Rosolovité útvary „zpestřují“ plavcům vodní radovánky v tomto rybníce u obcí Polnička a Škrdlovice již několik posledních let, přesto mnohé návštěvníky oblíbené rekreační oblasti stále překvapují, a mnohdy i děsí.
„Fuj, co to je za sliz? Nějaké medúzy? Nesahejte na to! “ usměrňuje své potomky žena, která o víkendu s dětmi přišla na malou písečnou pláž poblíž loděnice u hráze Velkého Dářka.
Břeh je tam pokryt stovkami vyplavených rosolovitých exemplářů různých velikostí, což je pro děti velkým lákadlem. Průhledné útvary se nacházejí v písku, mezi kameny i kořeny stromů.
Právě k medúzám řada lidí nejčastěji bochnatky přiřazuje, ostatně ladilo by to i k přízvisku Moře Vysočiny, jímž se Velké Dářko, největší rybník na Českomoravské vrchovině, honosí. Ve skutečnosti však nemají tito invazní „přistěhovalci“ s medúzami nic společného, jde o rod mechovek.
„Je to mikroskopický živočich, malé zvířátko. Když se na něj lidé podívají pod mikroskopem, často řeknou, že vidí malý ‚korál‘. Tito živočichové žijí v obrovských koloniích a vytvářejí si právě tu gelovitou kouli, přičemž žijí jen na jejím povrchu. Čím větší je koule, tím početnější je i kolonie,“ objasnila Vendula Moravcová, doktorka z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a mimo jiné i odbornice na bochnatku.
Miliony organismů
Jednotlivý útvar tak není, jak se lidé obvykle mylně domnívají, tvorem samotným. V jedné rosolovité kolonii jich může žít klidně několik milionů. A sliz, který kouli tvoří, je jenom vedlejší produkt těchto živočichů.
„Zvětšují si tak prostředí, aby mohli žít s dalšími kamarády,“ vysvětlila Moravcová s tím, že největší zaznamenaný útvar, který se jí povedlo s kolegy objevit, měl kolem sedmdesáti kilogramů. „Z 99 procent je to ale vlastně voda,“ upřesnila vědkyně.
Zdůraznila také, že i když mohou být bochnatky pro řadu lidí na dotek poněkud nepříjemné, je to zcela neškodný živočich. Osahávání jeho gelovitého povrchu nejenže není pro lidi nebezpečné, ale nemělo by zároveň nijak ubližovat ani samotným bochnatkám.
Začala záchrana unikátních rašelinišť u Dářka. Ochránci jim chtějí vrátit vodu |
Kulovité objekty bývají často vyplaveny na mělčině, přichytávají se například i na různé větve, mola či kořeny ve vodě, mohou ale rovněž volně plout nebo na ně lze třeba také šlápnout na dně rybníka.
„Já už jsem si na jejich přítomnost zvykl, i když ze začátku jsme byli se ženou samozřejmě vyplašení, co je to za potvory. Objevují se tady podle mě poslední zhruba tři čtyři roky, vždy během léta, potom v září začnou postupně ubývat. Hlavně se dají najít přímo ve Velkém Dářku, ale občas i na Novém rybníce, kde máme chatu – ten je v soustavě hned pod Dářkem,“ popsal jeden z chatařů.
Na návštěvě v Pilské nádrži
O výskytu vědí také ochranáři – rybník se totiž nachází na území Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. „Byť se jedná o nepůvodní druh, lidem ani přírodě nijak neškodí. Navíc zbavit se ho by nebylo rozhodně snadné. Nijak podrobněji se jím tedy zatím nezabýváme,“ vyjádřila se za Agenturu ochrany přírody a krajiny Petra Doležalová z Regionálního pracoviště Vysočina.
Zmíněných organismů ani v „Moři Vysočiny“ výrazně nepřibývá. „Pro veřejnost naopak může být uklidněním, že místa výskytu bochnatek se vyznačují čistou vodou,“ doplnila Doležalová.
I když žádná rozsáhlá invaze těchto nezvyklých tvorů, kteří se živí hlavně detritem – tedy organickými zbytky z odumřelých rostlin a živočichů, a vodním mikroskopickým planktonem, prozatím neprobíhá, zaznamenáni už byli také na dalších místech v regionu.
Rašeliniště u Velkého Dářka volá o pomoc, vysychá a mizí odtud vzácné druhy |
„Jejich fotografie máme například i ze žďárské Pilské nádrže,“ dodala Doležalová.
Bochnatky americké, jejichž domovinou je, jak ostatně sám název napovídá, Severní Amerika, se v České republice začaly hojněji šířit kolem roku 2003. Objevují se například na jihu Čech, kde se s nimi lidé mohou potkat třeba na pískárnách, v lipenské přehradě nebo v některých rybnících na Třeboňsku.
