Jaká to změna! Před deseti lety se ve městě vážně mluvilo o demolici kina.
„Areál kina je předposlední městskou budovou ve Ždírci, která je v původním, neopraveném stavu,“ vysvětluje Bohumír Nikl, starosta třítisícového města na severním okraji Vysočiny.
V komplexu složeném z několika budov se vedle kina nachází i městská knihovna, galerie a několik původních bytů té nejnižší kategorie. Zařízení je minimálně zvenku známé tisícům lidí, stojí totiž hned vedle křižovatky a hlavního tahu z Havlíčkova Brodu na Pardubice i na Svitavy.
Rekonstrukce by měla zahrnovat kompletní přestavbu veškerých prostor. V části s byty mají vzniknout čtyři nové jednotky pro bydlení odpovídající současným trendům. Na části s kinem chce radnice snížit střechu a celému komplexu dát jednotnou podobu. Samozřejmostí bude zateplení a nová fasáda.
Kino dostane jednu novou funkci
Kino by se mělo rozrůst o nový přístavek a mělo by dostat i jednu zcela novou funkci.
„Chtěli bychom z kina vytvořit multifunkční kulturní prostor, kde by se mohlo hrát i divadlo. Pro to nám ale v budově chybí šatny, sklady i patřičné zázemí. A protože se to jinam nevejde, hodláme vybudovat novou přístavbu,“ vysvětlil starosta.
Zmodernizované kino ve Ždírci opět promítá, ožilo po jedenácti letech |
Náklady na veškeré práce by podle zpracovaného projektu měly dosáhnout na 58 milionů korun. To je více než polovina ročního rozpočtu města.
Dražším projektem v jeho historii byla jen stavba základní školy. Proto se zahájení rekonstrukce neobejde bez dotací. Radnice o ně zažádala na více místech – podle toho, které části se týkají a co konkrétně je účelem úprav.
„Pokud bychom uspěli alespoň se dvěma žádostmi, do díla bychom se pustili. Náš předpoklad je, že bychom s pracemi začali koncem příštího roku a koncem roku 2027 by bylo hotovo,“ podotkl Bohumír Nikl.
Retro s moderní technikou...
Komplex kina tím dostane šanci na zářnou budoucnost. V posledních letech vlastně už třetí. Druhou šanci dostalo na přelomu jara a léta 2023, kdy se po dlouhých jedenácti letech nečinnosti znovu otevřelo. Co do techniky, částečně zmodernizované. Prostředí ale zůstalo původní. Starosta ho označoval za „retro kino s moderní technikou“.
„O kino je poměrně zájem. Byť promítáme obvykle jednou, dvakrát měsíčně. V sále bývá kolem stovky až sto dvaceti lidí,“ konstatoval Nikl. Ve Ždírci vypomáhá promítač ze sousedního Krucemburku.
Jestliže se rekonstrukce vydaří, počet promítání vzroste. Navíc v kině vznikne i divadelní sál s patřičně vybaveným jevištěm a zázemím. Tudíž si Ždírec může zvát i známá jména divadelních prken. Sál bude možné využívat i na další kulturní a společenské akce.
Stará textilka k zemi nepůjde, Ždírec ji přestaví na byty a opraví kino |
Kdo by to před deseti lety čekal. Tehdejší vedení města se vážně zabývalo myšlenkou na demolici celého komplexu. „Ve slabší chvilce, protože už jsme z toho byli opravdu zoufalí, jsem slíbil v krajním případě i demolici budovy kina a knihovny. Takže ano, je to možnost,“ připustil v březnu 2015 tehdejší starosta města Vladimír Martinec.
Ždírec tehdy vehementně řešil zvýšení bezpečnosti sousední křižovatky. Na ní se kříží dvě komunikace první třídy – silnice 37 od Žďáru nad Sázavou na Pardubice a I/34 od Havlíčkova Brodu na Svitavy. V tom období na ní došlo hned ke čtyřem nehodám během dvou týdnů. Radnice nad proměnou křížení přemýšlela společně s Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD).
Historická hodnota
Kino i knihovna nakonec přežily. Kruhový objezd, který na místě rohové budovy mohl vzniknout, ŘSD stavět nechtělo. Mimo jiné kvůli hlukovým limitům. Křižovatku místo toho nechalo osadit semafory.
Pro místní má celá budova svou historickou hodnotu, byť žádnou památkou není. Areál bývalé tkalcovny pochází z 30. let 20. století. Svému účelu sloužil do roku 1945. Po válce byl podnik znárodněn. Kino se v jedné třetině již nefunkční továrny stavělo počátkem 70. let.
Obětí nebezpečné křižovatky ve Ždírci se může stát i kino, půjde k zemi |
„V létě roku 1976 byla provedena kolaudace a dne 2. října slavnostní otevření kina. Na první představení byli pozváni hosté ze Ždírce a okolí,“ popisoval už dříve ždírecký kronikář Josef Bílek.
Vybudování širokoúhlého kina přišlo na téměř jeden milion tehdejších korun československých a mnoho hodin neplacených brigád. „Promítalo se pak dvacetkrát měsíčně, návštěvnost byla průměrně osmdesát lidí na představení. V pozdějších letech, jak to již bývá, čísla trochu poklesla,“ dodal kronikář.
