A i když v době návratu do Nového Města na Moravě ještě nespadal do nařízené karantény, raději se na veřejnosti příliš neobjevoval.
„Přiletěli jsme zpátky včas, o týden později už by to možná ani nešlo,“ říká první Čech, který zdolal všechny světové osmitisícové vrcholy. „I když izolace na nádherném ostrově Roatán (patřícím k Hondurasu, pozn. red.) by asi nebyla úplně špatná,“ dodává jedním dechem.
Když týden před koncem února odlétal na hory do Britské Kolumbie, koronavirus Evropu zdaleka tolik nestrašil. „Ze začátku jsem zprávy z domova vnímal spíše jako paniku, v klidu a bezpečí hor jsem byl nad věcí,“ popisuje Jaroš.
Nyní se podivuje nad tím, že vláda v čele s premiérem nebyla schopna včas zajistit dostatek roušek a respirátorů. „Nemají je často ani lidé v první linii, natož chudáci prodavačky, které musí obsloužit stovky nebo tisíce lidí, kteří se nechrání,“ kritizoval na začátku týdne.
V kanadských horách si předtím užíval jízdu na snowboardu ve volném terénu. V prašanu se proháněl i s Čechokanaďanem Janem Hudcem, bronzovým medailistou ze superG na olympiádě v Soči.
„Během jednoho dne tam napadlo půl metru prašanu, to jsme v Novém Městě neměli za celou zimu,“ srovnává.
Kvůli nouzovému stavu, po jehož vyhlášení platí zákaz hromadných akcí, má Radek Jaroš rázem spoustu času. „Musel jsem zrušit asi deset přednášek pro veřejnost a firmy, do června mám volno,“ lituje. Jeho partnerka Olga zase nemůže soukromě vyučovat angličtinu.
Nejvíc času tráví na zahradě
Náhradní program si však brzy našel. „Naše zahrada je plná stromů a zeleně. Vzhledem k tomu, že nejsem nakladateli tlačen do žádných termínů, pracuji venku, zahrada totiž nepočká,“ říká Jaroš.
Jak prozradil, kdysi chtěl být zahradním architektem, na zeleni se tak může „vyřádit“. „Až bude škaredě, sednu k počítači a budu chystat nástěnné a stolní kalendáře na příští rok,“ plánuje.
Fotografií z cest po světě má víc než dost. Na podzim a na přelomu roku absolvoval dvě expedice do Afriky, kde na Kilimandžáru završil svůj další projekt Koruna světa, zahrnující nejvyšší vrcholy všech kontinentů, konec února a začátek října trávil nejdřív na kanadském sněhu a pak v teple Střední Ameriky.
Pandemie koronaviru podle Jarošova mínění jen tak neodezní a ovlivní cestování klidně na dlouhou dobu. „Na druhou stranu pak cesty po světě spíš zjednoduší, protože velká skupina lidí se bude bát cestovat,“ očekává pětapadesátiletý dobrodruh.
Horolezci podle něj budou zpátky mezi prvními. „Když jsem nedávno nemohl spát, vzpomínal jsem, jak jsme byli v Nepálu v době, kdy tam bylo vyhlášené stanné právo. V domech byly stažené rolety, v ulicích byli pouze horolezci. Riziko jsme vnímali, ale nebáli jsme se,“ líčí.
V Peru zase pobýval nedlouho poté, co byla zlikvidována teroristická organizace Světlá stezka.
Nedávno v Africe se obával malárie, obešel se však bez léků, protože se jeho expedice pohybovala ve výškách, kde je riziko přenosu této obávané nemoci výrazně nižší.
