cukrárny.

Nejprve se zmýlil, druhý pokus vyšel

To její spolužák Tomáš Petera z Hamrů nad Sázavou strávil nejprve dva roky na průmyslové škole. Postupně však zjistil, že se minul oborem. Druhý pokus – vyučení kuchařem a následná nástavba – se už ukázal jako správná volba. A jeho sny a ambice malé nejsou.

„Teď musím hlavně zvládnout maturitu a potom to vidím asi na nějaký výjezd do zahraničí. Jinak můj sen je vlastní michelinská restaurace,“ říká s úsměvem Petera.

Mladý kuchař v národním kole Trophée Mille okouzlil daňčím hřbetem s kaštanovou omáčkou, Eliška Havlíková se zase postarala o skvělý dezert – babiččiny povidlové buchtičky.

Soutěžící museli menu sestavit s použitím čtveřice předem stanovených surovin od lokálních dodavatelů. Letos to byl právě daňčí hřbet, dále hlíva ústřičná, špaldová mouka a hrušková povidla. Menu, na jehož vymýšlení se před kláním podíleli jak pedagogové z kuchařského i cukrářského oboru, tak sami studenti, je třeba v soutěži dokončit nejdéle za 140 minut.

Rychlé krájení hrušek za rozpuštění másla

Hodnotí se mimo jiné textura pokrmu, chuť, harmonie a vyváženost celku nebo i čistota talíře. A ač se každý z dua věnuje primárně své části menu, nezbytná je i spolupráce.

„Já třeba rychle krájím, takže jsem Elišce nakrájel hrušky, když zrovna dělala něco jiného. Ona mi zase pomohla, když jsem potřeboval rozpustit máslo, a neměl jsem na to v tu chvíli čas, zatímco ona ano,“ přibližuje Petera.

Podle jeho kolegyně byla výhoda, že jsou na sebe již zvyklí a tvoří sehraný tým. „Na soutěži je vzájemná výpomoc vlastně i trochu povinnost, protože se hodnotí právě i spolupráce; uděluje se za ni i zvláštní cena,“ líčí mladá cukrářka.

Obdobný princip soutěže se bude opakovat i v Remeši. Vymezeny jsou opět čtyři suroviny typické pro region, kde se soutěží. Jde o šafránový med, kachní prsa, tmavou čokoládu a šampaňské.

„Nebude asi úplně snadné je sehnat, přece jen to jsou suroviny lokální, a ne běžně dostupné,“ upozorňuje Markéta Zrzavá, zástupkyně ředitele školy pro odborný výcvik. Trénovat s náhražkami by šlo asi jen těžko, chuť totiž může být úplně jiná.

Vymyslet menu a týdny ho trénovat

Tým soutěžících a jejich pedagogů čeká nyní vymýšlení menu. Vše musí ladit – chuťově i vizuálně. Mělo by k sobě také „pasovat“ hlavní jídlo a dezert. Poté následují dlouhé týdny, či spíše měsíce tréninku, zkoušení, opakování.

„Studenti musí zvládnout technologické postupy a zároveň se vejít do časového limitu,“ líčí Chalupa s tím, že přípravě bude třeba věnovat alespoň dvojnásobek času, než to bylo v případě národního kola.

Oba studenti věří, že jim účast v Trophée Mille International přinese nové zkušenosti i příležitosti. Ostatně i z Jihlavy si podle svých slov přivezli nejen ocenění, ale také dostatek inspirace a kontaktů.

„Obecně tam byla skvělá, přátelská atmosféra. S některými účastníky jsme se navíc už znali z předešlých ročníků,“ říká Petera, jenž doufá, že by se mohl dostat i na stáž do restaurace prezidenta soutěže – Philippa Mille, vyhlášeného francouzského šéfkuchaře a držitele dvou michelinských hvězd.

Přínos soutěže? Mít život ve svých rukou

„Hlavní přínos soutěže vidím v tom, aby žáci pochopili, že život mají ve svých rukou, i když jsou kolem nich samozřejmě lidé, kteří se jim na této životní cestě snaží pomáhat. A vnímám jako velmi důležité, aby měli nějaký cíl,“ vyjádřil se ředitel školy Jiří Cočev.

Doplnil také, že gastro obory by neměly být brány jako nějaká nouzová volba, když se děti nedostanou třeba na průmyslovku. „Gastronomii já osobně vnímám jako umění. Je to obor pro umělce a nadšence. Navíc má perspektivu, ve světě se jím velice dobře živí spousta lidí. A ne náhodou je nejvíc televizních pořadů poslední doby právě o jídle,“ uzavírá Cočev.