Jak vypadal tradiční horácký kroj, to dnes téměř nikdo neví. Prakticky žádný se nedochoval. Zbylo jen pár starých fotografií.
Krojovaný horácký život však existuje. Například v malé moravskobudějovické taneční skupině Škrpál, kde se snaží už u svých dětských členů budovat vztah k tradicím. „Snažím se o zachování vztahu k folkloru, aby si děti uvědomily, že tady byli před námi lidé, kteří tvrdě rukama pracovali, a když se po práci chtěli veselit, tak mimo jiné tancovali na lidové písně v krojích,“ říká vedoucí skupiny Anna Prokopová.
Jedno z prozatím posledních vystoupení souboru bylo před několika dny na Lidovém plese v moravskobudějovické Besedě. Tanečníci předvedli dívčí pásmo Březnická kola i oblíbenou a každoročně očekávanou moravskou besedu.
V únoru česká „škrpálníky“ vystoupení ve zdejší orlovně. „Těší mě nejen samotné vystoupení, ale i přípravy, nácviky tanců, šití krojů,“ říká Prokopová, která se folkloru na Moravskobudějovicku věnovala i ve své magisterské diplomové práci na Masarykově univerzitě, kde studovala muzeologii.
Národní krojem v Moravských Budějovicích býval ten kyjovský
„Když jsem pátrala po podobě tradičního zdejšího kroje, tak jsem narazila na zmínku ze čtyřicátých let, kdy se prý moravskobudějovické ženy snažily o obnovu horáckého kroje. Ale nevíme s jistotou, jestli se nejednalo spíše o obdobu kyjovského kroje,“ popisuje sedmadvacetiletá Prokopová.
Folklor jí pomohl při studiu muzeologie. Ale fungovalo to i naopak. „Díky studiu jsem si uvědomila, že mě tradice vážně baví a že k nim mám silný vztah, který bych chtěla předávat dál,“ říká žena, která v čele Škrpálu stojí od roku 2009.
Nejmenší „škrpálníci“.
Škrpál se věnuje nácvikům tanců z oblasti Horácka a Podhorácka. To jsou oblasti, jejichž hranice určili folkloristé podle příbuznosti zdejších obyčejů včetně tradičního oblékání. Oba názvy jsou bohužel spíše jen teoretické.
Málokdo totiž dokáže říci, kde vlastně oblast Horácka a Podhorácka leží. Zatímco Horáckem folkloristé označují pruh od Telče přes Jihlavu až k Novému Městu na Moravě, Podhorácko je ve své moravské části určeno přibližným trojúhelníkem mezi Jemnicí a Velkým Meziříčím až po Letovice u Boskovic a Moravský Krumlov na jihovýchodě.
V oblasti se dochovalo minimum původních krojů a výšivek, u kterých mnohdy není jasné, zda se nejedná o vzory odvozené z jiných částí Moravy. K rekonstrukci vzorů slouží například ojedinělé, vzácně dochované historické fotografie. Za národní kroj byl považován i na Moravskobudějovicku zhruba před stoletím převážně kroj kyjovský.
Souboru chybí chlapci, tance se musí upravovat
„Na počátku 20. století se společně s národním krojem v Moravských Budějovicích objevuje i horácký oděv, jak můžeme vidět na dochovaných fotografiích ze slavností v letech 1913, 1918 a 1928. Fotografie z roku 1913 patří mezi nejstarší památky oblékání kroje v Moravských Budějovicích. Další takovou je snímek z roku 1901, na kterém má na sobě žena oděv připomínající horácký - sestávající i z typické sukně se dvěma ozdobnými pruhy ve spodní části,“ napsala Prokopová ve své práci o folkloru Moravskobudějovicka.
Práce ve Škrpálu je dobrovolná. Patří k ní i vyšívání či šití krojů. „Celou zimu jsem vyšívala kapesník a pánské košile. Nevím jak to dělali naši předkové, když nebylo elektrické světlo a měli svou těžkou manuální práci,“ uvažuje s úsměvem Prokopová.
Předchůdcem Škrpálu byl v novější době v Moravských Budějovicích soubor Podhoraček, formující se při Městské osvětové Besedě v sedmdesátých letech. Fungoval asi deset let. Po roce 1989 se vznikem zdejší rodinné školy začal fungovat soubor Borověnka, zanikl v roce 1997. Škrpál spatřil světlo světa v roce 2002.
Soubor však má dlouhodobě o několik tanečníků pod ideální stav. „Chybí nám chlapci ve všech věkových kategoriích, to je trvalé. Tance i proto někdy trochu upravujeme, aby se daly provádět s malými dětmi,“ říká Prokopová.
