První výstava ze série pojmenovaná Totožnost, která už začala, se zaměřuje na téma identity. „Tradiční vnímání subjektivní i sdílené identity vychází v obecné rovině z historické a sociokulturní zakořeněnosti, která se prosazuje jak v nejužším rodinném prostředí, tak v konkrétní komunitě a v daném místě touto komunitou utvářeném,“ popisuje kurátor výstavy Michal Koleček.
„Když srovnáte situaci Ústeckého kraje s jinými regiony, tak ucítíte, že identifikace místních obyvatel s místem, určitá zakořeněnost rodinných historií v konkrétních místech, vše, co navazuje na historický vývoj, který byl poměrně dramatický, to všechno Ústecký kraj výrazně odlišuje od situace například ve východních či jižních Čechách. Ta identita či totožnost a jakýsi pevný vztah k místu, kde lidé žijí, nám tady trošku chybí, nebo ji nepovažujeme za tak pevnou jako v jiných místech.“
Na situaci v kraji se podepsaly nejrůznější události, například odsun Němců a opětovné zalidnění pohraničí. A třeba právě k historické reflexi bývalých Sudet se obracejí vystavující autoři.
„Na výstavě z historické perspektivy vystavují umělci, jejichž rodinné kořeny jsou spojeny s Ústeckým krajem. Jsou to potomci těch, kteří byli vyhnáni po roce 1945, ale to téma je v jejich rodinách neustále přítomno a je součástí rodinných historií. Zároveň jsou tu díla umělců, jejichž předci přišli osídlit ústecký region po roce 1945, takže jsou tam oba pohledy na historii,“ popisuje Koleček.
Na totožnost a identitu se však výstava dívá i z pohledu současného. Autoři děl otevírají otázky genderu, politické identity nebo také identity virtuální. „Ukazujeme na to, že tradiční chápání identit, spojení místa, rodiny a komunity, se dnes rozšiřují o další aspekty. Že i v našem hledání vztahu k místu, kde žijeme, hrají roli nejen ty tradiční, ale i ty, které jsou součástí posledního společenského vývoje,“ nastiňuje Koleček.
Bývala univerzitní menza se proměnila v moderní Dům umění |
Další výstavní projekt, který přijde na řadu po Totožnosti (ta bude k vidění až do 8. března), se zaměřuje na problematiku komunitní spolupráce a alternativního vzdělávání v souvislosti s bojem proti sociálnímu vyloučení. „Víme, že mnoho lokalit v kraji je postiženo sociálním vyloučením, a posilování komunit a různých forem alternativního vzdělávání chápeme jako možnost, jak tomuto sociálnímu vyloučení čelit,“ nastiňuje Koleček.
Třetím výstavním tématem bude rozvoj krajiny v souvislosti s postindustriálními procesy. Kurátor podotýká, že s útlumem těžby v povrchových dolech se kraj ocitá na konci dlouhého průmyslového vývoje. „Jsme postaveni před řadou otázek, které souvisejí i s environmentálními aspekty, a také s tím, jak s krajinou budeme zacházet do budoucnosti a jakým způsobem se jí pokusíme navrátit kulturní charakter, který před počátkem intenzivní industrializace měla,“ podotýká.
Poslední ze čtyř výstav se zaměří na navazování na tradice lokálních řemesel a hledání nových technologií. „V rámci výstavy se budeme obracet k místním řemeslům, místním tradičním průmyslům spojeným s přidanou kreativní hodnotou. Zároveň na druhé straně jsou v oblasti kulturních a kreativních odvětví přítomny nové technologie, například design počítačových her a řada dalších takových technologií. Budeme se zabývat – i vzhledem k jakémusi výhledu – tím, jakým způsobem by se mohla vyvíjet ekonomická situace v tomto kraji. Budeme ukazovat, že právě propojení lokálních řemesel a nových technologií v kulturním a kreativním průmyslu by mohlo přinést určité posunutí perspektiv tohoto kraje,“ říká Koleček.
Pro všechny čtyři výstavní projekty vznikala či vznikají zcela nová umělecká díla, aktuální a reagující na současnou situaci. „Velice často ta díla vznikají přímo tady v Ústí a velice často vznikají ve spolupráci s místními komunitami,“ popisuje kurátor s tím, že se zapojily také různé instituce. Samotná výstavní série je pořádána v rámci projektu „Region univerzitě, univerzita regionu“, který připravuje a podporuje transformaci Ústeckého kraje.
Podrobnosti o doprovodném programu najdou zájemci na webu Domu umění Ústí nad Labem.
