Místní v Myslotíně už před deseti lety originálně navázali na starou svatomartinskou legendu. Letos však museli obecní slavnost přizpůsobit změněným poměrům kvůli epidemii covidu-19.
Protože se lidé nesmí kvůli riziku přenosu infekce shlukovat, projel letos sv. Martin na koni netradičně celou obcí a lidé jej pozorovali v malých skupinkách ze svých zahrad nebo vzdálenějších míst.
 |
Mlčenlivý jezdec – ve skutečnosti jezdkyně – třímající meč a se stříbrnou maskou na obličeji přijel k západnímu okraji obce od blízkého lesa. Občas mečem udeřil o brnění. Děti od přilehlých stavení na něj volaly: „Martine! Martine!“
Jezdec pomalu projel celou obcí až na její jižní výběžek, tam se otočil a jel zpátky. Projel kolem obou obecních rybníků. Krátce se pak zastavil před kapličkou osvětlenou svíčkami a světýlky z vydlabaných dýní. Potom vystoupal do svahu na kapličkou a zmizel ve tmě.
Obvykle Martina provází průvod děti s lucerničkami
Martinův příjezd do ztichlé obce měl letos kvůli covidu při svém desátém ročníku tajuplnou atmosférou. Jinou, než měl kdy dřív a než asi bude mít kdy příště.
„Náš příjezd svatého Marina má v sobě trochu něco mystického. Děti si jeho koně nehladí, všechno je to trochu jako sen – byl tady, nebyl tady? Letos to samozřejmě bylo všechno jinak, než obvykle bývá,“ vysvětlila předsedkyně myslotínského osadního výboru a jedna z iniciátorek martinské slavnosti Irena Tomcová.
K inscenování Martinova příjezdu zde místní inspirovala slavnost převzatá zčásti z waldorfské pedagogiky. „V běžných letech jdeme s dětmi průvodem s kostýmech a s lucerničkami, zpíváme podzimní písničky. U kapličky si čteme tradiční martinskou legendu o tom, jak římský voják Martin se rozdělil se žebrákem o svůj plášť a pak se stal světcem. Pak jdeme na kopec, odkud od horizontu přijíždí sv. Martin na koni a v pytli přiváží martinské rohlíčky. Ty předá žebrákovi a odjíždí. Žebrák pak přichází k dětem a rohlíčky jim rozdává,“ popsala Tomcová.
Na akci v předchozích letech zpravidla navazovala společná degustace martinského vína.
