„Opravdu to byla obrovská náhoda. Já měl k létání vždy velmi blízko, angažoval jsem se i na přibyslavském letišti. Jenže po revoluci, kdy končil Svazarm, jsme si na amatérské létání museli nějak vydělat,“ začíná své vyprávění drobnější muž z Malé Losenice ležící kousek od Přibyslavi.

V roce 1991 se mu k rukám dostala dodávka plná dřevěných latí. A Luboše Janáčka napadlo, že je stluče dohromady, opatří látkou a s kolegy bude činnost letiště financovat z výroby malířských pláten. „Leč po měsíci jsem zjistil, že to není jen tak a že je potřeba tomu rozumět. A že se tomu nemohou věnovat piloti, kteří přijdou po práci na dvě hodiny na letiště,“ vykládá.

13 fotografií

Je manuálně zručný, a proto se do oboru pustil sám s velkou vervou. Nastudoval si potřebné postupy a výrobu malířských pláten, tehdy ještě v prostorách přibyslavského letiště, si vzal na starost. Nejprve při svém stálém zaměstnání. Později už ale obě činnosti skloubit nešlo.

„Po čtyřech letech jsem se rozhodl v už Českých aeroliniích skončit a z Prahy jsem se vrátil na Vysočinu. Výroba se tu rozrůstala a já v roce 1995 přijal prvního zaměstnance na plný úvazek,“ líčí začátky podnikání Janáček.

Trh se standardními plátny obsadila Asie

Výrobu od té doby několikrát přestěhoval, posledních dvacet let sídlí přímo na přibyslavském Bechyňově náměstí. U silnice na Šlapanov má dvě výrobní haly, každou o dvou stech metrech čtverečních. Malířská plátna pod značkou Janáček Art tam vyrábí čtyři zaměstnanci. Firma nese název Tabula lintea.

V současné době patří v České republice k unikátům. Podle dostupných údajů se jedná o jedinou domácí firmu, která vyrábí malířská plátna klasickou ruční metodou. Nejedná se o žádný průmyslový provoz.

„Trh se standardními plátny je obsazen, ve velkém se dováží asijské produkty. Proto neděláme žádnou sériovou výrobu, neděláme ani na sklad. Děláme pouze zakázkovou výrobu přesně podle požadavků jednotlivých malířů,“ vysvětluje Luboš Janáček. Nejedná se sice o tak levné zboží, jako přichází z Asie, umělci se ale mohou spolehnout na špičkovou kvalitu určenou výhradně pro profesionály, navíc přesně dle jejich individuálních požadavků.

Firma kupuje surové plátno v nedalekém Hlinsku, kde je jediná tkalcovna v republice. Surovou tkaninu pak čistí, perou a napínají na obrovské rámy o délce až 24 metrů. Poté je ručně klíží potravinářskou želatinou.

„To je naše specialita. Právě díky potravinářské želatině je plátno pružné a tuto vlastnost časem neztrácí. Netvrdne a nekřehne ani po mnoha letech,“ říká Janáček.

Obří plátno na kopii Slovanské epopeje

Na plátno se nakonec nanáší takzvaný šeps. Ten si ve firmě míchají dle vlastních receptur, buď akrylátový, nebo olejový. Postupně ho aplikují tři vrstvy. Hotové plátno se pak sroluje a napíná na rámy dle potřebného rozměru.

Tabula lintea se specializuje na plátna větších rozměrů, která nejsou jen tak k dostání. Dost často obě strany přesahují dva metry.

„Zatím největší, které jsme dělali, mělo rozměry 4,5 krát 5,5 metru. Bylo určené pro malíře Jiřího Davida na kopii Muchovy Slovanské epopeje. Instalovali jsme ho v Praze i v italských Benátkách,“ pochlubil se majitel firmy.

Vyrábět můžete cokoli, ale umění je projev duše, říká malíř Železných hor

Sehnat latě takových rozměrů prakticky není možné. Jedním z provozů firmy je tak truhlárna, kde si extra dlouhé latě připravují sami. „Pomohla nám kůrovcová kalamita. Za levno jsme sehnali tolik dřeva, že jsme zásobeni na několik let dopředu,“ usměje se jednatel firmy.

Značku Janáček art si velmi oblíbili ti nejuznávanější čeští malíři. Díky specifickým vlastnostem pláten, zcela jiným než u sériově vyráběných kusů, si je nechávají vyrábět v Přibyslavi. A díky kontaktům na „první malířskou ligu“, jak jim Janáček říká, mohl uskutečnit ještě jeden počin.

Vstupné se nevybírá, odradilo by návštěvníky

Od roku 2015 v prostorách firmy funguje soukromá galerie. „Může být otevřena jen díky naší spolupráci s výtvarníky. Komerční galerie by se tu absolutně nemohla uživit. My ji bereme i jako prezentaci naší firmy,“ říká o ní Luboš Janáček.

Za devět let provozu se v ní odehrálo už na pět desítek nejrůznějších výstav. Do konce listopadu v ní svá díla vystavuje českobudějovická malířka Hana Lesse. Její skici a obrazy zachycují každodenní život ze sídlišť a center měst. Vedle tématu je výstava neobvyklá i zavěšením obrazů těsně jeden vedle druhého.

Za posledních devět let Luboš Janáček v prostorách malé soukromé galerie zahájil na pět desítek výstav. Návštěvníci se do ní dostanou zcela zdarma, stačí jen zazvonit u vstupních dveří.

Kdo chce galerii navštívit, stačí, když zazvoní na zvonek firmy. Zaměstnanci ho pustí dovnitř zcela zdarma, neplatí se žádné vstupné. Provoz galerie plně hradí výroba malířských pláten. „Vstupné by ekonomiku provozu nezachránilo a návštěvníky odradilo. Proto žádné není,“ vysvětluje Janáček.

Dobrovolně a bez nároku na honorář se o zařizování výstav v poslední době stará Jaroslav Grodl, výtvarník, kurátor a učitel na střední umělecké škole grafické v Jihlavě. Mimo to v Přibyslavi pořádá výtvarný plenér.

Luboš Janáček je díky své dílně na výrobu malířských pláten jedním z uznávaných přibyslavský podnikatelů. Za svou podporu umění získal Cenu města Přibyslav pro rok 2023.