Příběh inspirovaný dobou, kdy Giacomo Casanova (1725–1798) – svůdce žen – pobýval na zámku v Duchcově a kněz Jakub Jan Trautzl (1749–1834) komponoval svou hudbu pro kůr v oseckém klášteře. Co vše se může stát, setká-li se svůdník s knězem na jednom koncertě? Odpoví vám dílo uvedené Divadlem 2-15, které na původní libreto tvůrčí dvojice RaR (David Kříž a Renata Fraisová) zkomponoval hudební skladatel Jan Zástěra, spolupracovník sboru Collegium Hortensis a principál Trautzlovy umělecké společnosti v Teplicích.
A právě Jan Zástěra, osecký rodák, dirigent Hudby Hradní stráže a Policie ČR prozradil několik zajímavostí o vzniku díla, spolupráci s dalšími autory, ale i o zámku Duchcov, na kterém bude dílo uvedeno.
Co tě inspirovalo k napsání komické opery, ve které vystupují dva současníci - Casanova a Trautzl - kteří se ovšem pravděpodobně na zámku Duchcov nikdy nesetkali?
Dovolil bych si polemizovat. To, že se oba pánové v Duchcově při podobné příležitosti sešli, opravdu nikde doložené nemáme, ale na druhou stranu je pravděpodobné, že se tak stalo. Žili dlouhé roky kousek od sebe, v podstatě na dohled, a oba dva se živě zajímali o dění kolem sebe. Pochybuji, že by si Casanova nevšiml tohoto výborného umělce, který mu působil za humny, organizoval tam hudební život a byl svými aktivitami dobře známý i v širším okolí. Vždyť právě kontakt s takovými lidmi ho udržoval v duševní svěžesti, a jsem přesvědčený, že i setkání s Jakobem Trautzlem muselo v tomto směru působit povzbudivě. Každopádně představa takového setkání je velmi lákavá. Dva opačné póly, dva protichůdné životní postoje, to je dynamika, která se pro komickou operu báječně hodí. Je ale příznačné, že nakonec právě tito dva pánové si nejlépe porozumí a společně najdou způsob jak překonat přetvářku, lži a pokrytectví - mnohem horší neduhy, než je jedna nebo dvě prohnané sukně.
Jak probíhal tvůrčí proces při vzniku díla - komunikace mezi tebou, autorem hudby, a režisérem opery Davidem Křížem? Souzněli jste autorsky, nebo to jiskřilo?
Vzhledem k poněkud distanční formě spolupráce Teplice-Brno k jiskření mnoho příležitostí nebylo. Jiskřilo to především, když jsem nejprve já na můj vkus příliš dlouho a krkolomně z Davida dostával libreto a pak když naopak premiéra byla na spadnutí a hudebníci ode mě ještě neměli všechny noty. Naštěstí se ale všechno potkalo a klaplo na výbornou. Ostatně tahle vzájemná důvěra musela zafungovat i na samotném počátku, když jsem Davida přesvědčil, že si Jakuba Trautzla a Giacoma Casanovu stojí za to jako námět vypůjčit a že i s touto regionální látkou může vzniknout něco nosného a zajímavého. Text libreta je ale nakonec natolik univerzální, že je úplně jedno, kde opera zazní.