Před rokem se do Zhoře u Jihlavy sjížděli zástupci médií za čerstvým spoluvítězem Velké pardubické Godfreyem a celý tým stáje DS Pegas českého miliardáře Jiřího Trávníčka věřil, že letos svoji pozici obhájí. Jenže zhruba před třemi měsíci se úspěšný devítiletý valach zranil, a kdo jiný by se měl pokusit navázat na jeho úspěch než mladší bratr.
„Maminkou obou je Partoutatou, která rodí doopravdy skvělé vytrvalce. Je radost s touhle rodinkou pracovat,“ pochvaluje si trenér zhořské stáje Dalibor Török.
Velkou pardubickou po třiceti letech vyhrál zahraniční kůň, irský Stumptown |
Ve chvíli, kdy bylo stoprocentně zřejmé, že loňský vítěz k obhajobě nenastoupí, obrátila se ve stáji DS Pegas hlavní pozornost v přípravě směrem k High In The Sky. Ten dokonce po bratrovi „podědil“ i žokeje Jana Faltejska.
„Musím říct, že jsem hned daleko klidnější, když na našich koních sedí právě Honza. Je jedním slovem skvělý,“ nešetří Török komplimenty na adresu zkušeného jezdce.
Nicméně pár hodin před startem bylo i tak zjevné, že High In The Sky tuší, že tato neděle nebude jen tak ledajaká. „Každý kůň, který aspoň jednou závodil, moc dobře ví, co se blíží. Hodně si taky pamatují a bohužel, právě High In The Sky si dobře pamatoval svůj loňský pád na Taxisu,“ vysvětluje trenér.
Drobná chybička se vloudila
V přípravě proto udělal maximum, aby se nic podobného letos nepakovalo, nicméně v samotném závodu pak k jedné drobné chybičce právě na obávané překážce přece jen došlo. „Ale Honza Faltejsek si s tím poradil a pak už šlo vlastně všechno podle plánu,“ dodává Török.
On sám sledoval vrchol nedělního programu v Pardubicích tradičně mimo hučící tribuny. „Dívám se u vážnice na televizi, kde je jen malý hlouček známých. Nejsem ten, co by nervózně poskakoval a se všemi se co chvíli objímal, já všechno držím v sobě. Ale když potom kůň proběhne cílem a je zdravý, tak ze mě všechno spadne a zhluboka si oddechnu,“ přiznává.
Loni se po hlavním závodě nejprve dozvěděl, že Godfrey skončil těsně druhý. „Tak jsem odešel, a po půl hodině jsem přebíral pohár pro vítěze. Letos byl High In The Sky v cílové rovince chvíli první, a nakonec z toho bylo druhé místo. Řeknu vám, že až jednou vyhraju Velkou pardubickou se vším všudy, nebude žádná pochybnost ani zvrat, budu i já skákat dva metry vysoko,“ směje se Török.
Letos se nakonec musel zhořský zástupce spokojit s druhým místem. „Po regulérním dostihu, v regulérním souboji nás porazil lepší soupeř. Nezbývalo nic jiného než mu pogratulovat,“ uznává prvenství irského šampiona Stumptowna.
Zpočátku sice převažovalo spíš zklamání, že se High In The Sky přece jen nedostal do cíle jako první, nicméně podle bookmakerů a jejich předstartovního kurzu 15:1 měl skončit hluboko v poli poražených, tudíž konečné druhé místo je nakonec skvělé. „Já sám jsem si říkal, že pokud skončí do pátého místa, bude to super,“ přiznává trenér.
Dostat zas osmičku, chladím šampaňské. Zraněného vítěze nahradí ve Velké bratr |
Pozorný divák dostihu si určitě všiml, že právě High In The Sky ze stáje DS Pegas běží se stínidly na hlavě, která většina účastníků nepoužila.
„Důvod je jasný, všichni potomci Partoutatou jsou malinko složitější povahy. Celou dobu jsou v pohodě, ale najednou uvidí, že je nějaká drobnost jinak, než celý týden byla, a dokáže je to úplně rozhodit. Tím jsou specifičtí. Žádná lehká práce to tudíž není ani pro žokeje, ani pro tým či trenéra. O to větší radost ale potom všichni máme z úspěchu,“ hlásí Török.
Sestra obsadila rovněž druhé místo
Mimochodem parádní druhé místo hned v prvním závodě nedělního programu v Pardubicích vybojovala také sedmiletá hnědka Ironika, což je nejen další zástupkyně DS Pegas, ale zároveň i mladší sestra loňského spoluvítěze slavné Velké pardubické a letošního „vicemistra“.
„Teď nás sice čeká ve Zhoři ještě hodně práce, například jsme si naplánovali dezinfekci stájí, ale nějakou oslavu pro všechny určitě nachystáme, protože za sebou máme povedenou sezonu. A teď nemyslím jen Velkou pardubickou,“ plánuje trenér.
A jaká dobrota čekala ve stáji na úspěšné koníky? „Už loni se mě novináři ptali, jestli Godfrey dostal nějakou mlsku, a já můžu jenom znovu zopakovat, že u nás koně dostávají dobrůtky každý den,“ prozrazuje Török. „Samozřejmě, že ošetřovatelky nachystaly na uvítanou nějakou tu mrkev, ale myslím, že pro koně to zase až taková svíčková není,“ dodává se smíchem.
Po deseti letech má Zhoř vítěze Velké pardubické, pamlsky ale Godfrey nedostává |
Ostatně po tak náročném dostihu, jakým Velká pardubická bezesporu je, koně často ani nemají hlad. „Uběhnout sedm kilometrů se sedmdesáti kily na zádech, to je extrémní námaha. Navíc High In The Sky byl oproti zbytku pole drobek, takže je vlastně zázrak, že to takhle krásně dopadlo,“ má jasno trenér.
A co je největší odměnou právě pro něj? „Vždycky si pak najedu chvilku, kdy za koněm dojdu sám, a povídáme si z očí do očí. Musím přiznat, že jak loni, tak i letos jsem si i pobrečel. To jsou pro mě nejhezčí chvíle,“ svěřuje se Török.
„Je radost mít takové koně. Sice se bavíme o jejich příbězích nebo o Honzovi Faltejskovi, ale pro mě je důležitá každodenní práce celého týmu i pana majitele. Bez něj by nic z toho nebylo,“ doplňuje.
