Přemysl Pitter se narodil v roce 1895 v Praze. Měl šest starších sourozenců, kteří však všichni zemřeli ještě v dětském věku. Po vypuknutí první světové války vstoupil jako dobrovolník do armády, ale válečné hrůzy na frontách jím hluboce otřásly. Dvakrát dezertoval, dvakrát byl odsouzen k smrti a dvakrát šťastnou náhodou unikl trestu.
Z války, kde prožil velké duchovní obrácení, se domů vrátil jako přesvědčený a aktivní pacifista. Vystudoval evangelickou teologii a věnoval se sociální činnosti. V roce 1933 založil na Žižkově „Milíčův dům“, v němž zřídil ubytovnu pro opuštěné a potřebné české děti.
Cesta z fronty k pomoci dětem
V Milíčově domě však časem nalézaly azyl i děti německých protifašistických exulantů. Po nacistické okupaci se zde Pitter staral také o židovské děti, jejichž rodiče byli odvlečeni do koncentračních táborů, a i přes přísný zákaz podporoval židovské rodiny. Když jej vyslýchalo gestapo, otevřeně přiznal, že Židům pomáhá. Zatčen však nebyl.
Na konci druhé světové války, v prvních květnových dnech roku 1945, Pitter zažil hluboký otřes, kdy se v Praze stal svědkem sadistických násilností páchaných davem na německém obyvatelstvu. Ve svých poznámkách napsal: „Nikdy nebyl náš národ tak nesvobodný jako dnes, tak zotročený pomstychtivostí, ovládnutý temnými pudy a bezohledností. Je snad hodno národa Husova a Masarykova, aby své nepřátele upaloval zaživa a trýznil jejich ženy a děti?“
Krutá zkušenost čekala Pittera také v Terezíně, kde československé úřady přeměnily bývalou věznici pražského gestapa v Malé pevnosti na internační tábor pro Němce a soustředily sem i množství německých dětí. Pitter byl zděšen, do jakých hrůzných poměrů byli pováleční vězňové včetně dětí uvrženi, a rozhodl se pomoci alespoň těm dětem, které měly šanci, že přežijí.
„Pitter zorganizoval ojedinělou humanitární pomoc dětem nazvanou Akce zámky, při níž na státem zkonfiskovaných zámcích Štiřín, Olešovice, Kamenice, Lojovice a penzionu Ládví zřídil ozdravovny, kde se zotavovaly nejen židovské děti vracející se z koncentračních táborů. V letech 1945–1947 zde Pitter se svými spolupracovníky poskytli péči a pomoc strádajícím židovským a německým dětem,“ popisuje Stanislav Lada, mluvčí Památníku Terezín, který má výstavu zapůjčenou od Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského.
Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl Milíčův dům znárodněn a Pitterovi hrozily nucené práce v uranových dolech. Jako křesťan, který se aktivně staral o strádající a opuštěné děti, se stal terčem perzekucí a jeho názory byly označeny jako reakcionářské.
Život v exilu
„V roce 1951 byl Přemysl Pitter donucen k emigraci. Působil v emigrantském táboře Valka u Norimberku a po jeho uzavření ve Švýcarsku, kde založil Československou společnost pro vědy a umění, Husův sbor Čechů a Slováků a českou školu. Časem se mu dostalo významných ocenění a uznání v Izraeli, ve Spolkové republice Německo, ve Švýcarsku a po roce 1989 i v Československu. Zemřel v roce 1976 ve švýcarském Curychu,“ doplňuje Lada.
Výstava nazvaná Evropský humanista Přemysl Pitter je k vidění do 30. listopadu