Příjemná vůně pracích prostředků, mírné hučení moderních praček, sušiček nebo mandlu, teplo sálající ze žehliček. A sice pracovní, ale svým způsobem také poklidná, skoro až rodinná atmosféra v kulisách všudypřítomného prádla. Visí na sušácích, postupně se dere ven z mandlu nebo čeká na odvoz složené v precizních komíncích.
To je prádelna Perutě v Maršovicích, místní části Nového Města na Moravě. Městský sociální podnik dává práci lidem, kteří by ji jinak sehnali jen s obtížemi – ať již kvůli svému věku či zdravotnímu omezení.
Jednou z žen, která dostala v prádelně příležitost, je i Jitka Vrátná. Tu dlouhodobě trápí dědičná artróza a má potíže s chůzí; stát tak třeba několik hodin u pásu je pro ni nemyslitelné. Žena, která pobírá částečný invalidní důchod, proto skrze své zdravotní limity solidní zaměstnání nemohla dlouho sehnat.
„Předtím jsem pracovala na poště, nějakou dobu jsem byla také doma a starala se o maminku. Zkoušela jsem samozřejmě nastoupit i do běžné fabriky, ale to jsem prostě nedávala. Osm a půl hodiny na mě bylo fakt moc, natožpak třeba dvanáctky,“ líčí Jitka Vrátná.
Kvůli nástupu do práce odložila operaci
Ruce už má obě operované, nyní by měla přijít na řadu ještě operace kolene. „Tu jsem ale nakonec odložila, právě abych mohla nastoupit do práce v prádelně, takže mě to ještě čeká,“ podotkla žena, která žije v Novém Městě na Moravě. Do zaměstnání tak ani nemusí nikam daleko dojíždět.
Otevření sociálního podniku, o němž se ve městě již nějakou dobu hovořilo, už žena nedočkavě vyhlížela. „Tady to mám naštěstí nastavené tak, že jsem v práci tak dlouho, jak to zvládnu, a jak to pro mě je únosné,“ vysvětluje pradlenka, která má v Perutích zkrácený úvazek.
Prádelna v Novém Městě na Moravě pokryla díru na trhu, zájem stoupá |
Praní, žehlení, mandlování, skládání prádla a dalším činnostem se věnuje něco přes tři hodiny denně, přičemž se v provozu střídá s dalšími kolegyněmi, které mají rovněž kratší úvazky.
„I v minulosti se občas nějaká práce objevila, kde slibovali pracovní dobu třeba jen na šest hodin, ale nakonec to stejně pravda nebyla. Tohle je něco úplně jiného,“ chválí Jitka Vrátná.
I samotný průběh pracovní doby je uzpůsobený faktu, že personál tvoří lidé s různými zdravotními znevýhodněními. „Nemohou stát ty tři čtyři hodiny denně jenom u mandlu, což je mimochodem dost náročná práce. Činnosti se musejí střídat, děvčata si potřebují po nějaké době na chvíli sednout nebo se projít,“ objasňuje jednatelka Perutí Barbora Kunstmüllerová, jež si pochvaluje i stále stoupající počet zákazníků. Maršovická prádelna pere třeba pro Městské lázně, sociální služby i řadu hotelů a ubytovacích zařízení z okolí. Rozjednánu má však řadu dalších klientů.
Hlavní je být užitečný a mít dobrý pocit
Za uplatnění v městské prádelně, jež obsadila nevyužívané a následně zrekonstruované prostory po bývalé prodejně, je vděčná také mistrová Hana Judová z Obyčtova. Ta jediná je v sociálním podniku na plný úvazek a má běžnou pracovní dobu. Je také odbornicí, která ostatní do činností v prádelně postupně zasvěcuje. Do cílové skupiny zaměstnanců však osmapadesátiletá žena spadá vzhledem ke svému věku – nad pětapadesát let.
„Já jsem se vyučila v oboru Kuchař – číšník, ale potom jsem práci ve svém oboru nesehnala, tak jsem šla pracovat do prádelny ve Žďáře nad Sázavou, kde jsem vydržela 27 let,“ popisuje Hana Judová. Potom ale prádelna svůj provoz ukončila, tak byla žena vděčná právě za příležitost v Perutích. „Jsem také ráda, že jsem mohla zůstat v oboru, který jsem dělala vlastně celý pracovní život,“ dodává mistrová.
7. prosince 2024 |
Celkem osm zaměstnanců prádelny – čtyři pradleny, mistrová, účetní, řidič a jednatelka, neznamenají ale konečný personální stav. Časem může sociální podnik dát možnost uplatnění i dalším lidem, a to nejen těm „kmenovým“.
„Budou přicházet noví zaměstnanci, třeba i s asistencí. Jsme domluveni jak s naší příspěvkovou organizací, denním stacionářem Zdislava, tak i s místní organizací Portimo, která poskytuje sociálně aktivizační služby právě těm skupinám lidí, které jsou zde u nás zvýhodněni,“ vysvětluje novoměstský starosta Michal Šmarda.
Cílem podle něj není ani tak „nahnat“ nějaký objem práce, ale aby se tito lidé cítili užiteční a měli ze svého života dobrý pocit. Že bude podnik výdělečný, to ostatně radnice ani neočekává. „Doufáme ale, že nebude alespoň příliš ztrátový,“ věří starosta.
