Na úvod se vraťme do doby, kdy jste studoval na roudnickém gymnáziu. O jakém povolání jste tehdy snil?
O konkrétním povolání jsem nesnil, protože jsem v tom věku neměl jasnou představu o své budoucí profesi. Byla druhá polovina 80. let, éra končícího komunismu. Celé dospívání se mě neustále někdo ptal, co bych chtěl dělat. Cítil jsem se špatně, že to nevím.

V dalšímu studiu jste už nepokračoval. Nechyběl vám někdy později vysokoškolský titul?
Ne, vůbec. Můžete mít tituly před jménem i za jménem, ale o vašich schopnostech řídit firmu to moc nevypovídá. Současný český vzdělávací systém produkuje spoustu lidí s titulem, ale bez praktických znalostí. Takové je pak obtížné přesvědčit o tom, že se mýlí, protože mají v ruce doklad o tomto formálním vzdělání, což je kontraproduktivní. Pokud se chcete posouvat, stačí, když se budete vzdělávat sám a jdete si za tím.

Táhlo vás to do hudební a zábavní branže, objížděl jste akce jako dýdžej. Kdy a proč jste se rozhodl vyrábět pódiové konstrukce a doplňky?
Naplno jsem si práci dýdžeje užíval. Neměl jsem ale žádné extra vybavení, tenkrát toho moc v tomhle oboru nebylo. Proto jsem se rozhodl v roce 1994 pódiové konstrukce vyrábět.

Celá řada top podnikatelů začínala v garáži. Měl jste to stejně?
My ani garáž neměli. První prostory jsme měli v areálu bývalého JZD.

První firmu jste pojmenoval po svém dědečkovi Milos. Měli jste hezký vztah?
Po celé dětství jsem s ním trávil hodně času, hráli jsme spolu třeba fotbal. Proto jsem cítil potřebu ji po něm pojmenovat. Bohužel v té době již nežil. Později jsem společnost přejmenoval na Area Four Industries.

Představoval jste si na začátku, že jednou budete vyrábět konstrukce pro obří festivaly po celém světě či pro ikony jako Iron Maiden, Rolling Stones, Metallica, Bruce Springsteen?
Ne, to ne. Obvykle si lidé vytyčí hlavní cíl a jdou si za ním. Já jsem to tak neměl. Měl jsem dílčí cíle, které jsem postupně naplňoval. Myslím, že je kontraproduktivní si dát příliš velký cíl. Mně se osvědčilo dělat kroky, které mi přijdou správné, a dělat je správně. Tímto způsobem se posouvám a příležitosti pak přicházejí samy. Čím dál víc vidím, co je možné.

Chápu. Jak se ale klukovi z Roudnice podařilo dostat právě k takovým hvězdám, které mají obrovské nároky na pódiovou techniku a jejichž koncerty se odehrávají na obřích scénách?
Klíčem k našemu úspěchu bylo, že jsme začali akvizičně skupovat konkurenční firmy. Tím jsme získali přístup ke skladům všech klíčových pronajímatelů pódiové techniky. V našem oboru je totiž běžné, že pronajímatelé nechtějí míchat výrobky od různých výrobců. To je z důvodu bezpečnosti a jednoduchosti používání. Pokud se pronajímatel jednou rozhodne pro jednoho výrobce, je obtížné ho k přechodu na jiného přimět. Díky našim akvizicím jsme tedy získali dominantní postavení na trhu a získali přístup k těm nejvýznamnějším hudebním skupinám.

Každé dopravní letadlo má v motoru mé díly, říká ústecký podnikatel roku

Máte nějaký podnikatelský vzor?
(Otevírá šuplík u svého pracovního stolu, ze kterého vytáhne postarší knihu s názvem Cesty k prosperitě, jejímž spoluautorem je představitel někdejšího slavného JZD Slušovice František Čuba). Možná tím někoho dost naštvu, ale tohle považuji za nejlepší knihu pro podnikatele, jakou jsem kdy četl, a to jsem jich přečetl hodně. Je tam napsané všechno o řízení lidí. Rok vydání je 1989, ale je platná i v dnešní době, samozřejmě bez toho ideologického kabátu.

Šéfujete několika stovkám zaměstnanců po celém světě. Jaký jste podle vás šéf?
To je otázka spíš na mé kolegy (na chvíli se zamyslí). Řekl bych, že jsem mnohotvářný. Někteří spolupracovníci, se kterými pracuji již dlouho, mě neviděli nikdy rozčileného. Jiní mě zase vidí rozčileného téměř pokaždé.

Za čtvrt století se z vaší společnosti stal světový lídr v oboru. Považujete se za elitního podnikatele?
Ne, to si o sobě vůbec nemyslím, takové označení je mi spíš nepříjemné. I když jste nahoře, nemůžete nabýt dojmu, že jste nedotknutelní.

Nedávná pandemie koronaviru eventový průmysl prakticky zastavila. Nekonaly se žádné koncerty, festivaly... Znamenal i pro vás covid pohromu?
Pohromou bych to nenazval, ale bylo to krušné. Měli jsem propad zakázek asi o třicet procent a museli jsme na to rychle reagovat, což nebylo pro nikoho příjemné. Znovu bych to zažít nechtěl. Ale je pravda, že co nás nezabije, to nás posílí.

Kolik hodin trávíte v práci?
Hodně. Pro mě je nejdůležitějším pracovním dnem neděle. Jdu do kanceláře a udělám si přípravu na celý týden. Kdybych jedinkrát vynechal a začal pracovat až v pondělí, byl bych hodně nervózní.

Bývalý dýdžej z Roudnice staví pódia pro Metallicu nebo Springsteena

Má váš obor budoucnost? Narážím tím na snahy měnit „živé“ umění na virtuální festivaly a koncerty. Kapely a zpěváci by tak už nepotřebovali žádná jeviště.
Určitě budoucnost má. Doba, kterou lidé po celém světě tráví v zaměstnání, se zkracuje. Část volného času věnují sice virtuální zábavě, ale mnohem přirozenější je pro člověka osobní setkávání. Lidé chtějí chodit na akce, festivaly, koncerty… Výroba konstrukcí pro zábavní průmysl poroste.

Jaké budou hlavní výzvy v oblasti výroby konstrukcí pro zábavní průmysl?
Velkým trendem jsou LED technologie a pohyblivé věci, kdy se celé pódiové konstrukce pohybují na zmáčknutí jednoho tlačítka.

Co je pro vás v podnikání důležité?
Je pro mě důležité, aby fungoval smysluplný systém. Nacházíme se v ekonomické organizaci, která má generovat ekonomické výsledky a co nejtransparentněji je sdílet se všemi zúčastněnými stranami – dodavateli, zákazníky a zaměstnavateli. Rozhodně nejsem zastáncem charitativního systému, jelikož ten implikuje nefunkčnost státu. Jde o žebrání. Stát má ekonomicky zajistit potřebné osoby. Někdo by mohl namítnout, že je to protisociální přístup. Považuji za nedůstojné, aby někdo musel o něco prosit a druhá strana mu na základě souhlasu něco poskytla.