Napřímo už se bráchové dlouho pozdravit nemohou, protože o deset let starší Karel, který býval filmovým historikem, zemřel na začátku roku 2013.
„Hledáním ztraceného času mi začíná neděle. Hlasitě vždy Káju pozdravím. A nestárne mu to! Volil konstatování, a ne komentáře. U dokumentu to tak má být,“ hodnotí Jiří Čáslavský.
Oba bratři Čáslavští vyrazili do světa z Lipnice nad Sázavou. Proto je zásadní místo jejich života zmiňováno i v nové knize.
„Stejně jako bych neuměl nic psát jinak než v první osobě, tak bych si neuměl představit psát příběh třeba z pouště nebo z Paříže. Každý jsme odněkud, kde to máme spojené s domovem. U nás na Vysočině je to sice takové ‚z kopce do kopce‘ a z polí se musí vybírat kamení, ale pohled po okolí je čarokrásný,“ popisuje Jiří Čáslavský, který má k Lipnici a jejímu okolí vřelý vztah.
Na město se známým hradem rád vzpomínal i jeho bratr Karel Čáslavský. Třeba jak podlézal s kamarády hlavní bránu zříceniny a pak šplhali po strmých zdech. Když se potom v dospělosti díval na části hradu, kde jako kluci lezli, jímala ho hrůza. A nedivil se kastelánovi, který je tenkrát v dětství odháněl.
Filmový historik také na sklonku svého života vyprávěl, jak jim ve školní třídě visely čtyři známé obrazy od Josefa Lady - Jaro, Léto, Podzim a Zima. Tam viděl namalované desítky situací z dávného života venkovských dětí.
Při vyučování se na ně se spolužáky dívali a po škole to samé prožívali: stavěli mlýnky na potoce, hráli špačka, dělali ohníčky a pásli kozy a krávy. O ty se ale valně nestarali, vždycky jim utekly. Hlavní byl pro kluky ohníček a všelijaké hry v duchu Rychlých šípů.
Příběh českého vesnického chlapce
Hlavní postava nové knihy Jiřího Čáslavského je autorovou fikcí. Dal jí jen svoje narozeniny, jsou tedy stejný ročník. „Každý člověk svým životem vytváří příběh. Mám rád příběhy hodných lidí. O těch jiných nenajdete v knížce ani slůvko,“ doplňuje autor.
Čtenáři v knize poznají i vlčáka Satyra, který kdysi Jiřího Čáslavského opravdu doprovázel. „V knížce vyprávím příběh českého vesnického chlapce od jeho narození až po dospělost. Vše v kulisách padesátých až sedmdesátých let,“ přibližuje autor.
Hlavní fiktivní postava nové knihy se jmenuje Mirek Kotrba. „Na něj jsem navěsil jak na vánoční stromeček příběhy různě odposlechnuté nebo odkoukané. V místech, kde Mirek plánuje a sní, tak to jsem já. Na jedno zasednutí jsem napsal poslední kapitolu, to je ta s pejskem. To jsem se již s Mirkem Kotrbou ztotožnil. Pejsky, ty mám také rád,“ vyznává se Jiří Čáslavský.
Navazuje tak na svoji prvotinu Šlápoty vydanou před pěti lety. V ní byl autor hodně upřímný. Připomněl v ní i svého otce, lipnického koláře, který byl tehdy jeden z hlavních místních řemeslníků.
Ve Šlápotách autor popsal, jak zažil vznik družstev, taky dramatickou měnovou reformu. Dále začínající celostátní festival Haškova Lipnice. Také jak zavadil o závodní cyklistiku. A jak mu to šlo a nešlo s dívkami.
„První knížka si našla čtenáře a to mě moc těší. Vše v ní bylo po pravdě a upřímnost sdělení by mohla jít do zpovědnice. Momentálně mám trochu roztřesenou dušičku z očekávání na ohlasy na druhou knížku - jestli nezklamu,“ svěřuje se.
S koncem filmových pásů s promítáním skončil
Jiří Čáslavský je také sběratelem. Má přes padesát malých promítaček. Některé jsou i z doby před rokem 1920. A všechny fungují.
K promítání filmů má sběratel silný vztah, stejně jako ho míval i jeho bratr. Ten zjistil, že historických záběrů z Lipnice moc neexistuje. Jeden zajistil jistý sběratel Veselý, který natáčel osobnosti a vydal se také za malířem Panuškou do Kochánova. Při té příležitosti natočil nejspíš z jedoucího auta roztřesený záběr Lipnice. A kousek filmu Řeka čaruje z roku 1945 se natáčel u lomů mezi Lipnicí a Světlou nad Sázavou.
Jiří Čáslavský v letech 1980 až 1995 promítal v havlíčkobrodském kině Oko. Později putoval s maringotkou a pouštěl filmy na náměstích i v letních kinech. To už je minulostí.
„Rozmontoval jsem ty svoje dvě promítací ‚lokomotivy‘ z maringotky. Bylo mně u toho krušno. Ukončil jsem činnost zároveň s koncem promítání filmů z filmového pásu - přestal se vyrábět,“ dodal.
