Co je nejčastější motiv vaší práce? Jsou to pohádky?
Mám rád svět, který nám tak trochu mizí před očima, to znamená hrady, zámky, kapličky, kříže, staré chalupy, postavičky v nich. I když nejsem věřící, tak víra do našeho života patří. V podstatě se stále řídíme desaterem v našich zákonech a ta historie je s námi nerozlučně spjatá. Pokud ji opomíjíme a zapomínáme, je to velice špatně a je to k naší zkáze.
Proč jste se rozhodl představit svou tvorbu v Třebenicích?
Snažím se vystavovat v okruhu, kam dokážu ještě rozumně dopravit své obrazy. A Třebenice jsou kousek od Mostu, kde žiji, to je jeden důvod. A druhý je ten, že jsme v krásné krajině Českého středohoří, krajině, kde kdysi stály v plné síle četné a úžasné hrady, i dnešní zámky. Proto je mi velkou ctí vystavovat právě tady, v krásném kostele.
Jak dlouho trvá práce na jedné malbě?
Větší obraz mi zabere v průměru tři měsíce, je to docela náročná práce. U těch menších obrazů je to v průměru dva měsíce. Důvodem je i to, že si například hraji s přípravou desky pro malbu. Jenom týden desku připravuji, šestkrát za sebou ji natírám po vrstvách a brousím. Teprve když jsem spokojený, začínám dávat podkladní malby. Například jen nebe na obrazech je tvořeno ze tří až pěti vrstev. Tak se to kdysi dávno dělalo a mělo to smysl, vzniklo tak v čase velmi trvanlivé dílo.
Jakou technikou tvoříte?
Maluju pomocí oleje. Je to technika, která mi sedí nejvíc. Díky ní můžu pracovat s barvami tak, aby obrazy působily živě, s hloubkou a tajemstvím.
Jak jste se k malování dostal? Jste samouk?
Jsem samouk, učím se technice malby ze starých knih. Malovat jsem začal z vnitřní potřeby, protože už v dětství jsem hrozně rád poslouchal a prožíval pohádky a příběhy, které nám četli například ve školní družině. Také jsem byl později se svým skautským oddílem často v přírodě. Ty krajiny jsem měl neustále před očima. A s rodiči jsme hodně cestovali po českých krajích – navštěvovali hrady a zámky, spali u rybníků, přespávali ve stanech. Díky tomu jsem toho poznal opravdu hodně.
Některé malby také necháváte přetiskovat na plech. Proč? Je to k vůli tomu, aby byly pro zákazníky případně levnější?
Originálů není mnoho, za svůj život jsem jich vytvořil asi šedesát. Je to dáno hlavně technikou olejomalby, která je časově náročná, a také tím, že dříve jsem musel malování skloubit s prací i rodinou. Proto jsem se rozhodl, že některé své obrazy nechám přetisknout na plech. Jednak aby se dostaly k více lidem a byly cenově dostupnější, ale také proto, že ten materiál je trvanlivý a výsledek působí velmi věrohodně, zajímavě. Přesto samotný tisk nikdy nepovažuju za finální podobu díla – vždy do něj ještě zasahuji a domalovávám spoustu detailů, které by jinak chyběly. Nejčastěji jsou to hvězdy na nebi, u postav rubášky nebo zvířátka, čerti, potvory. Díky tomu si obraz zachovává osobní dotek, i když je vytištěný na kov.






