„Jez v těsném sousedství mostu U Lutriána byl poškozený mnoho let. V zimě těsně před Vánoci pak hodně nasněžilo, při tání se zvedla voda a jez vzala s sebou,“ vysvětluje starosta Věžnice David Drahoš.
Mohlo by se zdát, že příroda už nevydržela neustálé prodlevy a s jezem si poradila rychleji a po svém. Vedení obce tím ovšem způsobila spoustu komplikací a starostí. A mimo jiné i další prodlevu ve snaze koryto řeky těsně nad historickým mostem upravit.
Už před rokem starosta Drahoš představoval záměr, jak rizikové místo upravit, na němž se dohodl s Agenturou ochrany přírody a krajiny (AOPK). Ochránci přírody totiž trvali na vybudování takzvaného rybího přechodu neboli rybochodu spolu s jezem. Ten měl migrujícím rybám zajistit, aby se dostaly proti proudu řeky.
„Šlapanka je jedním z nejzachovalejších toků na Vysočině, hostí celou řadu vzácných a chráněných živočichů. Je potřeba, aby zůstala co nejvíce průchodná. Pro ryby plovoucí proti proudu je jez stoprocentní bariérou,“ vysvětlil Václav Hlaváč, vedoucí střediska AOPK v Havlíčkově Brodě.
Tok Šlapanky patří mezi evropsky významné lokality. Je zařazen do programu Natura 2000. Chráněn je meandrující tok od Polné až po ústí do Sázavy v Havlíčkově Brodě. A ochrana se týká i části Zlatého potoka, který se do Šlapanky vlévá přímo u Lutriána.
Problém byl ve vlastnických právech i katastru
K poškození jezu došlo v roce 2006, tři roky poté, co obec nechala sousední historický most rekonstruovat. Udělala z něj turistickou atrakci i s odpočívkou a informační tabulí. Často k němu míří turisté a cyklisté. Kameny vyvalené z jezu však památku ohrožovaly.
Problém byl v tom, že jez byl soukromý. Vlastnila ho majitelka nedalekého mlýna, administrativně byl součástí náhonu. A nebyl zcela přesně zanesen v katastrálních mapách. Náprava tohoto stavu trvala roky, stejně jako vyjednání odkupu jezu. Jeho původní majitelka je již v důchodu a opravu nemohla zajistit.
Až loni na jaře starosta Drahoš oznámil podrobné plány opravy včetně vybudování kamenného umělého koryta kolem jezu pro ryby. „Přišla voda a tyto plány můžeme zmačkat a hodit do koše. Všechno teď musí být úplně jinak,“ kroutí hlavou.
Jez vysoký 190 centimetrů po povodni zcela přestal fungovat. Voda proudí pod kládami položenými napříč korytem, které jako jediné zůstaly. Nový jez se stavět nebude. Nechybí ochráncům přírody, obci, ani majitelce mlýna. Ta by jen ráda zvedla hladinu o pár centimetrů, aby se voda dostala do náhonu.
„S ochránci přírody jsme se dohodli na vybudování takzvaného skluzu vysokého do osmdesáti centimetrů. Bude to jednodušší stavba s mírným sklonem přímo v korytě řeky. Nebudeme muset zasahovat do pozemků okolo,“ říká David Drahoš.
Skluz bude časem připomínat malé peřeje
„Skluz bude mít mírný sklon, zvedat se bude o jeden metr na třicet metrů délky. V tomto případě bude stačit převýšení třicet až čtyřicet centimetrů. Časem zaroste a bude připomínat spíše přírodní peřeje,“ doplňuje ho Václav Hlaváč.
AOPK v záležitosti figuruje jako poskytovatel dotace. Podle Hlaváče by nemělo být složité na ni v případě Věžnice dosáhnout. „Půjde o mnohem drobnější stavbu, nebude to monstrum jako rybochod. Předpokládáme, že bude i mnohem levnější,“ dodal Hlaváč.
Náklady na úpravu koryta po zhrouceném jezu si věžnický starosta prozatím netroufá odhadovat. V případě rekonstrukce původního jezu a stavby rybího přechodu se mluvilo o vyšších jednotkách milionů korun.
Pokud vše půjde dobře, chtěla by se obec do stavebních úprav pustit v příštím či přespříštím roce. Minimálně letošek zabere vypracování nové projektové dokumentace a vyřízení stavebního povolení.
Na pomyslný přívěsek znázorňující roky čekání na úpravu koryta Šlapanky U Lutriána tak přibude další jeden až dva korálky. V pořadí už osmnáctý a případně devatenáctý.
