V nově upravených prostorách objektu ve Wilsonově ulici odhaluje dlouholetý sběratel ve čtyřiceti vitrínách a více než 220 krabicích kolem čtyř a půl tisíce exotických brouků a motýlů.
Ti navíc tvoří jenom část jeho rozsáhlých sbírek.
„Pro začátek jsem zvolil právě exempláře z tropů, které si lidé nikde jen tak běžně prohlédnout nemohou. Jsou tu zástupci skutečně z celého světa, kromě Evropy. Časem chci ale exponáty obměnit, aby návštěvníci mohli vidět i další druhy,“ přibližuje Oldřich Černý s tím, že na vystavení čeká ještě kolem dvou stovek krabic plných hmyzu.
Začátky za minulého režimu
Své sbírce se aktivně věnuje asi třicet let, přičemž předešlých deset až patnáct roků se zabýval převážně evropskými brouky a motýly. „To bylo ještě za socialismu, kdy se běžně člověk neměl šanci nikam dál dostat. Sběratelé tehdy jezdili maximálně na Balkán – například do Bulharska či Řecka, mnohé krásné kousky ale pocházejí i tady od nás nebo třeba ze Slovenska. Vyrazit do tropů se dalo až po revoluci. To se nám najednou otevřela cesta do takových zemí, jako je Vietnam, Amerika nebo Afrika,“ popsal počátky svého koníčku nyní devětašedesátiletý sběratel.
Sám za motýly vyrazil třeba do Vietnamu nebo Maroka, své vášni se však věnoval i na dovolených s rodinou. Ne vždy jsou ovšem zážitky spojené se sbíráním hmyzu jen pozitivní.
„Třeba v Chorvatsku mě při hledání larev zlatohlávků ve ztrouchnivělém dřevě kousla scolopendra, což je druh velké stonožky. Byla to hrozná bolest, jako bodnutí žihadlem od sršně. Na Sahaře jsem zase lovil svižníkovité Anthie, které vypouštějí sekret, jímž mi potřísnily ruce. Slezla mi z nich pak kompletně kůže,“ vzpomíná Černý.
„Kvůli firmě a podnikání (Oldřich Černý provozoval s manželkou v Hlinsku léta kožešnickou dílnu se zhruba patnácti zaměstnanci, pozn. red.) jsem však bohužel neměl na cestování tolik času, kolik bych si přál,“ konstatuje sběratel. Jeho sbírka tak zahrnuje nejen vlastní úlovky, ale i dary od kolegů, exempláře koupené na burzách či získané výměnou, případně jde o hmyz odchovaný z vajíček. „A jelikož dělám přes dvacet let také preparátora i jiným entomologům, mohu si občas něco z materiálu, co mi svěřují, poté i ponechat,“ líčí Černý.
Muzeum motýlů a brouků v Hlinsku
|
Samotný způsob odchytu hmyzu se podle něj liší druh od druhu. Používají se pasti, síťky, některé druhy se zase lákají na světlo. „Usmrcení, nebo spíše uspání probíhá v octovém éteru. Tam lze mít exemplář takto ‚zakonzervovaný‘ klidně rok, pokud člověk nemá zrovna čas jej zpracovat, a brouk zůstává pořád vláčný,“ vysvětluje zkušený preparátor.
Při samotném zpracování se tvor připíchne na polystyren, špendlíkem nebo pinzetou se mu porovnají nohy, tykadla i křídla – vše musí být dobře vidět. Ve finální poloze se zafixuje hmyz špendlíky, aby při vysušení nedošlo ke změně polohy. „Schnutí pak trvá zhruba měsíc až dva. Potom stačí brouka sundat z podložky, doplnit potřebné údaje – název, lokalitu, kdy a kým byl chycen,“ popisuje Černý.
Nakonec už se hmyz může uložit do sbírky, ovšem tak, aby se k němu nedostala vlhkost a případní nežádoucí hmyzí škůdci – například pisivky, jež dokážou sbírku časem zcela zničit. Proto se také do krabic umisťují speciální válečky nebo maličké skleničky k tomu účelu vyráběné, které jsou napuštěné chemickou látkou, jež škůdce zlikviduje.
Krabice se svými poklady měl Oldřich Černý donedávna umístěny doma v bytě. Myšlenka na zřízení muzea přišla až poté, co v objektu ve Wilsonově ulici ukončila jeho manželka kožešnickou živnost. Prázdné prostory pak bylo třeba nějak využít.
Časem ještě přibudou terária s živými brouky
„Sháněli jsme na muzeum sponzory, což se bohužel nepovedlo, tak jsme se rozhodli do toho jít pouze s vlastními úsporami,“ uvádí provozovatel muzea. Přípravy podle něj nebyly snadné, ale na podzim bylo konečně vše připraveno a 18. října se muzeum otevřelo návštěvníkům. Výstavu už zhlédly první skupiny návštěvníků, míří na ni však i jednotlivci či školní třídy.
„Časem chci doplnit do další místnosti i terária s živými brouky, což bude atraktivní hlavně pro děti,“ líčí plány sběratel, který návštěvníkům vždy rád exponáty popíše a zodpoví jejich dotazy.
V současné expozici patří mezi jeho chloubu například robustní tesaříci rodu (Prionus) Cerambycidae, žijící ve Střední a Jižní Americe, jejichž hnědé krovky plné ornamentů působí, jako by byly vyřezávané ze dřeva. Jejich velikost se blíží až 17 centimetrům, čímž se řadí mezi největší brouky světa.
„Mám tu dokonce exemplář druhu, který byl popsán až v roce 2008; dostal jsem jej darem. V České republice jich je ve sbírkách jenom pár,“ říká Oldřich Černý s tím, že ceny některých unikátních kousků se mohou šplhat klidně do několika desítek tisíc korun.
Návštěvníky v expozici určitě zaujmou rovněž obrovští draví brouci rodu Manticora s šavlovitě prodlouženými kusadly, nebo například unikátní sbírka martináčů či lišajů.
Pro zpestření nechybí ani ukázka štírů, strašilek nebo třeba i vysušených koulí ze sloního trusu, přivezených ze Zambie, z nichž se líhnou brouci rodu Heliocopris.