Navrátit králíky divoké do volné přírody se už třetím rokem snaží Spolek pro ochranu přírody Pelhřimovska. Není to však tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Vysazení v zajetí odchovaných králíků do zemědělské krajiny totiž často znamená jejich brzký konec.
„Při dnešním extrémním predačním tlaku přemnožených lišek, kun, divokých prasat a lovících koček domácích nemají zvířata žijící na zemi v naší krajině příliš mnoho šancí,“ vysvětluje Petr Marek, zakladatel a předseda Spolku pro ochranu přírody Pelhřimovska.
Nenahrává tomu ani intenzivně obhospodařovaná zemědělská půda a mnohdy sterilní krajina, která je pro řadu druhů neobyvatelná. „Většina pokusů o znovuvysazení divokých králíků končí v naší republice neúspěchem. Kdo se o podobnou problematiku zajímá, ví, že králík divoký v Česku již prakticky vyhynul,“ připomíná Marek.
Jako poslední útočiště králíkům divokým zbývají podle Marka neobdělávané periferie měst, oplocené areály firem nebo místa, kde se do budoucna počítá se zástavbou a pozemek tak zůstává nějakou dobu ladem. „V Pelhřimově jsme pro vypuštění loni zvolili tři lokality historického výskytu králíků. Jedná se o Polní Dvůr, areál 22N a vlakové nádraží,“ říká předseda pelhřimovských ochránců přírody.
Z osmi letošních mláďat nepřežilo jediné
Netrvalo však ani měsíc a skupiny vysazených králíků v oblasti vlakového nádraží a 22N zlikvidovaly lišky a další drobní predátoři jako kuny nebo kočky. „Podle stop ve sněhu jsme si pak potvrdili, že lišky chodí lovit až do samotného intravilánu města,“ poznamenal Marek.
Králík divoký vs. zajíc polníKrálík divoký se podobá zajíci, je však asi o polovinu menší, má kratší uši i končetiny. Nepoměr mezi délkou předních a zadních končetin není tak výrazný jako u zajíce a přední končetiny jsou silnější. Na rozdíl od zajíců, kteří si tvoří pelechy (miskovité prohlubně pod keřem), si králíci budují nory. |
Doposud přežívající mikropopulace divokých králíků svádí svůj každodenní boj o přežití na Polním Dvoře. Z původně loni v dubnu vypuštěných 24 králíků jich dosud žije asi 9. Ale i tento nízký počet je pro pelhřimovský spolek po letošní sněhové zimě milým překvapením.
Velkou naději dávali pelhřimovští ochránci přírody do osmi nově narozených mláďat. Věděli, že nejkritičtější období bude, až mláďata přestanou pít mateřské mléko a začnou se pást na trávě.
„Pokud je objeví liška nebo toulavé kočky, nedají jim pokoj, dokud neuloví posledního. Sami víme o několika obsazených liščích norách přímo na okraji Pelhřimova, kde se narodí liščata a jejich matky přirozeně udělají vše pro jejich uživení,“ varoval Marek.
A tak se i stalo. Z letošních mláďat už nepřežilo ani jediné.
Králíci se stali populární, lidé je chodí krmit
Nepomohla ani výzva mysliveckým spolkům, aby zvýšily svou loveckou aktivitu v přilehlých oblastech, ani prosba směřovaná široké veřejnosti, aby do oblasti chodila na procházky se psy na vodítku, jejichž pach by odrazoval predátory a zároveň bystřil ostražitost u králíků.
S reintrodukcí chce Marek pokračovat i nadále. Na svém statku má oboru pro divoké králíky. „Jsem schopen ročně připravit na vypuštění až 40 králíků. Jenom část skupiny si nechávám v oboře pro další chov,“ říká Marek s tím, že bude jednat s majitelem pozemku, zda by nebylo možné na část prostoru umístit elektrický ohradník.
S majitelem pozemku i s firmami, které na něm působí, je podle Marka velmi dobrá spolupráce. Králíky na tomto místě tolerují. „Dokonce se nám podle některých reakcí zdá, že se zde králíci stali doslova populární. Setkali jsme se s tím, jak jim někteří jejich místní obdivovatelé v zimě přinesli něco na zakousnutí,“ usmívá se Marek.