Dřív papírové modely lepilo každé dítě. Dnes k tomu manželé mládež vracejí

„Dřív lepil v podstatě každý už od dětství, protože jiných zábav na doma tehdy zdaleka nebylo tolik jako nyní,“ míní devětatřicetiletý Michal Jůda z Polničky na Žďársku, dlouholetý papírový modelář a také rozhodčí na modelářských soutěžích.

Naráží tak na možnosti dnešních dětí, které mají zpravidla po ruce dostupnou a pohodlnou zábavu v podobě mobilních telefonů či televize. A k tomu často i širokou plejádu kroužků a dalších aktivit. Sestavení papírového modelu však vyžaduje určité odhodlání a ochotu věnovat se nějakou dobu této titěrné činnosti.

12 fotografií

Ukázat dětem kouzlo právě takovýchto aktivit se snaží Jana Jůdová, o dva roky mladší manželka Michala Jůdy, která na Základní škole Polnička vede druhým rokem kroužek papírového modelářství.

„Mým cílem bylo ukázat dětem i jinou možnost využití volného času, než jsou právě mobily, tablety, sociální sítě. Na můj vkus tam totiž dnes tráví příliš dlouhou dobu,“ říká Jůdová, sama maminka dvou dětí ve věku osm a jedenáct let. I ony podle ní samozřejmě technologie vyhledávají. Cestu si však díky vedení rodičů našly, vedle dalších koníčků, také k ruční práci s papírovými modely.

„Líbí se mi hlavně ta fáze, kdy model teprve postupně slepuji. Rád jsem ale samozřejmě i po jeho dokončení – hlavně, když se mi povede. Nejvíc mě baví architektura,“ popsal jedenáctiletý Matyáš Jůda, jenž tak jde ve stopách svého otce, autora velkých a často velmi složitých modelů zámků, hradů a mnoha dalších staveb.

Rozvoj jemné motoriky

Podle lektorky kroužku má papírové modelářství pro děti řadu přínosů. „Jednak je to rozvoj jemné motoriky, dále podpora trpělivosti, představivosti, přesnosti – a na neposledním místě i komunikace, protože děti na kroužku samozřejmě spolupracují, radí si, vyměňují si zkušenosti,“ vylíčila Jůdová s tím, že aktuálně vede na polničské základce lekce pro sedmnáct školáků. Ti jsou rozdělení do dvou skupin, aby se jim učitelka mohla plně věnovat.

Kroužek přitom vznikl dost spontánně. „Bylo to díky mé praxi, kterou jsem loni potřebovala do školy – pro studium oboru předškolní a mimoškolní pedagogika,“ vzpomíná žena. Přemýšlela, jakou aktivitu pro svůj volnočasový projekt zvolí. A jelikož její rodina modelaří, byla to nakonec jasná volba.

„Paradoxně jsem tehdy zrovna já byla z celé rodiny tímto koníčkem zasažena nejméně. Nejvíc zapálený je můj muž, který se věnuje papírovému modelářství od útlého věku – jen s přestávkou v teenagerovských letech. A syn i dcera, jelikož jsou k tomu vedeni, modelaří také už od malička,“ pověděla Jůdová.

Sama měla za sebou jen nesmělé modelářské pokusy z období dospívání, ale loňský školní projekt ji k této činnosti přivedl zpět. Aby totiž její svěřenci věděli, co musí z jejich snahy na hodině vzejít, cílový model jim vždy dopředu na ukázku „předlepí“. U toho prý hezky vypne a vyčistí si hlavu, navíc ji těší, že jde o společné hobby celé rodiny.

„Když se pustím do lepení, někdy to motivuje i mé děti. Sednou si ke mně a začnou si také dělat na svých modelech. Je to pak takový náš společný rodinný čas,“ usmívá se Jůdová a doplňuje, že její muž má coby náročnější profík své tvůrčí království permanentně rozložené v pracovně.

Pomůže výstava?

Otevřít kroužek papírového modelářství se lektorka snažila i v sousedním Žďáře nad Sázavou, a to pod křídly střediska volného času (SVČ) Active. Zájem však loni ani letos nebyl takový, aby se mohly hodiny uskutečnit. „Bohužel se nikdo nepřihlásil, děti o tuto aktivitu neprojevily zájem. Naposledy tu prý kroužek takového zaměření fungoval snad před třiceti lety,“ konstatovala Romana Šimurdová, zástupkyně ředitele SVČ Active.

Manželé Jůdovi však věří, že se zájem dětí o tento zajímavý koníček povede časem vzkřísit. Pomoci tomu měla i výstava, která celé září probíhala ve žďárském Čechově domě. Jeho podkroví obsadily modely všeho druhu, s převahou výtvorů od modelářů z Vysočiny, včetně Michala Jůdy.

„Nebyla to klasická výstava pro modeláře profesionály, spíše pro laiky. Na ukázku jsme tu měly různé typy modelů – od jednoduchých až po velmi složité a s různým zaměřením, tedy například auta, tanky, vlaky i architekturu,“ vyjmenovala Jůdová.

Návštěvníci získali rovněž informace o papírovém modelářství obecně, včetně historie, základních postupů nebo o nadšencích z regionu. „V dílničkách si zájemci mohli pod vedením zkušených modelářů vše vyzkoušet a slepit si vlastní model,“ podotkla lektorka.

Dalším cílem žďárské akce, jež se konala pod hlavičkou neziskovky Modelářský svět a navštívilo ji přes dvě stě lidí, bylo propojení místní komunity papírových tvůrců. „Řada lidí, s nimiž jsme se na výstavě bavili, se tomuto koníčku věnuje. Ale když slyší o možnosti své věci někde vystavit, tak kroutí hlavou, že na tohle nejsou,“ popisuje takzvané „obývákové modeláře“ Jůda.

Kdyby přitom expozici oživily výtvory od nových autorů, byl by to podle něj velký přínos i pro návštěvníky. „Modeláři mohou mít doma klidně skvělé kousky, ale nikdo si je neprohlédne, protože jsou s nimi jejich tvůrci zavření doma,“ povzdechl Jůda.

Účast na soutěžích a výstavách má podle manželů plno výhod. Lidé se stejným hobby se vzájemně poznají a mají si o čem povídat. A pak samozřejmě mohou v klání i uspět a vyhrávat.

Pro děti jsou soutěže motivující

Právě umístění v soutěži je velkou motivací i u dětí z polničského kroužku. Jana Jůdová totiž modely svých svěřenců svědomitě vozí na výstavy. „Když se dítěti povede získat nějaké hezké umístění, dostane diplom, medaili, nějakou cenu, tak je to hodně motivující jak pro něj, tak pro ostatní děti,“ míní učitelka.

Jedním dechem také přiznává, že kdysi ji objíždění těchto akcí, kam doprovázela manžela, tolik nebavilo. Zatímco její muž soutěžil, ona si během hodinky prohlédla výstavu a poté raději vyrazila na procházku do přírody či za památkami. To se však se založením kroužku změnilo.

Českoslovenští parníkáři slavili na rybníku Řeka 20. narozeniny

Kromě péče o modely svých žáčků vede na akcích Modelářského světa i tvůrčí dílny a pronikla již také do modelářské komunity. „Mám tam tak manžela, často i své děti a teď už také přátele a známé, s nimiž si můžeme o modelářství a o vystavených modelech popovídat. Takže ve výsledku je to fajn strávený čas,“ říká lektorka.

Michal Jůda na výstavách, jež v Česku kromě zmíněného Modelářského světa pořádá ještě Centrum papírových modelů, dělá i rozhodčího. Laik si asi ale jen těžko představí, jak lze porovnávat třeba model hradů Křivoklátu a Karlštejna? Zkušený modelář však vysvětluje, že stěžejní je kategorie obtížnosti, do níž jsou daná díla zařazena. V ní se potom hodnotí široká škála kritérií.

„Sleduje se, jak je model složitý, jak je vystřižený nebo jak se autorovi povedl ohyb,“ vypočítává Jůda. Důležité je rovněž slepení díla – tedy jestli je model čistý, nebo třeba naopak zapatlaný od lepidla. Důraz se klade také na geometrii a členitost výtvoru. „Hodnocení prostřednictvím přidělování bodů se však praktikuje pouze v takzvané mistrovské kategorii, vždy předem určené, z níž pak vzejde mistr republiky,“ upřesňuje Jůdová.

S RC buginami si modelář splnil sen. Teď pro ně staví špičkové centrum

U dalších kategorií modelů si rozhodčí vystačí se systémem „líbí – nelíbí“. I v něm však postupuje podle vyjmenovaných kritérií. I tentýž model se dá navíc složit v různých variantách složitosti.

„Například okénka zámku můžete nechat jen namalovaná, nebo je vystřihnout, což je samozřejmě obtížnější. Pokud se vám to povede, může vás to posunout v hodnocení výš,“ vysvětluje rozhodčí. Když ale tento „krok nahoru“ autor pokazí, může být na tom ve výsledku hůře než modelář, který se držel raději při zemi a do stříhání se nepouštěl.

Výhoda? Nenáročnost na vybavení

Výhodou papírového modelářství je i relativně malá náročnost na vybavení. Není totiž, vyjma samotných modelů, nutné pořizovat nic speciálního. „Dítěti stačí nůžky, co má v penále. Dále pravítko, lepidlo a rýhovátko – je to vlastně takové šídlo, ale dá se nahradit třeba vypsanou propiskou,“ podotkla Jůdová. Starší a zkušenější žáci mohou místo nůžek použít skalpel, k němu je už ale třeba ocelové pravítko.

Modelář propadl dokonalé recyklaci, z elektroodpadu staví auta i motorky

Profíci mají samozřejmě i pokročilejší vychytávky, jako jsou například lampy s lupou a kružítka. „Každý si musí najít to, co mu vyhovuje. Já mám taky své oblíbené pomůcky, a pokud si je doma někdo půjčí, to pak nadávám,“ přiznává s úsměvem Jůda.

A samotné modely? I nadále vycházejí v měsíčníku ABC, objednat je samozřejmě lze i přes různé internetové obchody. „Na trhu je toho dnes opravdu spousta – od jednoduchých vystřihovánek pro nejmenší děti až po hodně složité věci. Asi nejširší nabídku má prodejce Betexa, kde si můžete naklikat mimo jiné obtížnost, zaměření či formát a pak už si jenom vybrat,“ doporučila lektorka.