Ta se pohybovala pouze mírně nad bodem mrazu, přičemž teplota vzduchu zase během dne padala až několik stupňů pod nulu.
Štěpánské otužování má na tomto místě již velmi dlouhou tradici, sahá až do 70. až 80. let minulého století. „V 80. letech se sem chodil otužovat i můj tatínek. Jen se tehdy akce nekonala na Štěpána, ale na Nový rok. Zrovna v tento den se dnes ale otužilcům už do vody moc nechce, přece jen po silvestrovských oslavách mají lidé trochu jiné starosti,“ míní Jana Lacinová, jedna z pořadatelek akce.
Proto se nyní plave již na druhý svátek vánoční. „Ostatně štěpánské koupání se těší velké popularitě například i v Praze, kam se sjíždějí otužilci z celé republiky, aby se tam společně ponořili do řeky Vltavy. A my jsme vděční za to, že něco takového drží místní nadšenci i tady ve Žďáře, v řece Sázavě,“ zdůraznila Jana Lacinová.
Akce měla sice po roce 1983 poměrně dlouhou pauzu, k obnovení tradice ale došlo v roce 2018. Tehdy se k ní poprvé připojil třeba i Petr Smrčka z Hamrů nad Sázavou, ještě coby otužilecký začátečník.
„Od té doby se účastním pravidelně. Letos se ale musím přiznat, že jsem přípravu dost flákal. Venku jsem se ještě otužovat nebyl, takže půjdu teď poprvé. Ale sprchuji se každé ráno studenou vodou, to je přece jen pohodlnější a méně časově náročné,“ vylíčil krátce před akcí otužilec, který se jinak s oblibou noří do vod koupaliště v Sázavě, do jezírka Vápenice nebo Milfajtova rybníka u Hamrů.
Navodí pocit euforie
Díky otužování se mu prý zlepšilo zdraví, ubylo zimních rým a nachlazení. „Skvělé jsou pak i ty pocity euforie,“ dodává Petr Smrčka. Byť mezi účastníky ponoru do Sázavy dominovali muži, nechybělo ale ani několik žen.
„Já se otužuji celkem zřídka, ale moc ráda. Líbí se mi vnitřní klid, který mi to přináší. Jak člověk vleze do ledové vody, tak se prostě musí soustředit jen na dýchání, celý se zklidnit. Když začnete panikařit, je to špatně,“ vylíčila Marie, která přijela žďárské zimní plavce podpořit z nedaleké menší obce.
Diváci, jichž dorazilo v krásném, slunném odpoledni několik desítek a zcela zaplnili most i protilehlý břeh řeky, si mohli, stejně jako další kolemjdoucí, zakoupit také svařené víno a čaj.
Výtěžek z prodeje nápojů, o jejichž přípravu se starala Zuzana Čermáková a její kočovné bistro Od Potoka, putoval žďárské neziskové organizaci Popálky, která pomáhá popáleným lidem, a organizuje k úrazům popálením i preventivní programy.
Jak vydržet v ledové vodě? Finta je jednoduchá, popisují otužilci |
„Že se otužilci tady noří do ledové vody, má s těmito úrazy úzkou souvislost. Právě okamžité zchlazení je totiž po popálení velmi důležité,“ vysvětlila Jana Lacinová, zakladatelka a ředitelka organizace Popálky. Zhruba patnáctka účastníků štěpánského ponoru tak v ledové vodě symbolicky podpořila lidi, kteří mají úraz popálením za sebou.
„Nechodím se otužovat nijak pravidelně, ale líbí se mi právě propojení s organizací Popálky - přijde mi to jako skvělá myšlenka. Pro zdravého člověka je určitě přínosem, když si užije kousek nepohody, a podpoří tím lidi, co si prošli popálením. Můžeme jim takto dát najevo, že jsme s nimi, že na ně myslíme,“ vyznala se Lucie, další účastnice čtvrteční akce.
