Hotový prales. V pokoji chovatele vládnou žáby, burunduk mu leze po těle

  9:36,  aktualizováno  9:36
Není to úplně typický studentský pokoj. Pokud příchozí zavře oči, připadá si jako v pralese. Ze všech stran se ozývají žáby, občas někde něco šplouchne či zašustí. Návštěvník je obklopen terárii a akvárii plnými bujné zeleně. V ní se maskují živočichové všeho druhu. Dominují jim pralesní žáby, které Jakuba Zerzánka ze Žďáru nad Sázavou okouzlily již před lety.

Burunduk Alvin se rád proběhne po pokoji nebo šplhá po svém majiteli. Zvíře vyloženě na mazlení to však není. | foto: Jana Nedělková, MF DNES

„Dnes chovám přes dvacet druhů žab a co do počtu kusů jich mám určitě už přes stovku. Jak se žáby stále množí, těžko se to počítá,“ usmívá se mladý chovatel.

Začínal přitom jako většina milovníků zvířat. V dětství mu rodiče pořídili morče, následovalo druhé a postupně přibývali různí hlodavci, například křečci a pískomilové, dále třeba ježek bělobřichý či želva.

„Na střední škole v Litomyšli, kde jsem studoval obor Chovatel cizokrajných zvířat, jsem se pak seznámil právě s pralesními žábami – pralesničkami. A ty mě nadchly, takže jsem si pořizoval stále další a další druhy,“ vzpomíná devatenáctiletý mladík.

Přehlídku některých jeho svěřenců – nejen žab, ale i ještěrek, brouků či savců – budou moci zájemci vidět na výstavě ve žďárském zámku. Začíná v sobotu a potrvá až do 24. června.

Obří, barevné i jedovaté exempláře

Konkrétně budou moci návštěvníci výstavy vidět například drápatečky. Tyto vodní žáby žijí v akváriu a živí se mraženými nitěnkami nebo komářími larvami. Těšit se však mohou i na listovnice červenooké, výrazně zelené žáby s červenýma očima, jejichž pořízení bylo snem Jakuba Zerzánka – a nakonec i splněným.

Výstava Cesta
do pralesa

  • Od 14. 6. do 24. 6., denně od 10:00 do 17:00
  • Zámek Žďár, chodba opata Vejmluvy, vstup ze III. nádvoří podle značení
  • Slavnostní zahájení: v neděli 15. 6., 15:00, III. nádvoří – bubenické vystoupení dětí ze žďárské Základní školy Komenského 6
  • Výstava představí svět tropických živočichů převážně od chovatele Jakuba Zerzánka. Nabídne pestrou paletu druhů žab.
  • Lidé uvidí mimo jiné obří hrabatku, vodní drápatečky nebo pestré pralesničky mnohobarvé a strašné.
  • K vidění budou i ještěrky, brouci, štíři, velké kobylky, krajta či krabi. Chybět nebude ani zástupce savců – burunduk Alvin.
  • Výstavu doplní program pro děti – tvořivé dílničky, fotokoutek, kvíz. O víkendech a v pátek pak i malování na obličej.
  • Vstupné je dobrovolné.

„Jsou to noční tvorové. Přes den vypadají jako list, přes noc ale ztmavnou a mají právě výrazné, červené oči. Díky svému zajímavému a nezaměnitelnému vzhledu jsou to ostatně nejfotografovanější žáby světa,“ vypráví chovatel.

Stejně jako loni, kdy Zerzánek představil veřejnosti své „mazlíčky“ poprvé, nebude v expozici chybět ani Zuzanka. Ta navzdory svému jménu příliš něžně a roztomile nevypadá. Jedná se obrovskou hrabatku drsnou, robustní žábu, která může vážit klidně až dvě kila.

Řadu terárií ale obsadí subtilnější a mnohdy i hodně pestrobarevní obojživelníci – například pralesnička mnohobarvá a Anthonyova – nebo pralesnička strašná. Ta je považována za jednu z nejjedovatějších žab na světě. Její jed využívali indiáni na výrobu otrávených šípů. „V zajetí však tyto žáby jedovaté nejsou. Toxiny si berou z mravenců, které v přírodě konzumují,“ vysvětluje Zerzánek.

Vášeň má mladý muž i pro ještěrky. Z těch, které chová, zámek obsadí třeba zářivě zelené a mrštné felsumy madagaskarské, gekon panenský nebo chameleon pardálí.

Pokoj plný hmyzu, který hospodyňky nesnášejí

Aby svěřenci Jakuba Zerzánka měli co konzumovat, vynakládá chovatel na nákup krmiva poměrně dost peněz. Objednává mikrocvrčky, kde krabička těchto tvorů vyjde na padesátikorunu.

„Ta vystačí na jedno krmení pro jedno terárko, kde bývá zhruba šest žab. A já mám těch terárií zhruba dvacet,“ vypočítává chovatel. Některou potravu pro své mazlíčky si proto odchovává sám. Jeho pokoj je tak mimo jiné i líhní hmyzu, který většina lidí, a zvláště hospodyněk nesnáší. Ve sklenicích se to totiž jen hemží octomilkami.

Žáby nejsou na mazlení, může jim ublížit, říká mladý chovatel exotických zvířat

„Jejich výživová hodnota však není moc velká, je to spíš doplnění běžné stravy,“ objasňuje Zerzánek s tím, že zpestřením krmiva je i další škůdce, tentokrát však spíše postrach zahrádkářů – mšice.

Přestože většinu pokoje zaujímají terária a akvária, část domova mladého chovatele a přilehlé zahrady patří i klecím pro savce. „Ze savců mám aktuálně křečky, morčata, králíka, burunduka, dvě létavé vakoveverky a zhruba deset plšíků afrických,“ vyjmenoval mladík. A právě i čtyřletého burunduka Alvina si budou moci prohlédnout lidé na blížící se zámecké výstavě.

Burunduk je v zimě nervózní, může i kousnout

Vakoveverky a plšíci jsou noční tvorové, takže se nyní „mezi lidi“ nevypraví. Alvin je naučený, že ochotně vleze svému majiteli na ruku, rád také šplhá po jeho těle a s oblibou se proběhne i po pokoji.

Mezi zvířata pro začátečníky, již si ho pořídí hlavně na mazlení, ale podle Jakuba Zerzánka zrovna burunduk nepatří. „Není to tak, že byste si lehli třeba na gauč, on tam ležel s vámi a nechal se hezky hladit,“ objasňuje chovatel.

Navíc má burunduk i své „výkyvy nálad“. Od jara do podzimu bývá v klidu, ale se zimou a ochlazením se to mění.

„V přírodě by běžně upadl do zimního spánku, takže i v zajetí si začne dělat zásoby a být agresivní. Když sáhnete do klece, klidně vás i kousne, protože si myslí, že mu je chcete vzít. Přes zimu pak třeba tři týdny spí v boudě, ani o něm nevíte. Pokud se vzbudí a má hlad, vezme si něco ze zásob, co si udělal,“ popisuje majitel burunduka.

Vakoveverky milují borůvky a jahody

Další jeho svěřenci – vakoveverky, jsou podle něj zase náročné na dostatek prostoru pro pohyb i na volbu potravy. Dostávají červy nebo sarančata coby zdroj bílkovin. Jinak však konzumují hlavně exotické ovoce.

„Dávám jim třeba mango nebo fíky, sežerou ale i hrušku, jablko, občas nějakou zeleninu. Nejradši ale mají borůvky a jahody,“ přiblížil poměrně nákladné stravování těchto hlodavců Zerzánek.

V kleci mají podle něj vakoveverky ještě mízu ze stromů – arabskou gumu. Tu přirozeně přijímají i ve své domovině, v Austrálii.

Ač pralesní pokoj vybízí k relaxaci a klidnému pozorování jeho zvířecích obyvatel, přímo Jakub Zerzánek vidí největší odměnu právě v práci samotné. „Baví mě se o zvířata starat, i když je to svým způsobem rutina – všechno to krmení, čištění, rosení terárií, množení. Ale dává to životu nějaký řád a vidíte pak i výsledky své práce,“ hodnotí mladý muž, který se nyní poohlíží po práci v oboru.

Spokojený je i ve chvíli, kdy se mu povede rozmnožit nějaký druh, u nějž to nebývá úplně snadné. Například pulce odchovává jednotlivě ve speciálních krabičkách, krmí je, vytváří jim optimální podmínky. Taková cesta od vajíčka, o nějž se někteří žabí rodiče nechtějí starat, až k finálnímu dospělci, zahrnuje mnoho týdnů práce.

Své chovatelské sny si prý Jakub Zerzánek už splnil, další velké touhy nemá. Zatím jeho poslední přírůstek, jenž také spatří návštěvníci výstavy, jsou dvě obří exotické kobylky připomínající sarančata; mívají až kolem dvaceti centimetrů.

Mimoto budou v zámku k vidění i exotičtí zlatohlávci, malí sladkovodní krabi.