Bobrům se na Vysočině začíná čím dál víc dařit, ale ne každého to těší

  10:04
Sázava, Šlapanka, Jihlava, Oslava nebo Balinka. Podél těchto vodních toků mají své domovy bobři evropští. Chráněným hlodavcům, v minulosti zcela vyhubeným, se teď na Vysočině daří. Jejich počty postupem let rostou, pobřeží mnohdy obývají celé bobří populace. Ne všichni z toho však mají radost.

Nynější období je i ideální příležitostí spatřit viditelné stopy bobrů - zvláště pak okusy dřevin. Ty jsou nejvíce vidět právě během zimy, kdy má bobr menší potravní nabídku. Naopak přes léto je k dispozici dost jiné vegetace, a proto tolik stromů nekácí. Tento snímek je z údolí říčky Balinky poblíž Velkého Meziříčí. | foto: Jana Nedělková, MF DNES

Právě nynější období končící zimy je i ideální příležitostí spatřit pobytové znaky těchto živočichů - zvláště pak okusy dřevin. „Tyto okusy jsou nejvíce vidět přes zimu, kdy má bobr menší potravní nabídku. Přes léto mívá k dispozici dost jiné vegetace, a proto nekácí tolik stromů,“ vysvětlila zooložka Jana Matrková z havlíčkobrodského pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR).

Až tedy naroste tráva, dostatek vodních rostlin, pobřežní byliny, různé oddenky a hlízy a další zdroje rostlinné potravy, které tento býložravý hlodavec vyhledává, dostanou před kůrou, lýkem a větvemi dřevin přednost.

„V případě trvalejšího osídlení lokality je možné nalézt kromě okusů i bobří stavby. Škody na dřevinách jsou zde potom výrazně vyšší - například na řekách Sázava a Balinka, včetně jejích přítoků, nebo Oslava a Jihlava,“ uvedl příklady škod Lukáš Vlček, náměstek hejtmana Kraje Vysočina pro oblast lesního a vodního hospodářství, zemědělství a životního prostředí.

Bobří stavby přinášejí negativní, ale i pozitivní efekty

Právě všeobecně známé bobří aktivity, jimiž je nejen zmiňované kácení dřevin nebo výstavby hrází, ale i budování nor, polohradů a hradů, bylo kdysi jednou z příčin pronásledování, lovu a hubení těchto tvorů. Výtvory bobrů totiž mnohdy vedou k ucpávání odtoků a přítoků rybníků, narušování hrází norami, výrazně rovněž přeměňují vodní toky i plochy a přilehlé nivy. Z biologického pohledu jde často o velmi pozitivní efekty, jako je například růst přírodní rozmanitosti nebo zadržování vody v krajině díky bobřím hrázím.

„Takto vytvořené mokřady jsou pak domovem řady dalších organismů - bobři tím tedy zvyšují počet druhů rostlin i živočichů v lokalitě a zlepšují kvalitu vody. Poskytují nám cenné ekosystémové služby,“ přiblížila Jana Matrková.

Bobr podle jejích slov na menších tocích vlastně zdarma provádí revitalizaci - návrat upravených toků k jejich přirozenému stavu.

„Ovšem v člověkem obhospodařované krajině pak velmi často vznikají i problémy,“ uvedla Eva Horná, vedoucí krajského odboru životního prostředí a zemědělství.

Okousané dřeviny se mají odstraňovat až v dubnu

V případě potřeby likvidace stromů poškozených bobrem je podle ní třeba respektovat sezonnost potravní nabídky tohoto živočicha.

„Odstraňování okousaných dřevin v průběhu zimy způsobí z důvodu absence bylinného patra jen další okusy bobra za účelem získání potravy, a vlastníci břehových porostů proto mají potom více škod,“ upozornila Eva Horná.

Dodala také, že z tohoto důvodu bývá z pohledu zájmu ochrany přírody požadováno, aby odstranění dřevin poničených těmito hlodavci bylo prováděno nejdříve v první polovině dubna.

Pokud někde bobří dřevorubci pokácejí celý strom, který však zásadně překáží, je lepší na místě ponechat alespoň jeho větve. „Když zmizí celý strom, přijdou bobři o potravu, a pak si musí pokácet další,“ doplnila zooložka Matrková.

Ta sleduje dlouhodobě bobří populace především v Posázaví, například obsazené toky Sázavy, Šlapanky nebo Zlatého potoka.

Toky na Vysočině bobři osidlují v posledních 20 letech

Ochranáři v monitoringu vycházejí jak z vlastních sledování pobytových znaků přímo v terénu, tak ze snímků z fotopastí. Informace ale pocházejí i od dalších orgánů ochrany přírody a pomáhají rovněž podněty od veřejnosti.

Podle databáze Nálezových dat ochrany přírody, již spravuje AOPK ČR, byly před rokem 2000 na Vysočině evidovány pouze sporadické nálezy; první trvalejší osídlení z 90. let pochází od Dalešic na Třebíčsku. Již v rozmezí let 2000 až 2010 se však osídlení zahušťuje - například na spodním úseku řeky Jihlavy. Bobr se v tuto dobu šíří i do povodí Balinky na Velkomeziříčsku.

V dalším desetiletí, tedy mezi lety 2011 a 2020, je podle databáze již patrný start expanze. „Například v povodí Sázavy už jsou nálezy prakticky v celé délce toku od Žďáru nad Sázavou až po ústí do Vltavy a na horním toku – v úseku Havlíčkův Brod až Žďár nad Sázavou, kde je osídlení nejstarší a nejhustší, postupně bobři osídlují i přítoky a rybníky,“ shrnula Jana Matrková.

Pokud zvíře způsobí škodu, lze kraj žádat o náhradu

Vlastníci vysočinských pozemků, kterým bobr evropský jakožto legislativou chráněný živočich způsobil nějakou škodu, mohou zažádat administrátora čili Kraj Vysočina o její náhradu. „První žádost byla administrovaná již v roce 2011 a v minulém roce byly proplaceny dvě žádosti ve výši 10 050 korun,“ vyčíslil náměstek Lukáš Vlček. Škody v těchto uznaných případech páchali bobři na toku Rouchovanky a na Klapovském potoce na Třebíčsku.

Od roku 2017 řešili úředníci vždy po jedné žádosti ročně, všem bylo dosud vyhověno. Podrobné informace a konzultace poskytuje poškozeným krajský odbor životního prostředí a zemědělství.

„Velmi přínosným pomocníkem při posuzování jednotlivých záměrů je i příručka Průvodce v soužití s bobrem, která poskytuje návod, jak s bobry společný prostor sdílet,“ dodala Eva Horná. Průvodce, jehož vydala Česká zemědělská univerzita v Praze, je volně ke stažení na webu www.zachranneprogramy.cz.

Odhady početnosti bobří populace v ČR z konce roku 2019 hovoří o zhruba 10 tisících jedincích. Čísla z uplynulého roku by měla být známa během letošního března.

Bobr do tuzemské fauny historicky patří

Vypuštění bobra zpět do volné přírody.

Bobr evropský je savec vázaný na vodní prostředí, stojaté i tekoucí vody. Je živočichem s hlavně noční aktivitou, ale pozorování přes den nejsou vyloučena. Je výhradní býložravec. Základ jeho potravy tvoří měkké dřeviny jako vrba či topol. Ve vegetačním období konzumuje zejména byliny, v zimě se živí převážně dřevinami.

Jedná se o chráněný druh živočicha, který historicky patří do tuzemské fauny. Má výjimečnou schopnost aktivně měnit charakter prostředí, v němž žije. Tato skutečnost v minulosti, společně s dalšími atributy - hustou kožešinou, léčivým castoreem (výměšky kožních žláz používané v lékařství a voňavkářství - pozn. red.) a chutným masem vedla k závislosti existence bobrů na lidské vůli.

Na našem území byl bobr vyhuben zhruba v polovině 18. století. V 19. století došlo k jeho opětovnému vysazení na Třeboňsku. Z důvodu narušování hrází toků u Třeboně a z toho vyplývající obavy, že by se při povodních hráze prolomily a ohrozily Třeboň a okolí, začali být bobři po asi 30 letech výskytu ve volné přírodě opět pronásledováni. Zřejmě poslední bobr z této reintrodukce byl vykopán u Nežárky v roce 1876 a předán do bobrovny u Rožmberka.

Díky dnešní ochraně bobrů jsou už více než tři desítky let jejich počty na vzestupu. Kvůli tomu se však jejich činnost velmi často dostává do konfliktu s užíváním krajiny z hlediska zemědělství, lesnictví, vodohospodářství.

I skrze tyto konfliktní situace je bobr i nadále ohrožen nelegálním lovem, likvidací bobřích sídel, částečně i snižující se prostupností krajiny a vodních toků. Ač je jeho aktivita často v rozporu se zájmy člověka, stavbou hrází zadržuje vodu v krajině, zlepšuje její kvalitu a vytváří biotop pro řadu dalších organismů.

Zdroj: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, www.zachranneprogramy.cz.