Květenu na Vysočině utiskují zelení vetřelci. Ochránci se jich zbavují ručně

  9:10,  aktualizováno  9:10
Vytrhávání, sečení, překopávání kořenů, chemie. I takové zbraně je nutné nasadit do boje proti invazivním druhům rostlin. Do českého prostředí nepatří a škodí původní květeně. Mnohé se rozmáhají také na Vysočině. Kraj na likvidaci netýkavek, bolševníku a dalších „vetřelců“ vydává statisíce korun. Pomoci však může i veřejnost.

Invazivní lupiny často lemují silnice i polní cesty (na snímku cesta mezi Jiříkovicemi a Lhotkou na Žďársku). | foto: Jana Nedělková, MF DNES

Pro letošek má jít z krajské kasy na boj s invazivními druhy rostlin 200 tisíc korun. Poslouží hlavně na likvidaci bolševníku velkolepého. „Ten představuje značné riziko pro biologickou rozmanitost i zdraví lidí. Umí vytvářet souvislé porosty, vytlačuje naše původní druhy a navíc látky, které ve svých šťávách obsahuje, způsobují těžké fotodermatitidy – u citlivých osob, například u dětí, může dojít až k popáleninám třetího stupně,“ upozornil na rizikovou rostlinu Martin Kukla, hejtman Kraje Vysočina.

Toxické byliny s bílým květenstvím by se tedy lidé neměli raději vůbec dotýkat.

Na likvidaci bolševníku se kraj zaměřuje poprvé. „Jeho negativní vliv i zdravotní rizika jsou poměrně dobře známy i široké veřejnosti a o nutnosti jeho eradikace (odstranění – pozn. red.) tak není nutné nikoho složitě přesvědčovat,“ zdůvodnila Jana Ehrenbergerová z krajského odboru životního prostředí a zemědělství.

Rostlina, jejímž domovem je Kavkaz, není zatím na Vysočině rozšířena plošně. I proto je třeba její další invazi včas zamezit. Na úplnou likvidaci bolševníku navíc na celém území Česka cílí také ministerstvo životního prostředí. Rostlina dále je, ještě třeba s netýkavkou žláznatou, i v takzvaném unijním seznamu. Ten vymezuje nepůvodní druhy, na něž je nutné se zaměřit.

Časově i fyzicky velmi náročný boj

Boj s bolševníkem má dvě etapy. První nastává na jaře před kvetením, kdy se rostlině přesekávají kořeny nebo se použije herbicid. V létě pak následuje likvidace květenství, aby nedošlo k šíření semen. Postup se musí každý rok opakovat až do vyčerpání takzvané semenné banky byliny, což může trvat klidně až patnáct let. Pro majitele a nájemce pozemků, již mají i zákonnou povinnost invazivní druhy likvidovat, to tak může znamenat opravdu náročnou proceduru. Stejně tak pro kraj i ochranáře.

Válku s touto odolnou bylinou má za sebou třeba Sdružení Krajina z Počítek na Žďársku. Bolševník je sužoval v Přírodní památce Šafranice u Slavkovic. Na podmáčené louce, o niž spolek pečuje, roste řada ohrožených druhů rostlin. A právě pro ty představoval vetřelec riziko.

Vodní horor. Žraví sumečci plení rybníky na Vysočině, nemají predátora

„Nějaké sekání, vytrhávání, to byl časově i fyzicky náročný boj. Táhl se léta a bez výraznějšího efektu. Pomohlo až překopávání kořenů bolševníku, díky čemuž se nám ho nakonec povedlo vymýtit,“ vylíčila Dagmar Kafková ze Sdružení Krajina.

Bolševník se rozmáhal i u rybníka Velké Dářko v chráněné krajinné oblasti (CHKO) Žďárské vrchy. „Díky včasnému zásahu se však podařilo jeho výskyt zcela eliminovat a dnes se v CHKO již nevyskytuje,“ popsala za Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR Marie Bostlová z Regionálního pracoviště Vysočina.

Právě včasný zásah je podle ní velmi důležitý. „Čím dřív je výskyt zaznamenán, tím snazší a levnější je regulace. Pokud se invazivní rostlina nebo živočich rozšíří, zásah bývá mnohem složitější a nákladnější,“ objasnila Bostlová.

Žďárské vrchy trápí spíš křídlatka a netýkavka

Na rozdíl od bolševníku aktuálním problémem ve Žďárských vrších stále zůstává křídlatka, dále třeba netýkavka žláznatá a lupina mnoholistá.

Křídlatky, přivlečené do Evropy z Japonska pro okrasu, neznamenají „jen“ ohrožení domácí flóry. Její rychle se šířící porosty mohou zhoršovat i průchodnost potoků a řek či funkci vodních niv – tedy hlavně jejich schopnost zadržovat vodu v krajině. Zvyšují tak riziko povodní a eroze. „Významné populace se nacházejí například v okolí Žďáru nad Sázavou, kde probíhá jejich regulace ve spolupráci s městskými technickými službami,“ uvedla ochranářka.

Rostlina křídlatka pochází z Asie a dorůstá do výšky až čtyř metrů.

U křídlatek je podle jejích slov doporučována chemická likvidace postřikem herbicidu na list. Vyskytují-li se však rostliny u vody, kde hrozí kontaminace, nezbývá než méně efektivní pravidelná seč a vyrývání.

Také pestré, nejčastěji růžově a fialově zbarvené netýkavky, se už pomalu staly na Vysočině běžným „asijským“ lemem řek, potoků i vodních ploch. Tam vytvářejí hustou, omamně vonící džungli a vytlačují méně průbojné původní druhy.

Nejefektivnější je ruční vytrhávání

Kraj se netýkavku snaží držet na uzdě hlavně v chráněných územích, třeba v lokalitě Horní Mrzatec, Velký Pařezitý rybník či Štamberk na Jihlavsku. A výsledky se dostavují. „Je patrný pokles ve velikosti vyskytujících se populací a zároveň je omezeno další šíření,“ zhodnotila Ehrenbergerová.

Netýkavka je problematický druh nejen v tuzemsku, ale i v rámci Evropy. Jsou proto stanovená pravidla, jak jeho počty snižovat. „Nejefektivnější metodou je ruční vytrhávání rostlin a následné spalování biomasy. Jelikož jde o jednoletou rostlinu s krátkou životností semen v půdě, je důležité zabránit jejímu vysemenění,“ vysvětlila Marie Bostlová.

Asi nejčastěji se v tomto ročním období lidé setkávají s lupinou mnoholistou, původem z Ameriky. Fotogenická květina všech barevných variací, častá jako ozdoba zahrad, na Vysočině dnes hojně lemuje cesty a silnice, roste na mýtinách, náspech i lukách.

Díky kosení je Šafranice plná orchidejí, žijí zde i čolci či potápníci

„Hrozbu představuje kvůli své schopnosti vázat dusík do půdy, čímž podporuje růst běžných, nenáročných druhů na úkor vzácných druhů, rostoucích na chudých stanovištích,“ popsala Bostlová s tím, že ve Žďárských vrších se zatím vyskytuje jen roztroušeně.

Potíže dělá třeba v přírodní památce Suché kopce u Vojnova Městce, kde jsou i vzácné druhy orchidejí – prstnatec Fuchsův, vemeník dvoulistý či prstnatec májový.

„V této lokalitě probíhá pravidelné vytrhávání za pomoci dobrovolníků, což přispívá k úspěšné regulaci, přesto zde ale lupina stále roste,“ konstatovala Bostlová.

Pomáhají i specializované biologické aplikace

Pomoci v boji proti „přistěhovalcům“ může i veřejnost. Třeba mapováním výskytu invazivních druhů prostřednictvím aplikací BioLog či iNaturalist. „Pokud poznáte nalezený invazivní druh, zadejte ho do aplikace BioLog. Nejste-li si určením jisti, použijte raději aplikaci iNaturalist. Tam můžete nahrát jen fotku a polohu. S určením druhu vám pomohou odborníci při validaci dat,“ popsala Bostlová.

Ověřená data se dostávají do Nálezové databáze ochrany přírody – ta mimo jiné slouží k monitorování šíření a plánování regulace invazivních druhů.

Lidé se dále mohou zapojit i do prevence. Hodně nepůvodní flóry totiž pochází ze zahrad. „Je proto důležité, aby zahrádkáři pečlivě vybírali, co pěstují, zamysleli se, jak likvidují bioodpad a zda nehrozí šíření rostlin mimo zahradu,“ zdůraznila Bostlová.

I když na každý druh platí jiná strategie, třeba u lupiny je drobnou pomocí přírodě i trhání rostlin. Pár kousků do vázy sice přírodu nespasí, ale když bude takových sběračů více, na počtech nežádoucích exemplářů už to znát bude.