Do Humpolce se opět vrátil Masaryk, socha na podstavec stoupala už popáté

  15:12
Čtyřikrát už musel pryč, pětkrát na podstavec vystoupal. Do Humpolce se znovu vrátila socha prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Tentokrát po dvouměsíčním restaurování. Očistu Masaryk dostal od města jako dar k letošním 170. narozeninám.

Humpolecké Tyršovo náměstí se může sochou Masaryka pyšnit od roku 1937. Od té doby se ve městě stala symbolem demokracie a svobody. Při každém náznaku změny politické situace se totiž z podstavce stěhovala, nebo se na něj naopak vracela.

„Za svou existenci si socha zažila tři politicky vynucené deinstalace v letech 1940, 1959 a 1972. A také, když počítáme i prvotní instalaci v roce 1937, čtyři radostné návraty. Ty další v letech 1945, 1968 a nakonec 1990,“ popsala mluvčí humpolecké radnice Aneta Slavíková.

Osud díla sochaře Vincence Makovského je plný nevšedních událostí od počátku. Historii sochy v minulosti podrobně zmapoval pedagog a historik Zdeněk Škrabánek.

„Nejzajímavějším střípkem z její historie je určitě její ukrývání za války a odvaha lidí, kteří se podíleli na tom, zachovat symbol první republiky pro budoucí léta. Její příběh je barometrem politické situace, odvahy, nebo naopak pokrytectví,“ vyprávěl Škrabánek.

Úkryt našel Masaryk pod uhlím, pak pod zemí

Sochu před Němci zachránil se svými spolupracovníky tehdejší starosta Emil Hrdlička, kterého později nacisté popravili.

„Nejprve ji ukryli ve sklepě měšťanské školy pod dřevem a uhlím. Když se začaly tenčit zásoby otopu a hrozilo prozrazení úkrytu, přemístili ji do bývalého Beckova hospodářství. Byl to prozíravý krok,“ podotkl Škrabánek.

Asi o měsíc později už školní budovu obsadilo německé vojsko. Ani v novém skladu však socha dlouho nevydržela. Kvůli zpřísňujícím se domovním prohlídkám ji lidé zasvěcení do jejího ukrývání raději zakopali asi dva metry od vchodu do skladu. Formálně ji nechali zmizet zápisem v městském archivu, podle kterého byla poničená a posloužila jako materiál pro stavební úpravy.

Socha se pod zemí dočkala konce války a v říjnu 1945 už stála na svém původním místě, kam se vracela ještě několikrát. Poprvé v roce 1968, devět let poté, co ji odstranili komunisté. V roce 1959 sochu uložili do skladu radnice a žulový podstavec rozsekali na dlažební odseky.

Na novém podstavci ale vydržela jen čtyři roky. S odůvodněním, že se na Tyršově náměstí bude stavět kvůli přivaděči k dálnici, musela bronzová socha pryč znovu v roce 1972.

I poslednímu návratu v roce 1990 předcházely zajímavé okolnosti. Po sametové revoluci se lidé začali po osudu sochy opět pídit. Po složitém pátrání zjistili, že nebyla zničena, ale nachází se na státním zámku v Letovicích. A tak se tam vypravili.

„Na valníkovou avii jsme naložili staré slamníky, abychom sochu po cestě nepoškodili, a vyrazili jsme. Na místě jsme zjistili, že socha na zámku není, ale že je uložená v nedaleké kolně,“ vzpomínal na tehdejší cestu Jiří Fiala, který v tu dobu pracoval na stavebním úřadě.

Podobu z třicátých let dostane i okolní parčík

„A opravdu - za nezamčenými prkennými vraty kolny ležely celkem tři sochy a mezi nimi i ta naše. Ležela v hlíně, na první pohled jsme viděli, že je špinavá, ale naštěstí ne poškozená,“ líčil Fiala.

I kvůli častému stěhování se na ni podepsal zub času. V květnu ji proto bylo nutné sundat a převést do brněnského ateliéru k restaurování. Socha tam získala zpět nejen zašlý lesk, ale hlavně i původní skvělou technickou kondici.

Co nevidět dostane novou podobu také samotný parčík, kterému socha dominuje. „Práce začaly koncem března dle návrhu zahradní architektky Evy Jonešové. Návrh revitalizace parku je záměrně jednoduchý proto, aby nepotlačil význam a hmotu sochy,“ vzkázala Slavíková.

„Projektantka vycházela i z dobových fotografií parku. Jde hlavně o snímky z konce třicátých let minulého století, kdy byla socha na místě slavnostně odhalena,“ už dříve zmínil vedoucí městského odboru životního prostředí a památkové péče František Kocman.