Byly i případy, kdy takové nehody končily smrtí. Někteří odborníci proto volají po zpřísnění pravidel pro užívání elektrokoloběžek.

Úrazy z nich, ke kterým vyjíždějí záchranáři, bývají někdy i fatální. „Jsou to převážně úrazy hlavy a končetin, vesměs velmi vážné. V souvislosti s elektrokoloběžkou evidujeme jedno úmrtí z března letošního roku ve Žďáře nad Sázavou. Tato osoba musela být letecky transportována do brněnské nemocnice, kde bohužel svým zraněním podlehla,“ uvedl Petr Janáček, mluvčí Zdravotnické záchranné služby Kraje Vysočina.

Řidičům v autech se nelíbí mnohdy i bezohledná jízda některých lidí na koloběžkách a také to, že nejsou na silnicích dostatečně vidět. 

„Někdy jezdí tak bezohledně, že jezdí mezi auty na křižovatkách, nekoukají na to, jestli je to chodník, nebo silnice. Jezdí hodně nebezpečně,“ upozornil v anketě MF DNES jeden z řidičů. „Bylo by opravdu fajn, kdyby byli na silnicích vidět a na přechodech kdyby z té koloběžky slezli,“ apelovala žena na parkovišti.

Nepovolené úpravy

Na rozdíl od klasických koloběžek mohou ty na elektrický pohon vyvinout rychlost až 25 kilometrů v hodině a mají i poměrně výrazné zrychlení. K jejich užívání není třeba řidičský průkaz a mohou je využívat i děti. Jsou ale i případy, kdy lidé nepovoleně upravují elektrokoloběžky na vyšší rychlost, třeba i 50 kilometrů v hodině.

„Smutnou praxí je, že některé typy elektrokoloběžek, které jsou výrazně na hraně toho, zda se již jedná o elektrickou motorku, si pořizují lidé, kteří mají zákazy řízení. Pak zpravidla zjišťují, jak je nepovoleně upravit tak, aby to jelo alespoň 50 kilometrů v hodině. Další skupinou, která je velmi riziková a která se do provozu vydává, jsou senioři, kteří velmi často elektrokoloběžky kupují ve chvíli, kdy jim lékařem nebo psychologem není doporučeno, aby se za volantem účastnili silničního provozu,“ připomíná krajská koordinátorka BESIP Veronika Vošická Buráňová.

Velmi často využívají elektrokoloběžky i děti. „Dokonce celá řada výrobců doporučuje mutace e-koloběžek už pro děti od 6 let. Já se s tím neztotožňuji z toho důvodu, že na dopravních hřištích zjišťujeme, že i děti kolem 10 let mají poměrně velký problém s koordinací pohybu a orientací v dopravním prostoru. Na rozdíl od jízdního kola má koloběžka mnohem větší nároky na stabilitu a ovládání. Kola u e-koloběžek jsou poměrně malá a jejich řidiče může rozhodit i drobný výmol nebo nějaká překážka. Jsou na tom velmi zranitelní. Často uživatele potkáváme bez ochrany hlavy a dodatečného reflexního vybavení. Ve chvíli, kdy dojde na rovnání sil osobního vozidla a takového cyklisty, tak cyklista vyvázne vždy hůře,“ říká Vošická Buráňová s tím, že bychom děti měli vést především ke zdravému pohybu. „Tedy aby děti využívaly vlastní sílu, a ne je od šesti let zvykat na to, že práce za ně bude odvedena,“ dodává.

Podle ní je největším současným problémem elektromobility její velmi rychlý nástup, rozvoj a různorodost prostředků. „A také to, že je poněkud napřed před současnou legislativou a represivními nástroji,“ míní krajská koordinátorka BESIP.

„Dosavadní konkrétní případy ukazují, že spoléhat na slušnost uživatelů, či snad odpovědné chování prodejců rozhodně nemůžeme,“ dodává.

Osobně by byla pro zpřísnění podmínek pro vlastníky elektrokoloběžek. „Zpřísnění je rozhodně namístě. Vybízí k němu nejenom Evropská unie, ale je to zřejmé i u okolních evropských států, kde mají snížení rychlosti na 20 kilometrů v hodině, povinné pojištění elektrokoloběžek i minimální věkovou hranici například 12 let,“ připomíná Vošická Buráňová.

Problém je podle ní také v tom, že jezdec na elektrokoloběžce u nás nemá zatím povinnost mít stroj pojištěný. Případné náklady, pokud dojde k nehodě, jsou hrazeny z jeho vlastní kapsy. 

„Také není jednoduché na první pohled jasně vymezit, zda je elektrokoloběžka schválená pro provoz na pozemních komunikacích a za jakých podmínek. Tedy zda k ní je, či není třeba vlastnit řidičské oprávnění,“ dodává.

Potíž přitom není ani tak s klasickými městskými koloběžkami. „Vadí mi zejména stroje, které nemají s koloběžkou nic společného. Konkrétně myslím těžké motorky, které jsou za koloběžku vydávány jen proto, že na první pohled nabízejí jen 1 000 W a asistovaný pohon do 25 km/h. Jejich váha je však kolem šedesáti až sedmdesáti kilogramů. Přitom víme, že rodiče na takových strojích vozí děti do školy, a to dokonce bez helmy,“ zlobí se.

Předpisy jsou dostatečné

Podle ministerstva dopravy jsou nástroje k řešení v předpisech již nyní a jsou dostatečné. „Zpřísňování samo o sobě nic neřeší. Je to jen o dodržování pravidel a jeho kontrole. Pokud převládne na chodnících a silnicích ohleduplnost a respekt k nastaveným pravidlům, která mají své opodstatnění, je po problému,“ říká František Jemelka, mluvčí ministerstva.

Podle něj výrobce a prodejce musí jasně deklarovat, jaký stroj s jakými parametry prodává. a uvádí i, kde a za jakých podmínek jej lze používat. „Koloběžky, i ty legální elektro s rychlostí do 25 km/h, jsou v rámci kategorií dopravních prostředků ve stejné skupině jako kola, takže tam platí stejná pravidla jako pro kola. A pokud je koloběžka schválena jako motocykl – takové ty, zjednodušeně řečeno, rychlé koloběžky – pak už mají povinnost plnit požadavky schválení a další věci, které se týkají mopedů, tedy i povinné ručení,“ dodává.