Rukama mu za dobu jeho působení v Dukle prošla celá řada hráčů, z nichž se později staly hokejové legendy. „Byl to obrovský psycholog. Znal všechny kluky jako své děti,“ zavzpomínal na Pitnera například bývalý vynikající útočník a trenér František Výborný.
Pitner ale do Jihlavy původně vůbec nechtěl. Absolvent vojenského technického učiliště trénoval v Moravii Olomouc, když mu v roce 1958 nadřízení oznámili, že se musí přesunout do Jihlavy.
Plán, že 15. prosince půjdeme na běžky, nám nachystal už v létě. Namítali jsme, že nemusí být sníh, načež nám odpověděl: A proč by jako neměl být sníh? A představte si, že 14. prosince opravdu nasněžilo a my u lesa na Čeřínku ve stínu pěkně běhali.
Augustin Žákbývalý útočník Dukly Jihlava, svěřenec Jaroslava Pitnera
„Řekli mi, že mám nahradit Jiřího Antona, který odcházel do tehdejší NDR. Jenže mně se nikam nechtělo, měl jsem v Olomouci přátele, zázemí...,“ uvedl kdysi při vzpomínání na svoje začátky v Dukle Pitner.
Nicméně moc dobře věděl, že když armáda zavelela, muselo se poslechnout. „Celkem třikrát jsem jel do Prahy na ministerstvo, abych ten odchod do Jihlavy zvrátil. Dvakrát to dokonce vypadalo slibně, ovšem potřetí už jsem se vracel s rozkazem,“ zmínil.
Svěřenci na něj mají jen ty nejlepší vzpomínky
Původně nechtěná štace mu ale postupem času učarovala, stejně jako trenérská profese, ve které se neustále zdokonaloval. Kromě běžné práce s hráči v přípravě na ledě trávil desítky hodin pozorováním mladých nadějí v menších klubech v okolí. Takhle dostal do Dukly například i bratry Holíky z Havlíčkova Brodu.
„Je to tak, to on nás vtáhl do velikého hokeje. Přišel za naším tátou a řekl mu, abychom šli na vojnu do Jihlavy. Jinak bychom zamířili spíš na Spartu,“ prozradil kdysi starší z bratrské dvojice Holíků Jaroslav, který zemřel v dubnu 2015. Šest let po svém trenérovi.
Vesměs všichni hokejisté, kteří pod Jaroslavem Pitnerem během své kariéry hráli, ať už v Jihlavě nebo v reprezentaci, o něm mluvili jako o vyrovnaném a rozvážném kouči, který měl ke všem svým svěřencům lidský přístup.
„Mám na trenéra Pitnera jen ty nejlepší vzpomínky, vždycky jsem ho uznával, stejně jako všichni ostatní,“ nechal se před několika lety slyšet při vzpomínání na chvíle strávené v národním týmu legendární obránce František Pospíšil.
Všechno měl zjištěné a zaznamenané
Mimochodem reprezentaci dovedl Jaroslav Pitner v roce 1972 ke zlatu na světovém šampionátu v Praze. Rok předtím slavil s československým týmem stříbro a jeho sbírka obsahovala po skončení kariéry u národního výběru ještě tři bronzové světové úspěchy.
Jak už bylo řečeno, Pitner byl známý svým klidem, ovšem uměl být také přísný. Nikdy nikomu nic neslevil a nikdo ho také nikdy nezaskočil.
Zemřel Jaroslav Pitner, trenér hokejových mistrů světa z roku 1972 |
„Jednou si mě k sobě zavolal a řekl mi: Mladej, špatně bruslíš, jsi línej a celkově ti to moc nejde. Navíc máš špatnou životosprávu. Já se ale nechtěl jen tak dát, tudíž jsem mu odpověděl, že nikam do hospody nechodím. Nato on otevřel šuplík u stolu, vyndal z něj růžový lístek a pravil: Dvacátého listopadu jsi byl v Pasáži,“ vybavil si se smíchem bývalý skvělý útočník Dukly Augustin Žák.
„Všechno měl zjištěné a zaznamenané. Argumenty mi došly, takže mi nezbývalo nic jiného než mu slíbit, že se polepším,“ dodal.
Běžky naplánoval už v létě. „Proč by nesněžilo?“
A naprosto zbytečná a marná podle něj byla i jakákoliv byť jen zdánlivá polemika či vyslovená nedůvěra v Pitnerovu přípravu.
„Plány na zimu chystal už v létě a jednou nám takhle oznámil, že 15. prosince půjdeme na běžky. Zkusili jsme namítat, že taky nemusí být sníh, načež nám odpověděl: A proč by jako neměl být sníh? A představte si, že tehdy 14. prosince opravdu nasněžilo a my u lesa na Čeřínku ve stínu pěkně běhali,“ vyprávěl Žák ve své autobiografické fotoknize nazvané příznačně Gusta.
Trenérské řemeslo v jihlavské Dukle opustil Jaroslav Pitner v roce 1982. Poté šel ještě na tři roky do německého Lanshutu a další tři sezony vedl Plzeň. Tím však jeho trenérské působení definitivně končilo. Na hokej v Jihlavě a svoji Duklu se nicméně chodil koukat dál aspoň jako divák. V roce 2008 byl uveden do Síně slávy českého hokeje a 20. března 2009 ve věku 83 let zemřel.
