Otec a syn Brůnovi z majora Zemana se potkávali na jevišti v Jihlavě

  10:50
Dlouhá řada československých diváků si je pamatuje jako otce a syna Brůnovy z hororového dílu Studna, jenž byl součástí kontroverzního seriálu 30 případů majora Zemana. Jaromír Crha a Josef Kubíček byli v té době dokonale sehraná dvojice, která měla za sebou deset společných let v jihlavském Horáckém divadle.

Jaromír Crha stvárnil roli Brůny v epizodě Studna ze seriálu 30 případů majora Zemana. Už se ale zapomíná, že v divadle hrál výborně krále Leara, Jaga či Galilea. | foto: Archiv České televizeMAFRA

Studna vznikala v roce 1978, kdy měl Crha hodně práce. Hrál v Jihlavě třeba titulní role v Králi Learovi či v Posledním dobrodružství Barona Prášila. Josef Kubíček, jenž letos oslavil devadesátiny, hrál v Jihlavě v letech 1955 až 1965. Crha přišel na stejné jeviště ještě o dva roky dříve a setrval na něm do své smrti v roce 1982. Na začátku ledna uplyne 97 let od jeho narození.

Fotogalerie

V Jihlavě se Crha kolegům ani nezmínil, že roli Brůny natočil. O to větší bylo jejich překvapení, když Studnu televize poprvé odvysílala. V tom seriálu hrál i ve svých vlastních brýlích. Měl tedy skoro civilní podobu. Režisér seriálu Jiří Sequens si ho všiml, když v Jihlavě točil na náměstí s Josefem Abrhámem díl Pán ze Salcburku. 

„Já ho chvíli okukoval a říkám si: Ježiš, to je ale zajímavý typ!“ vyprávěl kdysi Sequens autorovi tohoto textu. Režisérovi se líbilo, jak Crha roli zvládl: „On, jsa osobitým člověkem už sám o sobě, se tam najednou začal kývat a mně se to zalíbilo. A tak se kýval pořád.“

Sequens i po letech věděl, že kymácející se otec byl nejvýraznější postavou celého seriálu. Když se Crha doma rozhodl, že roli Brůny přijme, rodině jen suše oznámil: „Tak jsem toho vraha vzal.“

Hercova žena po odvysílání Studny jednou s úsměvem vzpomínala, že šla do obchodu a tam neměli zboží, které potřebovala. Tak jim v žertu pohrozila: „Já vám sem pošlu manžela.“ A naznačila kývání.

Oči seriálového syna, doktora Drahoslava Brůny, když popisoval kriminalistům děj hrůzného dne, to byl další symbol Studny. Právě kvůli výrazným očím si režisér herce vybral. Po dokončení byl Sequens spokojený, jak synovy oči kontrastovaly s ostře řezanou tváří otce.

A jaký byl Crha mimo jihlavské jeviště? Rád jezdil na venkov. Opravoval si chalupu v Rosicích u Jihlavy. Když nemovitost koupil, bylo to zbořeniště. I elektrické vedení tam někdo vytrhal ze zdi. Crha však byl šikovný a dal domek postupně do pořádku. Chalupa měla velký dvůr a Crha se těšil, že tam spolu s manželkou stráví svoje důchodové roky. Penze si ale nestačil užít, zemřel v necelých jednašedesáti letech.

V Jihlavě hrál se svou sestrou Marií Crhovou. Oběma sourozencům dal divadelní základy jejich otec, divadelník a všeuměl. Režíroval, maloval, hrál i zpíval. Crha se nejprve vyučil slévačem a při práci v Kladně začal hrát ochotnické divadlo. Po válce už se věnoval umělecké práci naplno. Ke konci kariéry ale špatně slyšel, měl naslouchátko. Nemohl se spoléhat na nápovědu. Když byl však ještě v plné síle, jezdil o prázdninách rád na vodu.

Se „Zemanem“ se znali od dětství

Josef Kubíček natočil Studnu před dovršením padesátky. Už jako dítě se potkával v Praze s pozdějším kolegou Vladimírem Brabcem – majorem Zemanem, jenž byl mladší o pět let a bydlel v domě jen o kousek dál. Kubíček si první, byť malou roli zahrál už v jednom černobílém filmu, kde měl hlavní úlohu Hugo Haas. Jako kluk zažil pohřeb T. G. Masaryka i příjezd německých okupantů do Prahy. Po válce se začal naplno věnovat herectví.

V čem spolu Jaromír Crha a Josef Kubíček hráli

Jaromír Crha a Josef Kubíček si spolu zahráli například v Puškinově Evženu Oněginovi, který měl premiéru v září roku 1964. Režíroval Eugen Sokolovský. Ve stejném roce se představili v Jihlavě také v pohádce O princezně a sedmi bohatýrech autora Františka Pavlíčka. Nechyběli ani v Shakespearově Macbethovi v režii Ladislava Panovce. V říjnu roku 1963 měla v Horáckém divadle premiéru pohádka Josefa Čapka Tlustý pradědeček, kde hrál Crha Sherlocka Holmese a Kubíček Lotranda. Za deset společných let se na jevišti potkali i v řadě dalších inscenací.

V polovině 50. let přišel do Horáckého divadla z Kolína. „Nejvíce vzpomínám na jihlavské diváky, zvláště pak ženy, jež byly vždy okrasou hlediště. Však jsem se také s jednou z nich šťastně oženil a v Jihlavě se nám narodila dcera Dominika,“ zavzpomínal Josef Kubíček.

V Jihlavě bydleli ve Srázné ulici. Tehdy v Horáckém divadle hostovali ti nejznámější čeští herci. A tak si třeba nejednou zahrál s Karlem Högerem. Herec rovněž zažil vzestup hokejové Dukly a mezi sportovci si našel kamarády. „Tehdy jsem měl přátele i v Modetě a Motorpalu. Měl jsem také kamarády lékaře i malíře. Dělali jsme s kolegy besedy ve fabrikách i u vojáků. Dokonce jsme si troufli pořádat ples v divadle,“ uvedl.

Pro Horácké divadlo žil. A když bylo potřeba, tak v něm i s dalšími přespával. Jezdil na štace po okolních městech, nejdál až do Znojma. S Jihlavou se loučil v polovině 60. let v představení Jak je důležité míti Filipa. „Když mi orchestr při odchodu zahrál poslední písničku na rozloučenou, bylo mi hrozně,“ vybavil si.

Z Jihlavy odešel do svého rodného města. Dostal nabídku od Jana Wericha, aby nastoupil do Divadla ABC. Jenže když do Prahy přišel, Werich už neměl v divadle vliv a z angažmá sešlo. Přesto už v Praze zůstal a postupně začal pracovat i v Československém rozhlase a hrál na Barrandově ve filmech. V roce 1985 dostal nabídku z Kabaretu U Fleků, kde strávil patnáct let.

Autor: