Kde se nachází expozice Les gibonů a co to vlastně je?
Cílem expozice je nabídnout autentičtější pohled na život gibonů a posunout zoo směrem k moderním přírodním expozicím. Les gibonů je v horní části zoologické zahrady. Je to expozice, která je rozdělená na dvě části. Hlavní částí je samotný Les gibonů, což je středový zapojený lesní porost uprostřed výběhu jelenů sika. Druhou částí je malé chovatelské zázemí, kam se giboni uchylují v době, kdy potřebují veterinární péči nebo nějakou kontrolu. Zvířata se do nového prostoru přesouvají z pavilonu opic, který čeká demolice. Na jeho místě má časem vzniknout nová expozice s názvem Konžský prales, odpovídající moderním standardům chovu.
Uvidí tedy návštěvníci gibony přímo v lese, když je expozice uprostřed výběhu?
Doufáme, že ano. Ve výběhu je několik porostů, které jsou mimo samotný lesík. Na nich jsou umístěné krmné platformy, takže očekáváme, že se giboni budou přesouvat i na tato viditelnější místa. Plánujeme komentovaná krmení, kdy by měla být největší šance gibony v expozici zahlédnout. Zoo má v lesíku umístěnou kameru a do budoucna se počítá s tím, že návštěvníci budou moci gibony pozorovat i online. Cílem je nabídnout možnost přiblížit se přírodě i moderními způsoby.
Kolik úprav jste museli udělat, aby se tam giboni mohli přesunout, a kolik to stálo?
Rozpočet byl zhruba 6,2 milionu korun. Nejdražší položkou bylo vybudování chovatelského zařízení, samotný lesík už tak náročný nebyl. Investovalo se hlavně do zabezpečení proti úniku zvířat – do instalace elektrických ohradníků, stožárů, lan a dalších technických prvků. Snažili jsme se zachovat co nejvíce přirozený ráz lesa. Každý strom jsme přitom detailně zkontrolovali, aby byl bezpečný pro pohyb zvířat.
V okolí jsou však další stromy. Nehrozí, že giboni utečou?
V blízkosti expozice samozřejmě stromy jsou, takže by se teoreticky mohlo stát, že utečou. Ale doufáme, že se to nestane. Velmi pečlivě jsme monitorovali okolní porost – v létě i v zimě, tedy jak olistěný, tak bez listí – a měřili jsme dopadové i doskokové vzdálenosti. Přesně víme, jak daleko gibon zvládne skočit, a expozici jsme navrhli tak, aby žádným skokem nedosáhl na okolní stromy. Giboni jsou navíc silně teritoriální a drží se svého prostoru. Pokud mají klid, potravu a dostatek podnětů, nemají důvod utíkat.
Kolik gibonů teď v lesíku žije?
V současnosti tam máme giboní rodinu – samce, samici a mláďata. Giboni žijí vždy v rodinných skupinách, takže i my chováme kompletní rodinu.
Jaký druh gibonů v zoo chováte a čím se liší samec od samice?
V ústecké zoo žijí giboni bělolící. Samci jsou až na bílé licousy celí černí, zatímco samice mají béžovohnědou barvu srsti. Rozdíly jsou patrné i v jejich chování – samci bývají hlasitější a aktivněji brání teritorium, samice zase více pečují o mláďata.
V okolí jezera Milada u Ústí by mohli za několik let pobíhat sloni či nosorožci |
Čím jsou giboni specifičtí?
Giboni patří mezi menší lidoopy a jsou jedineční svou neuvěřitelnou pohyblivostí. Jejich dlouhé, silné paže s hákovitými prsty jim umožňují doslova „létat“ mezi větvemi. Překonávají vzdálenosti až kolem patnácti metrů, a to s naprostou lehkostí. Jejich název ostatně pochází z překladu „chodící po větvích“. Na rozdíl od jiných primátů žijí převážně vysoko v korunách stromů a na zem téměř nescházejí. Typické pro gibony je i to, že tvoří celoživotní páry. Jsou monogamní a žijí v malých rodinných skupinkách, které tvoří samec, samice a jejich nedospělá mláďata. Každé ráno se ozývají charakteristickým zpěvem – duetem, kterým si označují teritorium a zároveň upevňují vztah. Jejich hlas je slyšet široko daleko.
V přírodě gibonů ubývá. Jak je to s jejich ochranou?
Giboni bělolící patří mezi kriticky ohrožené druhy. Jejich výskyt je dnes omezen jen na několik drobných oblastí ve Vietnamu a Laosu. Jejich populace dramaticky klesá kvůli ničení přirozeného prostředí, především kvůli vypalování tropických deštných lesů. Ohrožuje je i lov – ať už na maso, nebo kvůli tradiční asijské medicíně, která používá rozemleté kosti gibonů jako prostředek proti bolestem.
