Pětatřicetiletý pelhřimovský rodák a absolvent Policejní akademie v Praze začal v tuzemské metropoli také svou profesní kariéru. Nejprve v hlídkové službě na Vinohradech, přes další zařazení nakonec přešel ke smíchovské kriminálce.
Čtyři roky byl ve stálé výjezdové skupině, což ho velice ovlivnilo. „Začal přemýšlet o tom, jak své zážitky z často velmi náročných a dramatických výjezdů ztvárnit do podoby příběhů, aby nepadly v zapomnění,“ podotkla vysočinská policejní mluvčí Dana Čírtková.
K tomu, že se Ondřej Fanta na psaní skutečně vrhnul, přispěla i jeho manželka. Sám policejní seriály miluje, zejména obdivuje Případy 1. oddělení od Josefa Mareše.
„Pak ale přišla se svým seriálem jedna komerční televize a já tu formu a obsah jednotlivých dílů doma často kritizoval. Příběhy si mi zdály hodně přitažené za vlasy. A moje manželka mi na mé remcání tehdy řekla: Když jsi tak chytrý, tak si to napiš sám,“ líčí Ondřej Fanta.
„Čeština nepatřila mezi mé oblíbené předměty“
Zážitků ze služby měl spoustu, tak to jednoho zimního odpoledne opravdu zkusil. Do ruky vzal diář a obyčejnou tužku a začal psát první kapitolu. Tou dobou studoval druhou vysokou školu, takže psaní bral jako odreagování.
U ručního sepisování zůstal dlouho, až po pěti letech sedl k počítači, na kterém napsal poslední dvě kapitoly.
Jestli v tom podezřelý jede, poznáte z chování na 90 procent, říká Josef Mareš |
„Nikdy jsem neměl ambice něco psát, navíc čeština nepatřila na základní ani na střední škole mezi mé oblíbené předměty, bylo tomu spíš naopak. Prostě nikdy bych si nepomyslel, že se mi může něco takového podařit,“ podotkl kriminalista-spisovatel, který se do rodného města vrátil před dvěma lety, aby posílil tým hospodářské kriminality.
Pomocí mobilní aplikace našel kolegy, kteří mu pomohli z rukopisu vytvořit knihu. Tu právě dnes vydalo nakladatelství Albatros Media a rozeslalo knihkupcům. Prozatím vychází v nákladu tisíc kusů.
Někteří Fantovi kolegové už si knihu měli možnost přečíst. A mnohým se velice líbila. Slovy chvály nešetřil třeba ani ředitel policie na Vysočině Miloš Trojánek.
„Všechny příběhy mě vtáhly do děje. Protože autor vycházel ze svých vlastních zážitků ze služby na pražském Smíchově, objevují se v jednotlivých kapitolách skutečná místa. Většinu těchto míst ze svého působení v Praze osobně znám,“ poznamenal.