Publikace, kterou vytvořil kolektiv autorů Historického ústavu Akademie věd, sleduje proměny vnímání dějinných osobností a fenoménů. Čtenář se na více než pěti stovkách stran dozví podrobnosti například o Přemyslu Otakaru II., Karlu IV., svatém Václavovi či rychtáři Kubatovi. Kniha nese název Místa paměti v procesu formování moderního českého národa.
Nejdelší kapitola celé publikace se věnuje Žižkově mohyle. To je památník stojící u Žižkova Pole – vesnice původně nazývané Šenfeld – nedaleko Přibyslavi. Je pomníkem husitského vojevůdce a zároveň jedné z nejvíce kontroverzních postav české historie Jana Žižky.
V tu dobu už slepý hejtman zde skonal 11. října 1424. Nepadl v boji, nýbrž podlehl nemoci. Jaké, není dosud zcela jasné. Staré kroniky uváděly zduření uzlin při zánětu, což bývalo příznakem moru. V posledních letech experti Žižkovo úmrtí přisuzují takzvanému karbunklu. To je velký zánětlivý útvar. Dnes jeho léčení vyžaduje chirurgický zákrok a antibiotika.
Myšlenka vybudovat Žižkovi pomník se rozšířila až za doby národního obrození ve druhé polovině 19. století. „V období Bachova režimu nebylo ani pomyšlení na realizaci nápadu,“ píše Petr Čornej v knize.
Úřady akce v místě Žižkova skonu nepovolily
Při výročí Žižkova skonu v roce 1848 chtěla nedaleko tehdejšího Šenfeldu skupina českých vlastenců pod vedením aktivisty Augustina Bedřicha Čepla z přinesených kamenů a hlíny navršit menší mohylu. Na památník si však lokalita musela počkat.
Tenkrát Žižka nebyl u oficialit zrovna v oblibě. Svědčí o tom i odmítnutí Přibyslavi při pokládání základních kamenů Národního divadla 15. a 16. května 1868. „Artefakt z vojevůdcova úmrtního místa údajně postrádal pozitivní náboj,“ vysvětluje s odkazem na knihu přibyslavský kronikář Ivo Havlík.
Jak dále Petr Čornej líčí, úřady v témže roce nepovolily konání velkého tábora v místě domnělého Žižkova skonu. Spolu s dalšími aktivisty ho chtěl uspořádat právě Čepl. „Kvůli úřednímu zákazu se lidé neshromáždili na pozemku s pověstným keřem černého bezu, nýbrž v lesíku Hatě,“ píše Čornej.
V tu dobu už ale do stavby pomníku nebylo daleko. „Vhodný čas k uskutečnění záměru, neúnavně prosazovaného přibyslavským rodákem a nakladatelem Janem Ottou, nastal v průběhu jara 1869,“ dodává historik.
Zvítězil návrh architekta Antonína Wiehla
Tehdy se ustavily dva komitéty, jeden v Praze, druhý v Přibyslavi. Oba měly stejný cíl, co nejdříve pomník postavit. „Ze soutěže vyhlášené v létě 1869 vyšel v únoru 1872 vítězně návrh architekta Antonína Wiehla,“ líčí Petr Čornej.
Dobovou představu piety naplňovala patnáct metrů vysoká mohutná kamenná mohyla. V horní části měla mít dvacet desek evidujících Žižkova vítězství, navrch autor postavil kalich. Stavba měla národu suplovat vojevůdcův hrob.
Charakter celonárodního tábora měla dle Čorneje i slavnost odhalení mohyly. Stalo se tak o slunečné neděli 20. září 1874, přesně tři týdny před kulatým výročím hejtmanova skonu.
„Kolem pomníku, u něhož vlál černý prapor s rudým kalichem, vytvořilo působivý čtverec tisíc členů Sokola. Hlavní projev přednesl nejlepší český politický řečník Eduard Grégr,“ píše v knize historik.
Slavobrány na všech cestách a desítky tisíc lidí
V době národního obrození šlo o velkolepou událost, kterou režíroval František Ladislav Rieger. Slavnostního aktu se podle dobového tisku účastnilo dvacet tisíc lidí. Podrobně ho popisoval například časopis Světozor.
„Při slavnosti této odělo se město Přibyslav v roucho slavnostní, ozdobeno jsouc bohatě věnci a nesčíslnými prapory v barvách národních. Na všech silnicích vedoucích do města postaveny byly brány. I sousední město Německý Brod bylo skvostně okrášleno. Velkolepé divadlo poskytovaly veliké ohně, které na vůkolních kopcích vzplanuly,“ napsal redaktor Světozoru.
Z přibyslavského náměstí tehdy vyšel průvod. „Kudy průvod se ubíral, stály nepřehledné davy lidstva. Za nekonečného volání slávy Žižkovy stržena byla rouška zakrývající dosud pomník,“ líčil Světozor.
Zajímavostí je, že v Česku v té době vznikla ještě jedna obdobná stavba. Prakticky identická kopie Žižkovy mohyly se tyčí i u Lipan, kde husitská vojska utrpěla roku 1434 rozhodující porážku. Dnes jsou Lipany osadou patřící pod Vitice ležící mezi Kouřimí a Českým Brodem na Kolínsku. Roku 1881 s projektem silně inspirovaným Přibyslaví zvítězil Karel Kohout.
Zájem o lokalitu postupně opadal
Mohyla u Přibyslavi dle Čorneje zpočátku povýšila Žižkovo Pole na místo dějinné paměti národního významu. Jeho přitažlivost násobila blízkost Havlíčkovy Borové s rodným domem brixenského mučedníka Karla Havlíčka Borovského.
Ale zájem veřejnosti o památnou lokalitu postupně opadal. Na vině byla především komplikovaná doprava. Mohyla nestojí poblíž žádného hlavním tahu, je daleko i od železnice. Navíc přímé železniční spojení mezi Prahou a Přibyslaví existuje až od roku 1953.
Od roku 1916 je pomník v majetku města Přibyslav. I díky tomu je v poměrně dobrém stavu. Posledním restaurováním prošel v roce 2003. V současné době drobnější úpravy podstupuje parčík okolo mohyly.
„Chceme trochu zdejší dřeviny prořezat, obnovit živý plot, opravit cestu,“ už dříve nastínil starosta města Martin Kamarád.
Práce mají vyjít na více než 400 tisíc korun. Dokončeny mají být v září roku 2024, tedy bezprostředně před výročím 600 let od Žižkova skonu.
