„Mám radost, jak pozitivně byla přijata širokou veřejností. Skoro bych řekl, že devadesát, možná pětadevadesát procent lidí si ji v podstatě zamilovalo,“ tvrdí Beke, kterého pozitivní přístup překvapil. „Aktuálně ještě ani úplně nedokážu odpovědět, co za tím stojí. Jsem překvapený, protože ten objekt není tradiční, je ve spoustě věcí inovativní. A je také vizuálně jiný.“
Takže nějakou kritiku či negativní postoje k Horácké aréně nevnímáte?
Musím to zaklepat, vlastně je to pro mě obrovské překvapení, ale neozývá se žádná kritika, kterou bych vnímal nějak masivně. Objevují se samozřejmě drobnosti, které se ale v rámci provozu nebo dodělávek vychytají.
Přitom sedm let jste často složitě Jihlavu přesvědčoval, že jde o správnou volbu na správné místě. Hlavně na sociálních sítích jste si asi přečetl svoje. Bylo to hodně těžké?
Jasně, úplně jednoduché to nebylo. Už jsem někdy říkal, že jsem si připadal jako boxer, který jde ringem a zleva zprava na něj dopadá jeden úder za druhým. Ale věděl jsem, že kdybych nesetrval, tak to prostě neuděláme. Šlo to přes dvě volební období na městě, dvě volební období ve vládě, tři na kraji. Takže to bylo fakt náročné. Ale mám radost, že všichni lidé v tom týmu věřili, že jdeme správným směrem. A to se odrazilo v tom, že lidé, kteří chtěli halu za městem, nebo ji nechtěli vůbec, najednou otočili a říkají: je to skvělé, udělali jste to dobře, měníme názor.
Co ale Jihlaváci stále řeší, to je parkování u haly. Vím, že v blízkém okolí mají vzniknout parkovací domy, volné kapacity tedy budou. Ale stále jsou tací, kteří by nejraději autem ideálně „dojeli až na led“.
Byl jsem v hale před koncertem Michala Davida. Ne, že bych šel přímo na koncert, ale měli jsme v hale prohlídky těsně před tím, než Michal David začal vystupovat. A byl jsem v šoku, že někteří diváci normálně nechali auto na chodníku přímo před halou. To mě opravdu šokovalo. Je to vidět i u škol, školek, že prostě všichni chtějí zajet až úplně do šatny, nebo na místo konání. Tak to prostě je, taková je doba. A musíme s tím pracovat.
Ale aktuální stav tomu příliš nenahrává. Přímo pod halou je pouze malé parkoviště, kam se navíc během akcí dostanou pouze vystupující a pořadatelé.
Při všech prohlídkách paradoxně provázíme i parkováním dole a dávám k tomu výklad, proč to tak s parkováním a dopravou do haly je. A musím říct, že většina lidí, když odchází, říká: Ale my jsme to takhle neslyšeli. Když nám to říkáte, je to úplně pochopitelné. A vlastně máte pravdu.
Nebojím se dávat hlavu na špalek, říká nejviditelnější jihlavský radní Beke |
Dobře, pokud to ještě někdo neslyšel přímo od vás, můžete říct, čím kritiky přesvědčíte?
Vždy říkám, že ať by ta hala stála za městem, nebo i kdyby měla tisíc parkovacích míst, během krátké doby se prostě do toho baráku nejsou schopní lidé ani auta dostat. Protože to prostě fyzicky nejde, těmi ulicemi procpat takovou kapacitu aut v jeden okamžik. Vždy musí být co nejvíce druhů dopravy, kdy lidé jako mravenci přicházejí do baráku ze všech stran. Přirovnávám to k tomu, kdybychom během půl hodiny před akcí chtěli dostat všechny lidi do haly jen jedním turniketem. I kdyby v té hale bylo padesát tisíc volných míst, tak tím jedním turniketem prostě neprojdou. Všichni, komu to říkám, najednou zjistí: aha, na tom něco je. A vlastně mi to dělá i trochu radost, že nám dávají za pravdu.
Na druhou stranu rezidenti, kteří bydlí v okolí haly, vám řeknou to samé: během hokeje je problém najít volné místo na zaparkování. Přesto, že si ho platím.
Je vidět, že když je hokej, fanoušci jsou zvyklí se po městě pohybovat. Už mají svá místečka, když jedou od Brtnice, nechají to třeba na Slunci u Jihlavanu, dojdou pěšky. Ale lidé, kteří přijíždějí a jsou tady poprvé, samozřejmě mají tendenci dojet až k hale. Tomu v budoucnu pomůže připravovaný parkovací dům u Billy, parkovací dům u nemocnice, parkovací dům u zoo. Je tu jedna věc, kterou bych chtěl, aby se v budoucnu ještě podařilo k parkování přidat. Aby byla možnost dopředu zjistit, kde volná parkovací kapacita ve městě je a když přijíždím.
David Beke
|
Můžete být konkrétnější?
Abych, když přijíždím do Jihlavy od zmiňované Brtnice, už třeba pět kilometrů před Jihlavou měl informaci, že v parkovacím domě u Billy je třeba ještě dvě stě volných parkovacích míst. A v ideálním případě si mohl místo třeba zarezervovat. Tohle všechno, myslím, nám moderní technologie a aplikace přinesou. A bude to fungovat. Věřím tomu, že umístění haly v centru města je to nejlepší možné řešení, které jsme mohli najít. A dokazuje to plná hospoda v nárožním objektu, který mi dělá radost. Je vidět, že lidé nejen v samotné hale tráví spoustu času.
Aréna je v ročním zkušebním provozu od přelomu října a listopadu. Už jste od té doby objevili něco, o čem jste si řekli: aha, tohle jsme měli udělat jinak?
To víte, že ano. Jsou drobnosti, o kterých vím, že se mohly udělat jinak. Ale nevím, jestli je chci říkat (usmívá se). Jsou to takové menší bolístky, místa, které potřebujeme ještě vyřešit, doladit. Ale vše má své řešení. Není tam nic fatálního, co bychom si řekli: tohle se fakt mělo udělat jinak. O ničem takovém nevím.
Zaslechl jsem, že některým promotérům ne úplně vyhovuje, že nemohou s kamionem zajet přímo do haly. Že by některé věci potřebovali dovézt přímo na ledovou plochu.
To je trochu kec. Protože když si vezmete velikost haly, tak prostor našeho zásobovacího dvorečku je už součástí haly. Přitom ta hala je zvenku tak malinká, že nemá žádné foyer, nic. Takže ten kamion je vlastně ve stejné vzdálenosti, jako ve velké hale. Akorát to psychologicky vypadá, že jste venku a vozíte to dovnitř. Takže je tam možná drobný diskomfort, že nejdete pod střechou arény, jdete ze studena do tepla. Možná je trochu limitující velikost toho otvoru, kterým se na plochu jde. Ale to je prostě dané tím omezením v centru města. Jinak to udělat nešlo. Tohle by možná byla věc, která by u haly na zelené louce mohla být o trošičku lepší. Ale není to nic strašného, co by znemožňovalo akce pořádat.
Jako diskomfort možná pořadatelé berou i fakt, že kamión u haly nemůže zůstat, musí odjet pryč.
Přesně tak. Ale upřímně, to se týká i autobusů se sportovci. A já jsem rád, že odjíždějí pryč. Protože úplně nesnáším, když kolem domů jsou odstavené kamiony a autobusy. Protože celý den se tam pak s nimi nic neděje, ony tam jen stojí a zavazí. Proto jsme vymysleli třeba i stání pro televizní kamiony v ulici Jana Masaryka, za parkem. Aby nestály zaparkované a oblepené kolem haly. Protože ta hala je pak zabitá pro pohyb návštěvníků. Takže jsme přes park Smetanovy sady natáhli kabelové rozvody, které končí až za kostelem, vlastně téměř u M-Softu. Parkovací místa na straně parku se prostě vyblokují. Třeba na Davis Cup tam bude stát vedle sebe několik televizních kamionů. Budou krásně odstíněné parkem, nebudou překážet divákům a přitom stoprocentně splní svoji funkci. Myslím si, že je vždy důležité hledat funkcím správný prostor. Neměli by všichni přijet a nalepit se na halu. To není dobré pro nikoho.
Když už zmiňujete Smetanovy sady, jak moc vás mrzí, že park zůstane až do jara obehnaný plotem a uzavřený? Že se bude čekat na to, až se zasázejí nové keře a stromy?
Je to tak, ale mě mě to vlastně baví. Protože, kdyby bylo všechno hotové v jeden okamžik, tak všichni najednou řeknou wow, ale pak už vlastně nedochází k žádným změnám. Mě vlastně baví, že jsme halu otevřeli, přesto, že není ve stoprocentní kondici. Není všechno dodělané, nejsou nátěry, vyřešené oděrky, není vše doprogramované. Ono to v čase prostě bude dál lidi bavit a překvapovat. Přijdou na každé další utkání a budou se těšit, co se zase naučili dělat kluci z Dukly v režii s audiovizuálními prvky. Jakou další animaci přinesou, jaký další zvuk či efekt. Stejně tak to bude s parkem. Postupně se doplňuje mobiliář, na jaře se zazelená, všechno půjde krůček po krůčku. Ještě minimálně rok nás to bude bavit. A mě to přijde vlastně hezké. Je to lepší, než aby bylo vše hotové najednou.
Často se na sociálních sítích objevovalo: No jo, Beke si za naše peníze postavil pomník. Jak se člověk s takovými názory srovnává?
No, samozřejmě v Jihlavě zůstanu zapsán. Je otázka, jestli se podaří naplňovat i provoz té haly. Ono se to může vrátit jako bumerang. Nemusí to být tak, že za mnou zůstala nějaká práce, která je hezká a na kterou jsou lidi pyšní. Když jsem do politiky vstupoval, mělo město dva velké problémy: chybějící halu a parkování. Nechtěl jsem stavět pomníky, chtěl jsem pomoci řešit problémy rodného města, které ho trápí. Když se mě novináři ptali, co budu v politice chtít dělat, řekl jsem, že chci řešit urgentní problémy Jihlavy. A co jsem slíbil, to jsem splnil.
Jihlava rozšíří parkovací zóny. Dojíždějící jsou nám ukradení, řekl radní |
Zmiňujete parkování a modré zóny. To byl další kontroverzí krok, na který se hodně lidí naštvalo a muselo si zvyknout. Jak jste spokojený s aktuálním stavem?
Pracovalo se na tom už dříve, ale je to třetí rok, co je to viditelné i mimo centrum a zavádí se to v ulicích. Samozřejmě, vždy je to náraz. Protože lidem najednou musíte říct: hele, je potřeba uklidit ve vaší ulici, je třeba dodržovat pravidla, která jsme se učili v autoškole. Samozřejmě, ne všichni to přijímají s radostí. V lokalitách, kde se to zavedlo, bych řekl, že se reakce a názory už změnily. Byť si nemyslím, že jde o definitivní řešení, protože lidé se učí žít s novými pravidly. Naučí se, že veřejný prostor není zadarmo, že auta stále přibývají. Jen za poslední rok v Jihlavě přibylo dalších tisíc aut, v celém okrese dva tisíce. Takže ta křivka automobilizace roste. To znamená, že se máme dobře, že si lidé mohou kupovat auta. Ale zároveň to bude znamenat, že až uklidíme ulice, budeme muset stejně přijmout nějaký další krok.
Třeba si lidé řeknou – a ukáže se to na parkovacím domě u Billy nebo jinde – že jsou ochotní si od soukromých developerů koupit parkovací místo, když bydlí někde v centru, na celý rok. Nebo v místech, kde ten deficit bude obrovský a bude poptávka, bude město muset stavět nějaké parkovací kapacity. Ty už dnes také v menší míře přidáváme při zavádění systému parkování do ulic.
Kde konkrétně?
Třeba v roce 2026 bychom chtěli jít na Kollárku. Nevím, jestli se to v nadcházejícím roce podaří stavebně, ale Kollárka bez toho, aniž by se tam doplnila fyzicky parkovací místa v sídlišti, nemá legální způsob, jak odparkovat kapacitu aut, která tam už dneska jsou. Takže nás v tomto čeká ještě hodně překážek. A očekávám, že při veřejných projednáváních dostanu ostrou zpětnou vazbu. Čeká nás přesvědčování lidí, že tam nejdeme jako nepřátelé, ale jako někdo, kdo chce ten problém řešit. A proto politici politiku dělají, aby řešili problémy.
Takže další modré zóny by se mohly rozšířit na Bedřichov? Mluvilo se také o Březinkách.
Dřív mi chodily e-maily, kde psali, že jsme úplní debilové, že parkovací zóny jsou k ničemu. Teď mi chodí e-maily, proč si nás nevážíte, my bychom ty modré zóny tady chtěli taky. Ať je to Dolina, jsou to Březinky, Kollárka. Lidé pochopili, že to řešení jim může pomoct. Takže určitě chceme jít do velké části města. Ale naráží to na personální i technické kapacity. Abychom vůbec byli schopní projekty zpracovat, vyhodnotit, projednat s těmi lidmi. A potom je do ulic zavést. To je mimořádně časově náročné.
Na jednu stranu to vyznívá, že je jako by hotovo. Na druhou, že jste v určité mezifázi a budete přidávat další plochy. Jak to tedy je?
Budeme přidávat. Takový hrubý plán je, že příští rok první část Bedřichova, další rok možná druhá polovina za tou Kollárkou. Protože jak říkám, tam se to bude muset doplnit stavebně. Mezi tím, v mezidobí, kdy budeme mít trochu volnější ruce, se budeme zabývat Březinkami, které by se za dva, tři roky prostě taky mohly dočkat modrých zón. Ale stejně tak i Březinky budou pravděpodobně potřebovat nějakou stavební intervenci.
Stavění parkovacích míst je prostě o spoustě peněz a mě třeba extrémně vadí, že prostě ti plechoví miláčci mají třeba prioritu před dětmi. Takže bohužel musíme vzít peníze, které bych raději viděl na opravě dětských hřišť, a musíme je věnovat na to, aby ti plechoví miláčci stáli ve veřejném prostoru. A to říkám jako majitel několika takových miláčků. Ale společnost auto teď prostě bere jako nějaký status důležitosti. Že ho všichni chceme, všichni potřebujeme. Přesto, že ne všichni ho potřebují stejně, pro někoho je to opravdu nutnost, pro někoho ale jen pohodlí.
Jihlava má problém s vodou a u areny se spletly odhady, líčil lidem radní |
Sám jste říkal, že do politiky jste vstupoval se dvěma zásadními tématy: parkovaní a hala. To jsou věci, které jsou už hotové nebo v běhu. Jakou další výzvu teď vnímáte vy osobně?
Musím říct, že už jsem unavený. Kromě těchto dvou projektů, které jsou asi mediálně zajímavé, řeším spousty dalších věcí. Věnuji se hájence Černé lesy, parkovacímu domu u zoo, parkovacímu domu na třídě Legionářů, řeším odpadkové koše. Jsem koordinátorem nebo styčným důstojníkem pro komunikaci s krajem ohledně opravy Znojemského mostu, řeší se Helenínské mosty, které budou muset jít dolů kvůli návozovým trasám na Dukovany. Těch věcí je ještě víc, ani si na všechny nejsem teď schopen vzpomenout.
Vašim tématem je i příprava vysokorychlostní trati VRT, nemýlím se?
To je mega obrovský projekt. Byl bych strašně rád, kdyby do Jihlavy ta VRTka přijela. Řešíme to s ministerstvem dopravy, Správou železnic, s krajem. Tam jsem taky styčnou osobou, bere mi to velké množství času. Ale je to projekt, u kterého moc stojím o to, aby se podařil dotáhnout. Je to vlastně víc než aréna. Protože věřím, že by to město dokázalo opravdu vystřelit.
O VRT se hodně mluví, ale často slýchávám skeptické názory, zda a jestli vůbec to někdy bude.
Samozřejmě teď s obavami každý den sleduji každé vyjádření nové vlády. Protože jednou je to doprava, jednou doleva, jednou nahoru a jednou dolů. Těžko říct, co se odehrává v hlavách těch, kteří teď mají řídit naši zemi. Co jsem ale zaregistroval jako poslední je, že páteřní trasa, to znamená osa Praha, Jihlava, Brno, Olomouc, Ostrava, by měla v přípravě zůstat. A mělo by se na tom dál pokračovat. Za to bych byl strašně rád. Byť si myslím, že by to mělo být i směr na Plzeň. Protože investice do tohoto jsou věcí, která může tuto zemi posunout směrem dopředu. A dát ji náskok, nebo minimálně dorovnání toho náskoku ostatních zemí.
No, náskok... Když se člověk podívá, jak dlouho už vysokorychlostní vlaky jezdí třeba ve Francii...
Je to tak. Proto jsem řekl šanci vyrovnat ten náskok. Pokud všechno zůstane, jak bylo naplánované, tak třicátá, čtyřicátá léta tohoto století mohou být termínem, kdy sem VRTka přijede. To znamená, že my dva se toho určitě ještě dožijeme. (usmívá se)