K dohodě o návratu obrazů dochází rok před stým výročím narození této umělkyně, kterou odborníci přirovnávají k Fridě Kahlo a jež žila a tvořila v Telči a jejím okolí. Její velkou inspirací byl život Romů, který už v roce 1954 studovala a začínala jej kreslit v osadách na východě Slovenska.
„Jedná se o zápůjčku zatím na deset let a jednáme o nějakém trvalejším řešení. Kolekce obrazů, kterou zde budeme mít, čítá 172 děl, z toho je jedenáct obrazů Jiřího Mareše. Máme zde skoro třetinu tvorby Míly Doleželové. Podařilo se nám obrazy renovovat, aby mohly technicky vydržet další řadu let,“ řekl Jaroslav Makovec, ředitel Univerzitního centra Telč s tím, že zapůjčená díla jsou tvořena jak kresbami uhlem, tak velkými olejomalbami.
Masarykova univerzita má v Telči v plánu nejenom poskytnout obrazům lepší depozitní podmínky, ale také veřejnosti představit oba autory. „Aby jejich obrazy žily dál, je koneckonců to, co si paní Míla přála. Upozornil bych z nyní vystavené kolekce například na méně známé dva portréty Míly a Jiřího, kde se oba výtvarníci portrétovali navzájem,“ dodal ředitel.
Makovec připomněl, že oslavu autorčina výročí vnímají jako velké téma a na příští rok chystají ve spolupráci s Krajem Vysočina, Muzeem Vysočiny Telč a místní radnicí velkou výstavu. První ochutnávkou je letošní skromnější výstava v prostorách knihovny Univerzitního centra, která je k vidění od 1. července.
„Už od vernisáže se nám ozývají místní lidé, kteří Mílu Doleželovou zažili, s tím, že mají od ní například dopisy nebo fotografie. Tyto dosud v souhrnu neznámé a z většiny nikdy nevystavené věci bychom chtěli také do chystané velké výstavy zařadit,“ dodal Jaroslav Makovec.
Získala přezdívku „malířka velkých očí“
I když se absolventka AVU Míla Doleželová narodila v roce 1922 v Prostějově, velkou část života prožila na Vysočině, kde také v roce 1993 zemřela. Pobývala od roku 1956 v Jihlávce, poté od roku 1961 v Klatovci a nakonec po roce 1972 v Telči. Na domě číslo 27 v Palackého ulici je umístěna pamětní deska upomínající na oba autory.
Jejím velkým tvůrčím tématem byl život Romů, které nejčastěji zobrazovala v kresbách, ilustracích, malbách či velkoformátových freskách. Inspirovala se též byzantskými ikonami a orientálním uměním. Typické jsou pro postavy na jejích obrazech velké a často smutné oči. I proto se jí přezdívalo „malířka velkých očí“.
Jedna z jejích fresek s názvem Láska a milosrdenství, je například stále k vidění ve vnitřních prostorách lékárny na Masarykově náměstí v Jihlavě. Známé jsou i její ilustrace k Příběhům dávné Indie a k cikánským pohádkám, které vyšly pod názvem Zpívající housle.
Velký úspěch zažila autorka v roce 1966, po své souborné výstavě v Galerii Vysočiny v Jihlavě, kterou z velké části skoupil americký obchodník s obrazy Joshua Kligerman. „Dá se říct, že ten obchodník dílo Míly Doleželové objevil pro svět,“ poznamenal Makovec.
V roce 1967 byly obrazy Doleželové vystaveny v Miami na Floridě, pak i v Chicagu a Mexiku. „Dnes však o osudech obrazů Míly Doleželové, které byly tehdy vykoupeny do Ameriky, mnoho nevíme,“ řekl ředitel. Na tuzemském trhu s uměním se nicméně obrazy Míly Doleželové - tedy jejich část, pocházející ze soukromých sbírek - prodávají i za statisícové částky.
Po smrti svého muže Jiřího Mareše v roce 1984 se Doleželová uzavřela. V posledních letech života doufala, že dílo její i jejího muže by mohlo být umístěno ve stálé expozici telčského zámku. Z toho nakonec sešlo, stejně jako z umístění v Národní galerii v Praze, a dokonce i z plánu udělat stálou expozici v jejím domě.
Nakonec dílo své i manžela odkázala Řádu bratří kazatelů (dominikánů) v České republice. Teď se jejich tvorba symbolicky vrací do Telče, kde bude zpřístupněna veřejnosti, jak si ostatně autorka přála.
