Na sklonku války vyvěsil československou vlajku, správce domu to málem stálo život

  16:58,  aktualizováno  16:58
Každému, kdo přijede do Havlíčkova Brodu po železnici, ten dům padne do oka. Veliký, zelený, jako by se do prostoru před nádražím ani nehodil. Přesto má Rolnický dům nezastupitelné místo v historii města. Jeho stavba začala před sto lety. A do dějin se zapsal i na konci druhé světové války, na den přesně před lety osmdesáti.

Dnes pětipodlažní dům byl postaven v novoklasicistním stylu. Přísně symetrická stavba upoutá pozornost zaoblenými nárožími se dvěma křídly i předsazeným a zvýšeným štítem. Na půdorysu písmene C a ve srovnání s okolními domy v lokalitě působí až impozantně.

Dům si v roce 1925 nechal postavit Ústřední svaz pěstitelů zemáků. „Tak rozsáhlou stavbu si mohl dovolit, neboť prostřednictvím dalších organizací prakticky ovlivňoval většinu zemědělského produkčního, obchodního a zpracovatelského potenciálu v kraji,“ uvedl pro radniční Havlíčkobrodské listy historik a archivář Státního okresního archivu Miloš Tajovský.

Stavba ikonického domu trvala pouhé dva roky. Navrhl ho pražský architekt W. Honich. O stavební práce se postarala místní firma Františka Lišky. Do nového domu se pak přestěhovala většina agrárních organizací. Dostal název Rolnický dům.

80 let od konce války

Nesloužil však jen jako reprezentativní sídlo zemědělců. V budově byl prostor i pro další využití. V přízemí se zabydlely obchody a restaurace, v domě dokonce sloužily parní lázně a v přízemí fungovala družstevní mlékárna. „Nikoliv prodejna, ale skutečná výrobna mlékárenského zboží,“ podotýká Tajovský.

„Český pse, jak nedáš hadr dolů, zastřelím tě“

Do historie města se budova výrazně vepsala o dvacet let později, když končila druhá světová válka. Na přelomu dubna a května 1945 Rudá armáda nezadržitelně postupovala Moravou směrem ku Praze. Místní odbojáři se připravovali na povstání a revoluční národní výbor na převzetí moci. V sobotu 5. května, ráno přesně v 9:15, přišla na telefonní ústřednu Rolnického domu zpráva, že v Praze vypuklo povstání.

„Správce objektu Miloslav Pittner nelenil, z úkrytu vytáhl československou vlajku a společně s Josefem Vyhnalíkem, redaktorem Havlíčkova kraje, který v domě taktéž sídlil, ji vyvěsil na budovu,“ přiblížil Tajovský. Ihned poté se Josef Vyhnalík odebral do města, aby o pražských událostech zpravil členy revolučního národního výboru.

Německý Brod se Havlíčkovým stal už před koncem války

Pittnera však čekaly mnohem dramatičtější momenty. V Rolnickém domě tehdy měla úřadovnu mimo jiné i německá policie. A aby na budově vlála československá vlajka, navíc na konci války jako na vůbec první budově ve městě, to nemohla strpět.

„Vzápětí přiběhl velitel německých četníků jako smyslů zbavený a řval, že všechno jsem zavinil já. Přitom mě tloukl pěstí do hlavy a já ustupoval ke dveřím. Několik ran hlavou o dveře a já se dostal na chodbu,“ popisoval později Pittner.

Dnes pětipodlažní dům, který stojí v Havlíčkově Brodě poblíž železniční trati,...

Tím to ale neskončilo. Velitel vytáhl revolver a na správce namířil „Křičel jako zběsilý: ‚Ty český pse, jak nedáš ten hadr dolů, tak tě na místě zastřelím, rozumíš tomu?‘,“ líčil ve svých vzpomínkách.

Pittnerovi se přeci jen podařilo utéct a při následné honičce s četníky se ukryl v jednom z bytů. Poté nepozorovaně opustil budovu zadním vchodem.

Název se dvakrát změnil, pak se vrátil zpět

Mezitím Broďáci po zprávách o vypuknutí povstání v Praze zaplnili náměstí. Správy nad městem se ujal revoluční národní výbor, který okamžitě z balkonu radnice oznámil přejmenování města z Německého Brodu na Havlíčkův Brod. Občané to s nadšením přijali.

Radost však rychle přerušil zásah jihlavského gestapa, který zaktivizoval místní silnou jednotku SS. Brod a jeho občané si pak prožili další tři dramatické dny, než se definitivně dočkali osvobození.

Před 150 lety vdechla železnice Brodu nový život, bez ní by město živořilo

V událostech z konce druhé světové války hrál Rolnický dům nezastupitelnou roli. „Na paměť místa, kde poprvé po šesti letech opět zavlála československá vlajka, jež se stala signálem k povstání proti okupantům v našem městě, byl Rolnický dům přejmenován na Dům 5. května,“ sdělil Miloš Tajovský. Čin připomíná i bronzová pamětní deska u hlavního vchodu.

Název Dům 5. května přetrval i po konci komunistického režimu. Změnil ho až nový majitel, který na přelomu tisíciletí budovu získal. Stala se jím stavební společnost Ross. Ta budovu po letech opravila, přistavěla část bočních křídel a v rozlehlých půdních prostorách zřídila nové byty. Dala jí název RossIn.

Ten ale dlouhého trvání neměl a ani se dostatečně nevžil. Po krachu stavební firmy koupil většinový podíl v domě soukromý majitel. Posledních osm let nese budova opět původní název Rolnický dům. Někdejším účelům už ovšem neslouží. V budově jsou komerční prostory, kanceláře i ordinace, ve vyšších patrech pak byty. Zemědělské organizace tu už sídlo nemají.