„Byl to samorost a rovný chlap,“ vzpomíná na jednoho z nejlepších lyžařů třicátých let dlouholetý funkcionář novoměstského Sportovního klubu, o generaci mladší Ladislav Slonek. I jeho slova jsou zaznamenána v publikaci Vzpomínky na Cyrila Musila, kterou letos na jaře sepsala novinářka a publicistka Helena Zelená Křížová.

Druhou knihou, jež v roce dvou velkých Musilových výročí (1907 až 1977) vyšla, je životopisný román Hynka Jurmana s názvem Martyrium. „Podle mě to byl největší hrdina, co kdy na Vysočině žil,“ zdůrazňuje autor.

Cyril Musil se za druhé světové války i se svou ženou Růženou, která pocházela z nedalekého Kadova, aktivně zapojil do protinacistického odboje.

Co ho k tomu vedlo? „Smrt Františka Skorkovského,“ tvrdí Dagmar Šafrová, majitelka penzionu ve Studnicích na Novoměstsku. Ale hlavně také dcera Cyrila Musila.

Právník Skorkovský, který jezdíval před válkou na Studnice lyžovat a byl aktivní ve studentském hnutí, se v listopadu 1939 podílel na přípravě pohřbu Jana Opletala.

Němcům nedopřeje chvilku klidu, řekl si

Sedmnáctého listopadu jej zatklo gestapo. Ještě týž den byl popraven. „Po jeho smrti se táta rozhodl, že nedopřeje Němcům chvilku klidu. My děti jsme samozřejmě o odboji nic nevěděly, abychom někoho neprozradily,“ říká dcera Dagmar, která se narodila ve třetím roce války, dva roky po své sestře Marii.

Na půdě nad stájemi, kde byl v seně vybudovaný z prken důmyslný úkryt maskovaný senem, se skrývali a setkávali členové odbojové organizace Rada tří a jejich spojky.

„Byl to například generál Luža, profesor Grňa, Štainer-Veselý, Robotka, Svatoň, Kábele, Pernický, Klemeš a další. Se svou ženou Růženou je ve svém lyžařském penzionu ukrýval a živil,“ líčí Hynek Jurman.

To obnášelo i zakázanou porážku prasat nebo dobytka. Komfort odbojářům vylepšoval nahříváním kamenů, které pak úkryt vytápěly.

„Cyril Musil se také účastnil shozů zbraní, jako spojka běhal i stokilometrové trasy, šifroval zprávy, přenášel vysílačku a ani přestřelce se nevyhnul,“ říká spisovatel.

Po válce obdrželi válečný kříž. A hned poté skončili v lágrech

Oba manželé byli za svoji činnost rok po válce vyznamenáni Československým válečným křížem. Ty jsou jednou z mála zhmotněných vzpomínek na rodiče, které Dagmar Šafrové zůstaly.

Ale zásluhy nezásluhy, brzy oba skončili v komunistických lágrech. „Po únoru 1948 odmítl Cyril Musil spolupracovat se Státní bezpečností a v srpnu 1949 byl zatčen,“ popisuje Jurman.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii

Po krutém mučení, které odnesl i zlomeným chodidlem, Cyril Musil vyšetřovateli připravenou výpověď podepsal, na radu advokáta přiznal vinu i u soudu, aby nedostal provaz. Soud ho odsoudil za vyzvědačství a nedovolené ozbrojování k trestu ve výši dvaceti let.

Měl štěstí, že se z přeplněné věznice na Borech dostal do slovenské Ilavy. Odtud se mu v listopadu 1950 podařilo uprchnout ještě s jedním vězněm. Jako by měl 26. listopad vepsaný v osudu.

„V den svých narozenin táta utekl z Ilavy a ve stejný den se narodil jeho bratru Bohuslavovi (i on reprezentoval v lyžování - pozn. red.) syn, který dostal jméno Cyril. Už si myslel, že kluka mít nebude, proto starší dceru pojmenoval Bohuslava a klukovi pak dal jméno po svém bratrovi, který se naopak syna nedočkal,“ popisuje zajímavost z rodinné kroniky Šafrová.

Kde se skrývá Cyril Musil? No přece se v porodnici kojí

A přidává i jednu s tím spojenou historku. Estébáci okamžitě po Cyrilově útěku začali sledovat příbuzné. „Šli za Slávkem a ptali se.

- Kde je Cyril Musil?

- V porodnici!

- Co tam dělá?

- Asi se zrovna kojí.

- Nedělejte si z nás srandu.

- Já si nedělám srandu. Co asi může dělat, když se narodil před třemi dny.“

Muž, na kterého se estébáci vyptávali, se mezitím skrýval u Ilavy, pak v Bílých Karpatech a nakonec s druhým uprchlým vězněm doputoval na Vysočinu.

Domů nemohl, ale přes prostředníka poslal ženě alespoň vzkaz. „S maminkou měl dvě ‚rande‘ pod Paseckou skálou, na to druhé mu přinesla požadované věci,“ líčí Dagmar Šafrová.

Pět dolarů za každý vlčí ocas, to byly jeho začátky v Kanadě

Pak už se nikdy neviděli. S pomocí dalších známých pronikli vězni do Rakouska a Německa, kde Musil podle Jurmana se štěstím třikrát unikl útoku kontrarozvědky.

Pak se usadil v kanadském státě Ontario nedaleko Toronta. V městečku Collingwood ležícím pod Modrými horami provozoval lyžařský obchod, školu a motel. Začátky však byly těžké, nejdřív se živil střílením vlků, za každý odevzdaný ocas dostával pět dolarů.

Konec Musilova života se zatím badatelům nepodařilo úplně rozklíčovat. Byl nalezen mrtvý 22. dubna 1977 ve vypůjčené chatě. Zůstal s ním jen pes Napoleon. Úředně byla smrt stanovena na 17. dubna.

Při své cestě do Kanady v roce 2003 vyhledal hrob svého krajana na hřbitově v Torontu Ladislav Slonek. „K desce se jménem Cyrila Musila a nápisem kulak studnický jsem místo kytičky položil odznak sportovního klubu,“ vzpomíná Slonek.

Dceři nikdy neodpustil, že si vzala komunistu

Podle Musilovy dcery jej zlomila sovětská okupace v srpnu 1968. „Věděl, že co Rusáci uchvátí, to už nepustí. A kdo se umí vžít do situace člověka, který měl jedinou touhu vrátit se na rodný statek, a viděl, že už se mu to nepovede, nemůže se tomu (alkoholu) moc co divit,“ říká otevřeně Dagmar Šafrová.

„Obzvlášť když se mu do cesty připletla Slovenka Marína, která ho v alkoholu ještě utvrzovala, protože měla záměr ho ožebračit, což se jí nakonec povedlo,“ nebere si servítky.

Jeho partnerka ho nakonec dohnala k tomu, že na ni penzion za minimální cenu přepsal.

„Od generála Pernického, který u nás za války pobýval, díky jeho cestě do Kanady vím, že Boží mlýny melou pomalu, ale krutě. Marínina dcera měla v autě havárii a přišla o obě nohy. Její matka se z toho zbláznila a dostala se do ústavu,“ přidává další střípek Dagmar Šafrová.

Doteď lituje toho, že se jí nepodařilo dostat za moře za otcem a pomoci mu. „Když se mohlo vycestovat, sestra Maruška tam odletěla. Ale nemohla pochopit, proč se tak táta chová. Ani kdybychom nebyli s tátou rozhádaní, nemohla bych odjet, měli jsme ročního synka a čtyřletou holku,“ vysvětluje.

Cyril Musil totiž své mladší dceři neodpustil, že si vzala komunistu. „Přitom můj manžel vstoupil do KSČ jen kvůli vojně a už v roce 1969 při první příležitosti ze strany vystoupil,“ zmiňuje Šafrová.

Cyril Musil v roce 2007 obdržel in memoriam čestné občanství Nového Města na Moravě a v roce 2013 dostal Cenu Václava Bendy. „Tátovi nikdy nešlo o žádné metály, ale o možnost návratu,“ uzavírá vzpomínání dcera.

Touha studnického kulaka po návratu na rodný statek se nikdy nenaplnila. Jeho životní osud by vydal na napínavý film. Bez happy endu.