Jan Syrový se narodil 24. ledna 1888 v Klimentově ulici na Stařečce v rodině klempíře. K jeho osobě se váže legenda o třebíčské Ruské ulici, které se věnoval před časem historik Martin Herzán.
Právě ve vile v Ruské ulici totiž později žili Syrového rodiče. Při přejmenování ulic po roce 1989 této ulici k překvapení mnohých název zůstal.
„Název ulice má spíše protikomunistický název, neboť má vazbu na československé legionáře bojující v Rusku za ideály Masarykova samostatného státu,“ uvedl Herzán. Syrový se v Rusku stal velitelem československých legionářů a protibolševických vojenských sil na Sibiři.
Název tehdy nově vznikající ulice Ruská měl za první republiky velebit Rusko jakožto tehdejšího „spojence“ Čechů v první světové válce při národním boji za samostatné Československo.
Tehdy byl však přijat pouze jako dočasný: ulice měla mít oficiální název Generála Jana Syrového. K přejmenování došlo začátkem roku 1938 na generálovy narozeniny.
Pak se však ze Syrového stal v očích českého národa zrádce a ulice získala zpět název Ruská.
Ze života odešel s pocitem hluboké a nezaviněné křivdy
„Za vinu mu byl kladen podíl na rozhodnutí o prodeji dělostřeleckého materiálu československé armády na počátku roku 1939 a to, že nevydal 15. března 1939 rozkaz ke zničení vojenského materiálu. Rozsudek Národního soudu v Praze z roku 1947 zněl na 20 let odnětí svobody a zároveň mu byla odňata hodnost,“ napsal vojenský historik Karel Straka.
Z výkonu trestu byl Syrový propuštěn v roce 1960. Do důchodu odešel v roce 1964. Zemřel 17. října 1970 v Praze. „Ze života odešel s pocitem hluboké a nezaviněné křivdy, bez naděje na rehabilitaci,“ konstatoval Straka.
Syrový je dodnes vnímán jako kontroverzní osobnost. V Třebíči, kam po amnestii v roce 1960 zajížděl navštívit sestru Boženu, „svoji“ ulici dodnes nemá.
Jistý paradox doprovázel už počátek jeho slávy, kterou si získal díky velitelským schopnostem a odvaze: ze sibiřské anabáze se vrátil domů nejen jako velitel Československého armádního sboru v Rusku, ale také jako hrdina.
Lidé si ho pro zranění jeho oka ztotožňovali s vojevůdcem Janem Žižkou. Syrový však své zranění utrpěl už v předvečer slavné bitvy u Zborova při dělostřelecké přípravě.