„Však se podívejte, jak je tu nádherně,“ rozhlíží se předseda z řídicí věže. „Jsme tu na takové vyvýšené planině. Támhle je vidět až za Lipnici, tady na druhé straně jsou Železné hory a o kousek vedle se zvedají Žďárské vrchy,“ popisuje a ukazuje rukou do dáli.
Nejen skvělým umístěním nedaleko místní části Dobkov se vyznačuje chotěbořské letiště. „Máme tu i jednu z nejrovnějších přistávacích a vzletových drah v celé republice,“ okamžitě vystřelí Josef Králíček, na co jsou zdejší letci nejvíce hrdí.
Přistávací dráhu nechal aeroklub upravit v začátcích tisíciletí. Stalo se tak ve chvíli, kdy aeroklub získal všech 33 hektarů pozemků pod plochou letiště od přibližně tří desítek vlastníků a pachtýřů do svého majetku. Dráhu nechal profesionálně upravit a srovnat.
„Firma dovezla grejdr, celé to stáhla, srovnala, zhutnila, udusala, zkypřila, zasela,“ popisuje předseda. „Plocha je tak rovná, že ji využívá i armáda. Při výcviku na Zlínech 142 a Zlínech 143 tu trénují přistání začínající piloti,“ vypráví Králíček.
Film podle oblíbené knihy
Chotěbořský aeroklub nepatří mezi nejstarší na Vysočině. Letos v létě si však připomněl kulaté výročí 80 let od založení. Organizace vznikla v hotelu Modrá hvězda, kde se těsně po konci druhé světové války sešli zájemci o sportovní létání.
„My, Češi a Slováci, nemáme moře, přístavů ani lodí. Naším mořem je vzduch, naší lodí je větroň a motorové letadlo! My vzduch dobýváme a dobudeme!“ je napsáno na zakládající listině z června 1945.
Hned první let skončil nehodou. A letos brodský aeroklub slaví 80 let |
První chotěbořské letiště vzniklo na podzim téhož roku. Tehdy bylo umístěné na malém pozemku u silnice na Českou Bělou mezi hřbitovem a železniční tratí, naproti fabrice Eckhardt, kde většina členů aeroklubu pracovala. „Létalo se jen v úzkém pásu podél trati,“ líčí Králíček.
Velice rychle se ukázalo, že takové letiště je nedostačující. A už o rok později se hledaly jiné pozemky. Letiště se poté přestěhovalo na dnešní místo mezi Dobkov a Počátky, na pozemky hraběte Dobrzenského. Už na konci srpna 1947 se na novém letišti uskutečnil první letecký den.
Letiště pak několikrát měnilo podobu. Přibývaly hangáry, přestavovala se původně dřevěná provozní budova. Jejich charakteristická podoba přilákala na letiště i filmaře. V roce 1959 se u Chotěboře natáčel film pro děti Prázdniny v oblacích. Snímek vznikl na základě knihy O letadélku Káněti.
Přišla ničivá vichřice
Velké neštěstí, které na čas paralyzovalo chod aeroklubu, se na letišti odehrálo 8. srpna 1981. Ten den se přihnala větrná smršť, která poškodila všechna zdejší letadla.
„Bylo tu vedro a natlačila se sem studená fronta. Extrémní rozdíl teplot na frontě a před ní přinesl od severozápadu húlavu,“ popisuje Králíček, který v tu dobu už byl členem aeroklubu i přímým svědkem událostí.
„Jen jsme stačili dát větroně do hangáru, přišel obrovský válec. Přehnal se ale jen úzkým pruhem. Zaparkované ‚Anduly‘ u pole se ani nehnuly. Zato větroň, který jediný byl venku, nám vítr hodil přes celý hangár až k silnici na Chotěboř. A hangár, který jsme nestihli včas zavřít, nasál vzduch, zvedl se do vzduchu a spadl zpět,“ vzpomíná Josef Králíček.
Všechny stroje zaparkované uvnitř, byly vážně poškozené. „Byla to velikánská škoda,“ přikyvuje současný předseda aeroklubu. Újmu utrpěly i kluzáky libereckého aeroklubu, jehož členové v Chotěboři v tu dobu byli zrovna na soustředění.
Náhradní větroň s motorem
Škody se tenkrát řešily přes pojišťovnu i Svazarm, jehož byl chotěbořský aeroklub členem. A řešení se nakonec našlo nečekaně originální. Aeroklub dostal náhradu v podobě unikátního stroje Blaník opatřeného dvoutaktním motorem Jawa.
„To byla ohromná rarita, nikde v okolí nic podobného nebylo,“ říká Králíček. Podle dostupných údajů existovaly pouze dva kusy tohoto letadla. Jedno létalo v Chotěboři, druhé je v leteckém muzeu v pražských Kbelích.
„Tenkrát se zkoušely různé varianty vzletu větroně se zkušebním motorem. Jenže tento motor byl tříválec, měl čtyři a půl tisíce otáček, ječel jako cirkulárka, moc neletěl a žral dvacet litrů za hodinu. Složitá byla údržba, pořád se tam něco sypalo. Na dvě hodiny letu připadalo deset hodin údržby,“ líčí Josef Králíček. Piloti si se strojem užili pět nezapomenutelných let plných adrenalinu a dobrodružství.
Dnes už aeroklub disponuje sedmi jinými letadly. Kromě větroňů to jsou motorové zlíny, využívané nejvíc pro trénink nových pilotů, nebo jedna cessna. Velkou chloubou aeroklubu je stroj Let L-40 Metasokol, který nejlépe slouží při vyhlídkových letech. Další členové klubu používají i svá soukromá letadla.
Mladým se dnes moc létat nechce
Aeroklub má dnes zhruba 45 členů, čtyři desítky z nich mají oprávnění k létání.
„Ale stárneme a mladým se létat moc nechce. Před lety jsme cvičili až dvanáct mladých pilotů ročně. Letos nemáme ani jednoho a na příští rok máme jednoho zájemce. Asi dnes mají mladí jiné zájmy,“ pokrčil rameny Josef Králíček.
Žulová plastika Aviatika vzdá hold havlíčkobrodskému letišti i pilotům |
Chotěbořské letiště je jedno z osmi veřejných na Vysočině. Patří mezi takzvaně neobsazená, což znamená, že v týdnu není na řídicí věži dispečer. Piloti zde přistávají na vlastní riziko. Informace prolétávajícím letadlům o letovém provozu letiště dává jen o víkendech od devíti do šestnácti hodin.
Aeroklub každoročně v létě na letišti pořádá letecký den. Je to akce, která přiláká tisíce lidí. Během programu se obvykle představují nejrůznější létající stroje, parašutisté, v minulosti se objevily třeba i armádní gripeny nebo letečtí akrobaté. „Na příští rok bychom mohli nachystat jednu novinku. Jednáme s armádou o možnosti ukázky dronů,“ naznačil Josef Králíček s tím, že víc bude překvapení.
