První patro betonového galerijního prostoru zaplnili zástupci rostlinné říše, která učarovala Daliboru Smutnému (*1964) už v útlém mládí. Svlačec, durman, mučenka či pampeliška promlouvají k pozorovateli působivou technikou mezzotinta, což je grafická technika tisku z hloubky, kdy je obraz „modelován světlem“. Na tmavém pozadí tak vystupuje jas a před divákem se zjevuje jedinečný výjev rostliny.

„Na rozdíl od jiných grafických technik nezakládá na vyrývání tmavé plochy, ale obraz je naopak jakoby modelován světlem. Výsledný tisk má charakteristicky měkký, šerosvitný sametový charakter,“ popsala kurátorka Lucie Barvínek Šiklová.

Dlouho schované poklady. Galerie po 55 letech vystavuje konstruktivní umění

Spodní patro galerie pak nabízí pohled do společnosti klaunů, žonglérů, hrazdařů, krasojezdkyň, kouzelníků a komediantů, zkrátka cirkusových šapitó, estrád a divadelních scén, které jsou typickou tvorbou Františka Tichého (1896–1961).

„Svět, který Tichý na svých grafických listech vytvořil, je na první pohled zvláštní: asymetrický, odtažitý, temný, ale zároveň čarovně přitažlivý. Ačkoliv cirkusové prostředí svádí v umění mnohdy k žánrovosti a žoviální naivitě, Tichého grafiky je vyjevují jako uhrančivé neznámo,“ uvedla kurátorka Michaela Vávrová.

Součástí této části expozice je i výjev připomínající cirkusový stan s vybranými básnickými verši.