Pokud svému předsevzetí dostojí, rozdělí figurky a části betléma mezi svých pět potomků. Do konce února však ještě chce mít betlém sestavený. Letos měří přibližně čtyři metry do šířky, dva metry do hloubky a obsahuje kolem stovky figurek různých autorů.
Autorem většiny postaviček je zřejmě Alois Boudný z proslavené brtnické řezbářské rodiny, který po smrti své manželky v roce 1902 žil v Jihlavě, kde v roce 1935 zemřel ve svých 69 letech. Figurky vyřezával ve třicátých letech.
 |
„Pět figurek je od novoříšského řezbáře Metoděje Floriana, například jesličky či hudebníci. Florian v šedesátých letech dělal varhaníka v Jihlavě u svatého Jakuba, kde jsem byl tehdy kostelníkem. Tak jsme se spřátelili, a když odcházel, dal mi několik dřevěných figurek,“ popsal Sedlák.
Stavby v betlémě jsou podle vzorů v architektuře Jeruzaléma většinou dílem Zdeňky Nechvátalové, tety Sedlákovy manželky.
„Vyráběla je v 70. letech z březové kůry, mají korkové střechy. Jsou lepené klihem, okénka jsou vyřezávaná nebo vypalovaná rozžhaveným hřebíkem. Bylo to velmi pracné. Ona udělala stavbičky do dvou městských celků. Podobný betlém také udělala do jihlavského minoritského kostela,“ přiblížil Sedlák.
Moderní je jen osvětlení LED diodami
Betlém Josefa Sedláka je z přírodních materiálů. S výjimkou palmy u jesliček, kterou z papíru vyrobil Josef Sedlák starší. „Dávám ji tam na tatínkovu památku,“ řekl Sedlák.
Zelené prvky v betlémě jsou vytvořeny z neschnoucího jalovce čili rajské chvojky či větévek borovice. A z mechu, který se hodí i na ucpávání spár v konstrukci. „Část mechu mám vždy z minula a část nasbírám čerstvého na přelomu října a listopadu,“ líčí Sedlák. Jen osvětlení betléma prošlo modernizací - žárovičky doplnily svítící LED diody.
Každý rok staví Sedlák betlém jinak. „Je to asi týden práce. Ale už v tom mám cvik, tak už mám podobu betléma předem v hlavě a už jen skládám,“ popsal Sedlák.
Jihlavské betlémářství je fenoménem, který se převážně v tradičně katolických rodinách předává z generace na generace. Tak je tomu i u Sedláků. Jejich rodina za svůj tradicionalismus dostala v padesátých letech tvrdou ránu od komunistů.
Odsouzen v procesu s křesťanskou mládeží
Když bylo Josefu Sedlákovi devatenáct, byl zatčen a v roce 1958 uvězněn v procesu s takzvanou jihlavskou křesťanskou mládeží.
„Byli jsme skupina přátel, které spojovala víra. Bylo nás asi deset, jezdili jsme na výlety na kolech nebo na hory. Neprováděli jsme politické aktivity, pouze jsme třeba přepisovali tehdy nedostupné knihy. Spojovali nás s francouzskou křesťanskou mládeží, ale my s nimi neměli nic společného. Ale scházeli jsme se, a tak nás pozatýkali. Bratr byl členem premonstrátského řádu, tak dostal rok vězení, já jako nejmladší osm měsíců. Děvčata z té naší party vyfasovala rok a půl, dva roky,“ vzpomíná Sedlák.
Žalář strávil ve věznici v budově, kde je dnes jihlavská polytechnika. Na výkon vězeňské práce jezdil do Pelhřimova.
„Vězení pro mě znamenalo paradoxně v životě velký pozitivní zlom, protože jsem se tam naučil tvrdě pracovat. Na cele nás bylo třicet, jeden záchod a jedno umyvadlo, nikdo mě ale nebil. Byl jsem vyučený drogista, ale když jsem se vrátil z vězení, šel jsem pracovat do stavebnictví. Tam jsem měl od Státní bezpečnosti pokoj a nemusel se nikoho doprošovat,“ vzpomíná Sedlák.
Pozadí maloval opat, který věznění nepřežil
Jeho betlém odráží i tyto temné dějiny. Pozadí betléma totiž namaloval strahovský opat Bohuslav Stanislav Jarolímek (1900 - 1951).
„Pan Jarolímek byl v Jihlavě ve třicátých letech kaplanem a znal se s mým tatínkem,“ přiblížil Sedlák.
Jarolímek byl v roce 1950 odsouzen ve vykonstruovaném politickém procesu Zela a spol. na dvacet let vězení. Po dvou měsících žaláře zemřel v pankrácké vězeňské nemocnici.