Samouk, který pohladí pohádkovými obrazy. Maluji z vnitřní potřeby, říká Bárta

  6:46,  aktualizováno  6:46
Pohádkový svět příběhů, které nám v dětství otevírali rodiče před spaním, zůstává v paměti jako místo plné tajemství, fantazie a nadpozemských sil. Svět, v němž se historie krajiny proplétala s legendami. To nabízí ve své tvorbě mostecký malíř Eduard Bárta. Do konce října vystavuje v Třebenicích na Litoměřicku.

Masopust. Dílo Eduarda Bárty. | foto: Repro MF DNES

Co je nejčastější motiv vaší práce? Jsou to pohádky?
Mám rád svět, který nám tak trochu mizí před očima, to znamená hrady, zámky, kapličky, kříže, staré chalupy, postavičky v nich. I když nejsem věřící, tak víra do našeho života patří. V podstatě se stále řídíme desaterem v našich zákonech a ta historie je s námi nerozlučně spjatá. Pokud ji opomíjíme a zapomínáme, je to velice špatně a je to k naší zkáze.

Proč jste se rozhodl představit svou tvorbu v Třebenicích?
Snažím se vystavovat v okruhu, kam dokážu ještě rozumně dopravit své obrazy. A Třebenice jsou kousek od Mostu, kde žiji, to je jeden důvod. A druhý je ten, že jsme v krásné krajině Českého středohoří, krajině, kde kdysi stály v plné síle četné a úžasné hrady, i dnešní zámky. Proto je mi velkou ctí vystavovat právě tady, v krásném kostele.

Jak dlouho trvá práce na jedné malbě?
Větší obraz mi zabere v průměru tři měsíce, je to docela náročná práce. U těch menších obrazů je to v průměru dva měsíce. Důvodem je i to, že si například hraji s přípravou desky pro malbu. Jenom týden desku připravuji, šestkrát za sebou ji natírám po vrstvách a brousím. Teprve když jsem spokojený, začínám dávat podkladní malby. Například jen nebe na obrazech je tvořeno ze tří až pěti vrstev. Tak se to kdysi dávno dělalo a mělo to smysl, vzniklo tak v čase velmi trvanlivé dílo.

Most. Dílo Eduarda Bárty.

Jakou technikou tvoříte?
Maluju pomocí oleje. Je to technika, která mi sedí nejvíc. Díky ní můžu pracovat s barvami tak, aby obrazy působily živě, s hloubkou a tajemstvím.

Jak jste se k malování dostal? Jste samouk?
Jsem samouk, učím se technice malby ze starých knih. Malovat jsem začal z vnitřní potřeby, protože už v dětství jsem hrozně rád poslouchal a prožíval pohádky a příběhy, které nám četli například ve školní družině. Také jsem byl později se svým skautským oddílem často v přírodě. Ty krajiny jsem měl neustále před očima. A s rodiči jsme hodně cestovali po českých krajích – navštěvovali hrady a zámky, spali u rybníků, přespávali ve stanech. Díky tomu jsem toho poznal opravdu hodně.

Některé malby také necháváte přetiskovat na plech. Proč? Je to k vůli tomu, aby byly pro zákazníky případně levnější?
Originálů není mnoho, za svůj život jsem jich vytvořil asi šedesát. Je to dáno hlavně technikou olejomalby, která je časově náročná, a také tím, že dříve jsem musel malování skloubit s prací i rodinou. Proto jsem se rozhodl, že některé své obrazy nechám přetisknout na plech. Jednak aby se dostaly k více lidem a byly cenově dostupnější, ale také proto, že ten materiál je trvanlivý a výsledek působí velmi věrohodně, zajímavě. Přesto samotný tisk nikdy nepovažuju za finální podobu díla – vždy do něj ještě zasahuji a domalovávám spoustu detailů, které by jinak chyběly. Nejčastěji jsou to hvězdy na nebi, u postav rubášky nebo zvířátka, čerti, potvory. Díky tomu si obraz zachovává osobní dotek, i když je vytištěný na kov.