iDNES.cz

Na Žďársku vznikají přírodní učebny, děti se o krajině učí pod širým nebem

  8:52
Učit se o přírodě v přírodě. Nezkoumat živočichy jen na obrázcích, ale sledovat je v jejich přirozeném prostředí. A místo poznávání rostlin v učebnici zkusit jejich určení přímo na louce. K takové formě výuky směrují dnešní školáky takzvané přírodní učebny, jejichž počet na Vysočině stále roste.

Přírodní učebny fungují na řadě míst v kraji. Nad zřízením další z nich přemýšlejí i ve Žďáře nad Sázavou. | foto: Sdružení Krajina

Vybudování jedné takové nové učebny se právě rýsuje například u vísky Odranec na Novoměstsku. Ostatně podpora tohoto přístupu patří i k jedné z priorit regionu, což vzešlo z Veřejného fóra Kraje Vysočina, konaného letos na jaře.

„Fórum umožňuje vyhledání námětů pro další rozvoj kraje při vzájemné diskusi občanů se zástupci kraje, zájmových sdružení, podnikatelů a institucí. Výsledkem je definování desítky námětů, kterým je potřeba věnovat zvýšenou pozornost, a určení jejich priority,“ uvedla Hana Hajnová, náměstkyně hejtmana.

Právě podpora zapojení veřejnosti a obcí do praktické ochrany přírody a s tím souvisejícího vzdělávání, tedy i přírodních učeben, je sedmým bodem, jenž účastníci fóra stanovili.

„Jsme svědky sílícího trendu, který by vzdělávání na základních školách mohl posunout dobrým směrem. Věříme, že děti, jež se budou učit o přírodě v přírodě, jí nakonec budou lépe rozumět a chápat i širší souvislosti života na Zemi,“ míní Darina Coufalová ze Sdružení Krajina, které sídlí v Počítkách na Žďársku.

Spolek se kromě budování tůní a péče o podmáčené louky věnuje právě i zřizování přírodních učeben - venkovních prostor, kde mají děti dostatek podnětů i pomůcek ke zkoumání a učení se o fauně i flóře.

Od roku 2015 má sdružení na svém kontě učebny tři, všechny ve žďárském okrese. Svému účelu úspěšně slouží Hrnečnice u Nového Města na Moravě, Hliníky v Křižánkách a Šamíkovice u Sněžného.

Louku nejprve připraví ovce a berani

Aktuálně sdružení připravuje další „třídu“ pod širým nebem. Vznikne v lokalitě Pastviska poblíž Odrance, místní části Věcova na Novoměstsku.

Co je přírodní učebna

Obvykle se jedná o částečně upravené prostory přímo v přírodě, v parku či na zahradě. Zpravidla vznikají v blízkosti některé základní školy, která ji pak využívá nejen k výuce, ale přebírá nad ní i určitý patronát - pečuje o ni, monitoruje výskyt rostlin i živočichů v lokalitě.

Přírodní učebna bývá vybavena tůněmi pro obojživelníky a další živočichy nebo jiným vodním prvkem. Nechybí většinou hmyzí hotel, budky pro ptáky a netopýry, plazník - zimoviště pro plazy, případně i posezení, informační tabule a další prvky pro výuku. 

Zarostlá bažina má za sebou již několik zásahů, kdy se odstraňovala nevhodná křoviska a provedly základní terénní úpravy. Na louku se tak mohla vrátit i pastva - minulý týden se po ní rozeběhlo 25 beranů, kteří ji revitalizují tím nejpřirozenějším způsobem.

„Ovce setrvají na místě asi měsíc, pak nás čeká sekání nespasených míst či obrostlých náletových dřevin,“ přiblížila Kateřina Marečková, ředitelka Sdružení Krajina. Následovat má shánění peněz - jedna učebna vyjde minimálně na desítky tisíc korun.

Důležitá je též příprava podoby samotných prostor. Na Pastviskách by rozhodně neměly chybět tůně, budky pro ptáky či vyvýšené molo pro pozorování okolí.

Prostory bude využívat nedávno vzniklá novoměstská Škola Spolu a také Ekocentrum Rojko, alternativa běžné školky z nedalekého Koníkova. Děti z ekocentra ostatně začaly oblast navštěvovat již nyní. Specifikem obou zmíněných zařízení je právě vedení velké části výuky přímo v terénu.

„Venku chceme učit hlavně badatelsky. Děti, stejně jako vědci, pozorují, kladou si otázky, zkoumají a experimentují, sdílí výsledky, formulují závěry a nakonec ověřují platnost své hypotézy. To je základ badatelsky orientovaného vyučování, které u dětí rozvíjí samostatnost, spolupráci a kritické myšlení. To nám dává smysl,“ řekla Jaroslava Šmídková, spoluzakladatelka Školy Spolu.

Děti pozorují, měří, zapisují, vyhodnocují

Přínos praktické výuky v přírodě potvrzuje i Jana Suchá, ředitelka Základní a mateřské školy Křižánky na Novoměstsku. Tamní žáci využívají přírodní učebnu Hliníky otevřenou na podzim 2018. Na jejím budování se podílely kromě Sdružení Krajina a obce i samy děti.

„Už jen to jim dalo hrozně moc - jsou hrdé, že mohly přispět ke zvelebení této lokality,“ podotkla Suchá. K tůním, plazníku a hmyzímu hotelu míří podle ní děti hlavně v rámci projektových dní, kdy se tam vyplatí půlhodinovou cestu vážit. Na místě pozorují, měří, zapisují, vyplňují pracovní listy.

Některá data pak dál zpracovávají ve škole. Ale i při běžné výuce využívají pomůcky, jež k projektu získali. „Máme podběráky, mikroskopy a další vybavení. Pracují s ním už i děti z naší školky, vztah k přírodě a praktickému bádání tak získávají v podstatě už od dvou let,“ dodala ředitelka s tím, že mnoho žáků míří na Hliníky také ve svém volnu.

Přírodní učebny fungují i na řadě dalších míst v kraji. Například při ZŠ ve Stonařově na Jihlavsku nebo i přímo v Jihlavě. Tam jde například o lokality Kalvárie nebo o Skalku. Nad zřízením přírodní učebny přemýšlejí i ve Žďáře nad Sázavou.

„Vytipováno je místo u Göttlerova rybníka pod Vodojemem, ale jednání v této záležitosti zatím teprve probíhají,“ sdělil mluvčí žďárské radnice Matěj Papáček.

zpět na článek