Historická divadelní opona už visí nad jevištěm, diváci ji spatří v září

  9:20
Po mnoha desítkách let se havlíčkobrodská historická divadelní opona, která byla před pěti lety nalezena v depozitáři muzea, vrátila tam, kam patří. Po restaurování už je zasazena do rámu a zavěšena nad jevištěm. Od září ji budou moci vídat návštěvníci městského kina a divadla před každým představením.

Tomáš Hermann, ředitel městského divadla v Havlíčkově Brodě, kráčí kolem zrestaurované historické opony. Ta už je zasazená do hliníkového rámu a zavěšená nad jevištěm. | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Minulý týden byla instalace cenné opony dokončena. Technici společně s restaurátory ji o něco nastavili a zasadili do hliníkového rámu přes celou šíři jeviště havlíčkobrodského divadla. S rámem ji pak připevnili k lištám, v nichž se opona pomocí motorků pohybuje nahoru a dolů.

„Motorové pohony jsou zpřevodované, nové je i veškeré lanování, konstrukce a ovládání. To je na elektřinu, oponu je možné spouštět jak z jeviště, tak z kabiny techniků, odkud se i promítá a ovládají světla,“ popisuje ředitel městského divadla a kina Tomáš Hermann.

Restaurování historicky cenné opony a její zavěšení přišlo v součtu téměř na jeden milion korun.

Pro jeho zařízení tím skončilo složité období rozmýšlení, jak s historicky cennou olejovou malbou na obřím více než sedmimetrovém plátně naložit. Dílo malíře Gustava Kubeše z roku 1886 ale běžní diváci uvidí až v září.

„Dohodli jsme se tak s muzeem, které je vlastníkem opony. Přes léto se v sále stejně moc akcí nekoná, slavnostní odhalení opony necháme až na zahájení nové sezony,“ vysvětluje Hermann.

Spodní část musel restaurátor malovat znovu

Ačkoliv kino po nucené koronavirové pauze obnovilo promítání už včera, oponu nechává zvednutou. Promítat se bude totiž jen dva týdny. Pak nastane letní pauza. Vedení zařízení se soustředí na letní kino za budovou i na dokončení úprav v interiérech.

V depozitáři havlíčkobrodského muzea se opona bez povšimnutí ukrývala od padesátých let minulého století do roku 2016. Byla srolovaná a značně utrpěla. Až po rozbalení pracovníci muzea zjistili, že zcela uhnila její spodní zhruba třiceticentimetrová část.

Město společně s Krajem Vysočina zajistilo její restaurování. To však nebylo jednoduché, na specializovanou dílnu v Litomyšli čekala spousta práce. Obnoveny byly barvy, zaceleny díry, uhnilá část byla nastavena a ručně domalována. A kvůli natažení na potřebnou šíři jeviště byly po stranách přidány zhruba půlmetrové pruhy. Restaurování vyšlo na 320 tisíc korun.

Po uvedení opony do patřičného stavu následovalo vybudování speciální konstrukce přímo na jevišti divadla, která by zajistila spouštění a vytahování opony. Přidáno bylo i stejné zařízení na manipulaci s promítacím plátnem.

Opětovné srolování by jí neprospělo

„K tomu bylo nutné udělat i úpravy jevištních lávek, aby na konstrukci bylo místo. Lávka nad jevištěm se dokonce musela o něco zúžit. Bylo to množství úprav, které v součtu vyšly na víc než restaurování opony,“ svěřil se ředitel divadla.

Zavěšení přišlo celkem na 550 tisíc korun. Všechno to ale byly peníze, které byli představitelé města do vystavení unikátního díla ochotni investovat. Pro byla loni v září i opozice. „Než aby opona znovu ležela v depozitáři krajského muzea, je lepší, aby visela na lidem přístupném místě,“ souhlasila například opoziční zastupitelka Eva Vyoralová.

I podle odborníků bylo zavěšení opony tou nejvhodnější možností, jak ji zachovat. Opětovné srolování by ji neprospělo. „Že to nakonec dopadlo v divadle jako skutečná opona, je ta nejlepší možnost,“ konstatoval Tomáš Hermann.

Původně divadlo zvažovalo i její zavěšení na zeď. Přemýšlelo se o schodišti ve foyer. K tomu by ale bylo třeba zatemnit okna, aby plátno nebylo na přímém slunečním světle.

Největší známý obraz Německého Brodu

Historická opona zobrazuje pohled na Německý Brod v končícím 18. století z dnešní Jihlavské ulice. Její velikost je sedm a půl krát čtyři metry. „Svými rozměry je to dosud největší obraz města, který známe,“ pravil před pěti roky Jiří Jedlička, tehdejší ředitel brodského Muzea Vysočiny.

Autorem malby je akademický malíř Gustav Kubeš z Prahy. Vytvořil ji podle fotografie z roku 1885. V horní části jsou vyobrazeni andělíčci, kteří drží znak města. V oknech po stranách hlavního výjevu jsou kostel svatého Vojtěcha a kostel Nejsvětější Trojice, které se do celkového pohledu na město těsně nevešly.

Opona původně visela v někdejší divadelní budově, takzvané Solnici. Tam ochotnický soubor sídlil od roku 1852. V padesátých letech minulého století byla budova, jež by dnes stála na horní straně Smetanova náměstí, stržena. Později na jejím místě vzniklo parkoviště.

Dochovaná památka je však až třetí známou brodskou divadelní oponou. O jedné existuje zmínka už z roku 1844. Tehdy Karel Havlíček Borovský dosáhl přestěhování ochotnického divadla do školy na dnešním Rubešově náměstí, kde pak ochotníci hráli šest let. Oponu pro zdejší jeviště, která nesla nápis „Český jazyk k českému srdci“, maloval malíř Jan Březina.

První opona po přestěhování souboru do Solnice byla v roce 1852 namalována malířem Daleckým z Poličky. Zachycovala pohled na Německý Brod od Humpolecké ulice. Obě tyto opony se však nejspíš nedochovaly.