Růže místo Prezidenta. „Zemanovu“ hospodu po pauze otevírá nový nájemce

  14:22
Po pauze zaviněné vládními opatřeními znovu ožije „Zemanova“ hospoda v Novém Veselí na Žďársku. Nový provozovatel ovšem zrušil název U Prezidenta a vrátil se k zažitému U Bílé Růže. Podnik, kde vysedával Miloš Zeman a kde jeho příznivci slavili jeho volební triumfy, si pronajala rodina z Jihlavy.

„Jednoho hezkého večera mi žena říká: A viděl jsi tenhle inzerát? Zprvu jsem ani nevěděl, že je to právě Zemanova hospoda. My zrovna vybírali, kam se vrhnout dál,“ říká Karol Tóth, jak si vybral známý podnik, kam se při volbách sjížděli reportéři nejen z Vysočiny.

Ve veselské restauraci jedla a pila řada známých osobností včetně amerického velvyslance, který tady navštívil Miloše Zemana, jenž má v městysi byt v bývalé tvrzi.

Noví nájemci uznávají, že je to pro ně krok do neznáma, v oboru ovšem mají letité zkušenosti.

„Jsme z Jihlavy, kde jsme provozovali legendární Mikulku u Brány Matky Boží. To byl těžký underground. Nezvládl jsem ale koronavirus, ani s padesátiprocentní pomocí státu jsem to neustál, musel jsem platit dalších 15 tisíc měsíčně. Ale ta situace dohromady trvala už 13 měsíců,“ vysvětluje Tóth, proč podnik po letech zavřel.

Restaurace, kde se poměrně často střídají provozovatelé, po přesunu Miloše Zemana z Nového Veselí na Hrad v roce 2013 dostala název U Prezidenta. Tento název zmizel už za minulého nájemce, který se zaměřil na mexickou kuchyni - skončil po roce a půl během pandemie.

Vývěsní štít s „Prezidentem“ poškodil vítr

„Celý objekt se jmenuje Dům U Bílé růže, jeho součástí je restaurace a cukrárna (okénko se zmrzlinou, pozn. red.). Mně se pro restauraci název U Prezidenta líbil,“ zmínil majitel domu Pavel Sýkora, který patří mezi Zemanovy sympatizanty a opatruje i hospodskou kroniku s mnoha vzkazy a zápisy.

„Asi před dvěma roky vývěsní štít s novým názvem poškodil vítr. Byla tu ještě jedna cedule, ale protože se tehdejší nájemce chtěl zaměřit na mexickou kuchyni, název se mu nehodil a ceduli sundal,“ vysvětluje majitel.

Noví nájemci se o prezidentovi příliš vybavovat nechtějí. „Nechceme se nijak vyhraňovat, ale hospodě tak říkat určitě nebudeme,“ reagoval Tóth. Nový podnik už prezentují pod názvem restaurace a zahrádka U Bílé Růže.

Tóthovy neodradila ani ne úplně valná pověst této provozovny. „Ta hospoda ale kouzlo má. Dost lidí nám však říkalo, že to až tak vyhlášené místo není a vystřídalo se tu několik nájemců,“ uznává Karol Tóth.

„My jsme jiní. A pověst hospody dělá ten, kdo v ní zrovna dělá,“ tvrdí. „Pevně věříme, že se nám to místo podaří oživit,“ dodává jeho sestra Žaneta, která bude pracovat v kuchyni.

Jedna hospoda vyhořela, druhá je na prodej

Před časem byl dům s dosluhující zrezivělou střechou nabízen k prodeji za zhruba osm milionů. Majitel si jej nakonec nechal. „Já nahoře bydlím, objekt postupně už dvacet let rekonstruuji a neplánuji se stěhovat. Hlavně je tady někde poklad a dům bych ani nemohl prodat kvůli duchům, kteří tady jsou,“ připomíná Pavel Sýkora svoje oblíbené historky z dlouhé historie domu Na Městečku.

Nové Veselí je v podivné situaci. Bez ohledu na covid se počet tamních restaurací rapidně snížil. „Firem je tady dost a hospod málo,“ míní Žaneta Tóthová, že jim situace při rozjezdu nyní nahrává do karet. S nabídkou rozvozu jídla by chtěli oslovit právě i místní firmy.

Konkurencí je aktuálně pouze cyklobar U zlomené lípy, kde se však nevaří, a bufet ve sportovní hale, který je otevřený v závislosti na sportovních akcích. Hostinec Černý Rak loni v prosinci vyhořel a dosud je v rekonstrukci, moderní penzion a restaurace Na Louce na okraji městyse ve směru na Žďár je zavřený a na prodej.

„Otvírat se zatím nebude. Mám dva vážné zájemce, ale nemovitost stále ještě není prodaná,“ řekl ve čtvrtek MF DNES zástupce majitele, který si nepřál uvést své jméno. Podle katastru nemovitostí je majitelem firma Swiss Restaurant.

Na vesnici patří guláš, smažák a dobré pivo

Naopak proti podnikání v oboru hraje fakt, že od loňského října je v provozu obchvat Nového Veselí, který tisíce vozidel denně odvedl z intravilánu.

„Jsme si vědomi toho, že většina aut už jezdí mimo. Ale rádi bychom se domluvili na umístění nějakých poutačů. I bez nich však u nás každý den někdo zastaví a ptá se, zda vaříme,“ zmínil Karol Tóth zážitky z období příprav.

O zaměření kuchyně má jasno. „Nevím, jestli bylo mexiko to pravé na vesnici. Tady to na lidi křičí, že to chce mít na lístku šípkovou a špenát. Zapomíná se na regionální českou gastronomii. Když jsem byl mladý, všude na cestách, kde jsem vystoupil, jsem našel krčmu, kde cinkají příbory, s gulášem, smažákem a dobrým pivem. To už teď moc není. Všechno se tváří luxusně, člověk neví, zda si má vzít kravatu, když jde na pivo,“ nastiňuje hospodský, jakým směrem se chce vydat.

Autor: